Den před kulatým jubileem hrajete druhý zápas čtvrtfinále proti Nymburku. Zvládl jste vše naplánovat?

Jsou to léta, kdy už není co slavit, ale oslavu pořádám. Play off nám nenaruší, protože je v jiný den. Ve větším jsem dělal oslavu šedesátky, tentokrát to bude něco podobného.

Zvete i své bývalé spoluhráče. Na koho se těšíte nejvíc?

Uvidím, kdo dorazí. Pozval jsem ty nejstarší, mladší mají na slavení ještě dost času. Třeba Zdeněk Konečný, Ivan Mrázek, Milan Merkl nebo František Konvička. Kdybych měl pozvat všechny, nenajdu dost velkou místnost.

Vybavíte si narozeninový dárek z minulosti, který vám udělal největší radost?

(Dlouho přemýšlí) Asi si nevzpomenu. Navíc něco řeknu a někdo další se urazí. Už toho ani moc nepotřebuju, jsou to klasické narozeninové dárky.

Máte rád oslavy?

Původně jsem nechtěl dělat žádnou, sedmdesátka není věk na slavení. Ale zase dorazí lidé, které jsem dlouho neviděl. Vypijeme skleničku, dvě. To je pro mě víc něž nějaký dárek. Asi se to stejně odbude vínem.

Jaké máte nejradši?

Bílé, suché.

Tušíte, zda vám připravují oslavu i vaše svěřenky?

Ke kulatinám ano, už si však na šedesátku moc nevzpomenu. Vnímám, že něco připravují, ale nepátrám. Ani z toho nejsem nijak nervózní.

Dárky od nich stejně budete nejvíc chtít v play off…

Uvědomuju si, že hrajeme bez nejlepší rozehrávačky a s mladýma holkama. Diváci a veřejnost už nás vnímají špatně. Z pohledu trenéra je mi jasné, že můžeme jen překvapit.

V základní části skončil Imos až na páté příčce. Šla liga nahoru?

Myslím, že se spíš jen vyrovnala. Samozřejmě daleko vepředu je USK Praha, které všechny drtí. Ale nemyslím si, že výkony českých hráček šly nahoru.

USK Praha se zbytku soutěže neustále vzdaluje. Je to dobře?

Když jsme na jeho místě byli my, považovalo se to za minus. Souhlasím s tím, že družstva se na utkání s USK hůř připravují, protože předem cítí porážku. Pro psychiku to není dobře. Chce to víc týmů, které mohou s USK soupeřit.

Může taková situace nastat?

Nic se nezmění, pokud se nezmění pravidla pro start cizinek. Nebo se nezmění ekonomická situace. Za současné bude mít silný klub vždy navrch.

Pražský celek si zahraje i Final Four Euroligy. Fandíte mu?

Samozřejmě, přece nebudu přát soupeřům. Pořád je to české družstvo, i když s cizinkami. Podobně jako bylo to naše. Určitě nebudu fandit tureckým nebo ruským týmům.

O postup se zasloužila i Alena Hanušová, která ještě loni hrála v Brně. Sledujete její výkony?

Nerozešel jsem se s ní v dobrém, protože se nezachovala správně. Dlouho věděla, že půjde do USK a lhala. Nebránil bych jí, vždyť jí končila smlouva. Navíc její výkony v play off byly hrůzostrašné. Určitě ji sleduju. U nás by hrála víc, ale ani v USK si nevede špatně. Třeba se ještě ukáže na mistrovství Evropy.

I letos váš tým v rozjeté sezoně opustily Frida Ailiová a Ashleigh Fontenetteová. Mrzí vás, že z hráček mizí loajalita ke klubu?

S ní bojujeme pořád. Když se podíváte na plakáty z různých sezon, které visí v hale, prostřídalo se jich v klubu také hodně. Hráčky hodně slyší na otázku peněz. Pokud nejsou místní rodačky a necítí k městu nějakou přináležitost, půjdou kamkoli. Některé české basketbalistky chtějí peníze, jiné se naučit jazyk. Ale většinou v cizině spíš paběrkovaly a tolik si nezahrály. Jediná výjimka, o které se moc nepíše, je Jana Veselá, která dopomohla Valencii k zisku titulu. I venku si udržela formu.

Najdou se stále klubistky?

V Brně byly hráčky, které vydržely dlouho, třeba Romana Hamzová, která si zkusila angažmá jinde, pak se vrátila a následně se vrátila i po mateřské. Ostatní odešly po nějaké době. Večeřová a Horáková do ciziny, Vítečková do USK. Odehrály zde určitou dobu díky silné ekonomice, ale nemyslím, že cítily lásku ke klubu nebo městu.

Čeho si naopak na hráčkách vážíte?

Cením si osobnosti, která se dovede obětovat pro kolektiv. Když nepřijde po zápase sledovat technický zápis, jestli dala čtrnáct bodů, ať už vyhrajeme nebo prohrajeme. Jsou takové hráčky, které chtějí být v novinách. Jenže tam se nepíše o tom, kdo dobře bránil a doskakoval, ale o bodech. A na ty se třeba nadře někdo jiný.

Postrádal letos tým osobnosti?

Často jsme se potýkali s tím, že naše basketbalistky nebojovaly, byly křehké. Bojovnost se projevila až v závěru sezony. Když je hráčka osobnost, vyplývá to z její herní kvality. Spoluhráčky si jí váží, můžou se na ni spolehnout. I taková osobnost ale musí dřít. Některé dovedou nadání velmi rychle prošustrovat.

Potěšila vás účast ve finále Českého poháru?

Hradec Králové přišel do semifinále s tím, že nás jasně porazí. Ale nestalo se. Všechna družstva v poháru proti nám byla favorit. Holky ale proti Hradci zabojovaly a cením si toho, že jsme finále hráli.

Začnete při jarním počasí opět relaxovat u tenisu?

Už jsem hodně špatný, ale čtyřhru si určitě půjdu pochodit. Hrávali jsme i v hale. Tenis je jediný sport, který teď dělám.

Basketbalový míč už do ruky neberete?

Basket nehraju už hodně dlouho. Nemám sílu v nohách, abych dohodil na koš. Ze šestky ano, ale z trojky už to nezvládnu.

Chybí vám to?

Sem tam si šestku hodím, ale jinak už to nejde. Chybí mi, že nemůžu sportovat, jak chci. Sedět mě nebaví, ale musím si zvykat i na toto.