Věřil jste před odjezdem do Itálie, že můžete evropský šampionát vyhrát?

Cítil jsem se připravený, věděl jsem, že o první místo můžu bojovat. Ale rozhoduje spousta faktorů a za kariéru už jsem toho zažil dost. Někdy jsem nebyl pozitivně naladěný a vyhrál jsem, jindy to bylo opačně. Natrénováno jsem měl a čekal jsem, jak se bude závod vyvíjet. Nakonec pro mě byl závod čím dál lepší a skončil vítězně.

Víte o nějakém dalším triatlonistovi, který má tři zlata z různě dlouhých závodů?

Vím, že Brit Tim Don má dva tituly mistra světa. V olympijském triatlonu a duatlonu. To je samozřejmě ještě trochu víc. Pokud jde o mistrovství Evropy ve středním triatlonu, to se konalo teprve počtvrté. Před dvěma roky ho vyhrál Javier Gomez, který má z olympijské trati titulů víc. Ale že by měl někdo tři různá evropská zlata, si nevybavuji.

Dřív jste závodil hlavně v olympijském triatlonu, nyní se zaměřujete na delší tratě. Kdy je podle vás ideální věk pro dlouhé závody?

Posouvá se to. Když jsem začínal s triatlonem, náš tehdejší nejlepší závodník Tomáš Kočař končil v necelých třiceti. Dnes se díky rehabilitaci, výživě či tréninku doba odchodu do důchodu posunuje. Nejen v triatlonu. Vím, že ve svém věku jsem de facto za zenitem. Už nevyhraju sedm osm závodů za sezonu, ale třeba jeden. O to víc si každé vítězství užívám.

Máte představu, kolik sezon ještě absolvujete?

To je otázka, na kterou neumím odpovědět. Aktuální sezona může být moje poslední, ale taky nemusí. Záleží na zdraví a jiných okolnostech. O konci samozřejmě přemýšlím, teď se tím ale nezabývám. Jsem mistr Evropy a čekají mě další závody. Třeba se mi nevyvedou a budu mít větší chuť končit.

Jaký program vás nyní čeká?

Mám za sebou první vrchol sezony. Ten druhý bude hned na konci června mistrovství světa v dlouhém triatlonu ve Švédsku. I předtím mám docela nabitý program, příprava ale směřuje ke Švédsku.

Minulý rok jste měl problémy s koleny. Už jsou v pořádku?

Naštěstí drží. Ale organismus je už opotřebovaný, takže se občas ozve zase něco jiného.