Pády z koloběžky nakoply Pelce ke zlaté evropské medaili

Pelc před premiérou v brněnském podniku kvůli zdravotním problémům přišel o největšího soka, světového šampiona Michala Kulku. „Nevím, jaká přijede konkurence, všichni přes zimu zbrojili, ale jedu se poprat o vítězství," povídá pražský závodník. „V prvním kole se seznámím s tratí a potom zkusím nástup v kopci," přibližuje svou taktiku.

Ke koloběhu se dostal před čtyřmi lety a neúspěch na mistrovství světa ho nakopl, aby se zlepšoval. Až ke zlatu z mistrovství Evropy. „Jezdili kamarádi, takže jsem si taky pořídil koloběžku a okamžitě jsem jel na mistrovství světa, kde jsem dvakrát upadl. Řekl jsem si, že není možné, aby mě poráželi, takže jsem pořádně trénoval a propracoval se až k titulu," popisuje Pelc.

Dřív dělal vrcholově atletiku a běhání stále patří do jeho přípravy. „I když na koloběžce jedu dlouhé tratě, pohybově jde o rychlý švih, kdy se odrazím a pak můžu chvilku odpočívat. K tomu potřebuji velkou sílu," líčí.

Týdně zvládne deset tréninků. Tři dny na koloběžce, mezi nimiž nechybí třeba stokilometrový výjezd, doplňují posilovna, běhání do schodů a také regenerace v podání masáží či sauny. „K rozvoji potřebujete najezdit na koloběžce spoustu kilometrů. Většina lidí třeba špatně střídá nohy. Záleží také na komponentech, z nichž bývá koloběžka sestavená," upozorňuje na rozdíly.

Na mistrovství Evropy už ovládl dlouhý závod, časovku i štafetu, v níž se stal i světovým šampionem. Evropské stříbro má ze sprintu, světové z kritéria či dlouhého závodu. „Sprint se jezdí na čtyři sta metrů po atletickém ovále, kritérium měří od osmi do dvanácti kilometrů a jezdí se jak hromadně, tak jako časovka proti chronometru. Dlouhý závod má od třiceti do padesáti kilometrů, královská disciplína je maraton. Mně spíš sedí dlouhé trati," říká Pelc.

Společně s dvanácti českými jezdci loni dokonce na koloběžce urazil 260 kilometrů po trase slavného cyklistického závodu z Paříže do Roubaix. Padesát kilometrů vedlo po kostkách. „Bylo to dost šílené. Půlku trasy nám pršelo, chvíli svítilo slunce. Jeli jsme pomalu, abychom všichni dojeli," vrací se k osmnáctihodi­novému martyriu.

Z pádů na koloběžce už si odnesl i odřeniny, naštěstí ho potkaly v nižších rychlostech. „Ještě jsem nespadl v osmdesátce, což musím zaklepat. Na koloběžce někdy ujíždíme autům a jsme rychlejší než silniční kola," srovnává Pelc.