VYBERTE SI REGION

Otec brněnské Dukly František Jursa zažil Vánoce na rovníku

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Medaile z olympijských her, několik vítězství na Závodě míru, desítky republikových titulů nebo triumf v závěrečné etapě Tour de France končící na slavné Champs-Élysées. Úctyhodných cyklistických výkonů nedosáhl jediný člověk, ale hned několik. Těm všem však v jejich sportovním rodokmenu svítilo logo brněnské Dukly a jméno Františka Jursy.

17.3.2012
SDÍLEJ:

Otec brněnské Dukly František Jursa.Foto: DENÍK/Attila Racek

Brněnský rodák se v pouhých čtyřiadvaceti letech zasloužil v roce 1957 o vznik armádního oddílu v největším moravském městě a téměř čtyřicet let vychovával budoucí legendy československé cyklistiky včetně Jána Svorady, Pavla Padrnose, Jana Smolíka či Michala Klasy. „Šlo o ohromnou plejádu jezdců, se kterými jsem zažil hodně radosti a úspěchů i z mezinárodních závodů. Ty postavily cyklistiku do pozice nej-úspěšnějšího brněnského sportu v historii,“ říká nyní už osmasedmdesátiletý bývalý cyklista i trenér, který zažil „výlet“ na sovětské lodi Tichým oceánem nebo oslavu Vánoc na rovníku.

Velkého úspěchu ještě v závodním sedle dosáhl v roce 1956, když reprezentoval Československo na olympiádě v australském Melbourne. Ve stíhacím závodě družstev dráhařů na čtyři kilometry skončil pátý. „Považovali jsme to za neúspěch, cítili jsme se na víc. Když se na výsledek podívám teď, co bychom za něj dali?“ usměje se.

Olympijskou pohodu narušily reprezentantům až revoluční události v Maďarsku, které se vzbouřilo proti stalinské diktatuře. „Vedoucí naší výpravy dostal strach, abychom neemigrovali. Po konci her proto oznámil, že nám došly peníze a musíme se okamžitě odstěhovat. Než se prý spraví porouchané letadlo, ubytování nám poskytnou na sovětské lodi. Jakmile jsme se na ni dostali, odjela od břehu a my byli v pasti,“ popisuje.

Jursa v té době o emigraci neuvažoval. A to i přesto, že měl ideální příležitost. „Potkal jsem v Austrálii krajana, který kdysi žil v Brně ve stejné ulici. Říkal mi, ať zůstanu, že mi vše potřebné zařídí. Ale já nemohl,“ vzpomíná.

Půl roku předtím se mu s manželkou narodila jediná dcera. „Daroval mi alespoň bumerang. Prý proto, že ten se vrací. Mám ho dodnes doma,“ zasní se.

Při návratu do vlasti zažil neopakovatelné momenty. Místo přímé cesty letadlem jel lodí a vlakem oklikou přes Sovětský svaz. „Vezli nás Tichým oceánem. Přejeli jsme rovník, kde bylo čtyřicet nad nulou, a skončili ve Vladivostoku, kde jsme mrzli při teplotách kolem třiceti stupňů pod nulou,“ popisuje.

Pil s Chruščovem

Z moře pak s výpravou nastoupili do vagonů a dvanáct dní jeli po Transsibiřské magistrále na západ. Domů se dostal až v polovině ledna. „Nový rok jsme slavili na Sibiři a Vánoce někde na rovníku. Po cestě jsme se v Kremlu účastnili banketu na oslavu ruských sportovců, kde si s námi přiťukával i Chruščov,“ popisuje setkání s tehdejším prvním tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu.

Po návratu z „okružní jízdy“ se z aktivního závodníka stal i manažer. Reorganizace československého sportu zrušila tehdejší Ústřední domy armády a sportovní oddíly se přesunuly i do ostatních měst. „Funkcionáři mi v roce 1957 nabídli, zda bych v Brně vytvořil klub silniční cyklistiky. Byl jsem neznalý, nezkušený, ale plný nadějí,“ přibližuje svůj nelehký úkol v pouhých čtyřiadvaceti letech.

Postupem času vybudoval Jursa z Dukly jednu z nej-úspěšnějších základen československé cyklistiky. Příčiny vidí v tvrdém tréninku a poctivém přístupu jezdců. „Třeba Miloš Hrazdíra dovedl makat na trenažéru několik hodin, tréninky jsme měli dopoledne i odpoledne, k tomu ještě náročné běhy v terénu. Používali jsme všechny dostupné prostředky, abychom získali co nejlepší kondici. Kluci byli tvrdší, než jsou teď, kdy mají závodníci k dispozici mnoho podpůrných prostředků. Tehdy neexistovalo nic,“ podotýká kouč, jehož specialitou byla příprava silničářů.

Za svou téměř čtyřicetiletou trenérskou kariéru mu prošly rukama desítky úspěšných cyklistů. Rád vzpomíná třeba na dříče Padrnose, bojovníka Klasu, Smolíka nebo na vítězství „odchovance“ brněnské Dukly Jána Svorady v závěrečné etapě Tour de France na Champs-Élysées v roce 2001. „V té chvíli se mi splnil sen. Vzpomněl jsem si, jak kdysi ve svém prvním závodě spadl na mokru v hromadné kolizi a rozbil nové kolo. Seděl pak na příkopě a plakal. A to byl člověk, který poté dozrál ve vítěze etapy slavného závodu,“ hrdě říká.

Olympijský atentát

Jedním dechem ale dodává, že cyklistika s sebou nesla i smutnější okamžiky. Třeba když v roce 1986 při závodě tragicky zahynul Vlastimil Moravec. O čtrnáct let dřív se zúčastnil olympijských her v Mnichově, kde palestinští teroristé zavraždili izraelské sportovce. „Odjížděl jsem zrovna na trénink, když jsem uslyšel a uviděl střelbu. Vůbec jsem ale netušil, o co jde,“ přiznává.

Dukle Brno šéfoval do roku 1963, kdy skončil kvůli emigracím některých jeho cyklistů. „Prý jsem měl špatnou politicko-výchovnou práci,“ podotýká. Následně v oddíle zůstal jako trenér mládeže až do roku 1994. Dodnes je předseda TJ Dukla Brno. „Zase jsme zpátky v černopolských kasárnách, kde jsme kdysi začínali. Tak jen aby to nebyla i konečná…,“ hlesne při otázce nad budoucností oddílu i české cyklistiky.

Jursa s ní začínal v naprosto opačné situaci, právě před jejím rozmachem v Československu ve druhé polovině 20. století. Po druhé světové válce dostal s bratrem k narozeninám první kolo. „Táta nám ho chtěl pořídit oběma, ale my mu řekli, ať raději koupí jedno pořádné závodní,“ přibližuje.

Hned v první zatáčce prvního závodu jej ale po nehodě rozbil. „Stalo se to v Husovicích, kde dodnes bydlím. Když venčím psa, pravidelně míjím kritickou zeď u hasičárny,“ směje se Jursa.

Právě kvůli svým častým nehodám v závodech spával na zemi a rodina jej dlouho od cyklistiky odrazovala. „Byl jsem často celý dodřený a od krve, takže jsem nesměl do postele. Říkali mi, že se na kolo nehodím, což mě naopak povzbuzovalo k větší práci. Zlom přišel, až jsem poprvé zvítězil,“ oddechne si.

V roce 1952 získal první silniční titul, když porazil v té době fenomenálního československého jezdce a vítěze Závodu míru Jana Veselého. „Díky tomu jsem o rok později odešel do Prahy. Bylo štěstí, že právě v té době začínalo tříleté přípravné období na olympiádu v Melbourne. A já byl součástí družstva,“ dodává.

František Jursa

Sport: bývalý cyklista, trenér

Narozen: 1. května 1933 (78 let)

Klub: Dukla Brno

Úspěchy aktivní kariéra: 5. místo ve stíhacím závodě družstev na 4 km při OH v Melbourne (1956), několikanásobný silniční a dráhový mistr Československa, cyklokrosový mistr Československa (1957), kapitán československého družstva na Závodě míru (1961). Trenérská kariéra: zakladatel Dukly Brno (1957). Vychoval mnoho cyklistických hvězd (Jan Smolík, Karel Vávra, Miloš Hrazdíra, Jiří Škoda, Vlastimil Moravec, Pavel Padrnos, Pavel Buráň, Michal Klasa, Ján Svorada).

Rodina: ženatý, dcera

Autor: Tomáš Valaškovčák

17.3.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Z okolí hlavního nádraží mizí zápach moči, žvýkačky a nedopalky

Brno – Stovky nedopalků a žvýkaček, které ještě minulý týden zdobily okolí hlavního vlakového nádraží v Brně, mizí. Město a městská část od prvního prosince spustily nový systém nepřetržitého úklidu. Ve středu jej politici kontrolovali.Podle Iva Rubeše ze společnosti Ave cz odpadové hospodářství je na úklidu nejtěžší hlavně množství odpadu. „Na takových místech totiž jen přibývá, nemůže se přestat ani na chvíli," sdělil.

Fenomén Ondra: Lezení na OH? Mám z toho strach, je to trochu paskvil

Praha, Brno /ROZHOVOR/ - Není to až tak dávno, co o něm věděl jen úzký okruh lezeckých nadšenců. A vida když v pondělí uspořádal tiskovku po návratu z úspěšné mise Dawn Wall (v kalifornských Yosemitech vylezl za rekordních osm dní nejtěžší stěnu světa v proslulém masivu El Capitan), tísnil se na ní solidní hrozen novinářů a několik televizních štábů. Z brněnského sportovního lezce Adama Ondry je definitivně hvězda tuzemského sportu.

Ministr Jurečka odvolal ředitele Povodí Moravy. Nebyl spokojen s jeho vedením

Brno, Praha – Ministr zemědělství Marian Jurečka ve středu odvolal generálního ředitele státního podniku Povodí Moravy Jana Hodovského. Ministr podle všeho nebyl spokojený s výsledky jeho práce. „Generální ředitel nedokázal čerpat finanční limity pro Povodí Moravy ze státního rozpočtu, časté byly chyby v zakázkách a často se střídali také ředitelé na klíčových postech podniku," nastínila důvody odvolání mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies