VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pafkoviče poslali s bronzem z Říma hned domů

Břeclav, Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Jediné olympijské medaile získali pro Břeclav veslaři Jan Švéda s Václavem Pafkovičem. Třetí místo si ale ani neměli šanci pořádně užít.

25.8.2013
SDÍLEJ:

Bronzová medaile z Říma je nejcennější artefakt nejen pro veslaře Václava Pafkoviče, ale také pro město Břeclav. Pafkovič je spolu s Janem Švédou jediný medailista zpod pěti kruhů pocházející z tohoto jihomoravského města.Foto: DENÍK/Martin Daneš

Existují dva druhy lidí. Ti první jdou s davem. Neví se o nich, časem zapadnou. A pak jsou tu rebelové, nespokojení svérázové. Nemají to v životě jednoduché, ale snad právě proto zanechávají výraznější stopu. Za minulého režimu bylo složité neplavat s proudem. Výjimky se ovšem našly. Třeba břeclavský veslař Václav Pafkovič, který si po klikaté cestě dojel až pro bronzovou olympijskou medaili. Na hrách v Říme v roce 1960 se z ní radoval i s dalším Břeclavanem Janem Švédou. Ten však před šesti lety zemřel. Oni jediní získali pro své město olympijskou medaili.

Před 53 lety neměl Pafkovič důvod k oslavě. Nebo spíš neměl čas. Už poněkolikáté jej tehdy soudruzi „vyšplouchli". „Slíbili nám, že když uděláme medaili, tak můžeme v Římě zůstat až do konce olympiády. Jenže večer za námi přišli, že už máme letenky na jméno a máme se sbalit," mračí se sedmasedmdesátiletý Pafkovič.

Vedení československých olympioniků tehdy v cenný kov své osmiveslici moc nevěřilo. Vždyť i pohled na vybavení pozdějších bronzových medailistů vzbuzoval rozpaky. „Měli jsme stará vesla, mnohem užší než soupeři, kteří tak měli výhodu. S takovými už nejezdí ani žáci. Ale nebyly peníze," upozorňuje Pafkovič přízvukem charakteristickým pro nejjižnější cíp Moravy.

Ve sportu se zázraky dějí, a Čechoslováci skutečně dojeli třetí za společným výběrem obou německých republik a Kanadou. „Nějak jsme to uškubali. To víte, že jsme každý povyrostli o pět centimetrů. Dostali jsme tehdy za medaili dva tisíce korun," směje se.

Nezapomenutelný zážitek pod pěti kruhy mu zkazil odjezd. Jinak z Věčného města moc neměl. Viděl fotbalové utkání, zhlédl finále polotěžké váhy v boxu a prý nespravedlivé vítězství Cassia Claye, pozdějšího Muhammada Aliho. Nejvíc jej upoutal bronz amerického výškaře Johna Thomase. „Byl to hlavní favorit, ale vůbec se mu nedařilo. Pořád shazoval. Přitom si pozval celou rodinu. Tak smutného člověka jsem v životě neviděl," kroutí Pafkovič hlavou.

Bronzová medaile z Říma je nejcennější artefakt nejen pro veslaře Václava Pafkoviče, ale také pro město Břeclav. Pafkovič je spolu s Janem Švédou jediný medailista zpod pěti kruhů pocházející z tohoto jihomoravského města.Mistr sportu

Po návratu dostal titul zasloužilý mistr sportu, něco peněz navíc k výplatě a pozvání od ředitele továrny Gumotexu, kde pracoval. „Objevila se i závist a různé pomlouvačné dopisy, že domů chodím ožralý a netrénuju," povídá.

Přitom nemusel mít žádné peníze, žádný titul a žádný Řím. Vedení si přálo vypravit do Itálie úplně jinou osmu. „Složili ji z pražských veslařů. Proti ní do kvalifikace nasadili nás venkovany, doplněné o několik místních. Ti utřeli nos," směje se Pafkovič, který seděl v lodi ve skoro stejném složení, jako o rok dřív na mistrovství Evropy ve Francii.

Tam si připsal druhým místem za skvělým Německem první mezinárodní úspěch. Přitom světové vody mohl prorážet už mnohem dřív. Měl jet na předchozí evropský šampionát do Polska. Jako člen čtyřky s kormidelníkem na to měl nárok. „Jenže jela jen dvojka bez. A funkcionáři," utrousí.

Asi by to skousl lépe, kdyby v roce 1956 nepřišel o první olympiádu. Na rozdíl od Švédy, který do Melbourne jel. „Řekli, že kdo vyhraje osmy, poletí do Austrálie. Jak my byli nažhavení. Byla tutovka, že vyhrajeme. A taky jo. A verdikt? Ve dvaceti mám prý všechno před sebou. Takže nikam," povídá pozdější olympijský medailista.

V padesátých letech se všechno řídilo shora. I sport. Ten špičkový byl bezprostředně spojený s armádou. Když bylo Pafkovičovi devatenáct, čekala jej vojna. Co jiného si mohl mladý talent přát, než aby si jej vybral Ústřední dům armády, předchůdce Dukly? Nejkvalitnější podmínky měli sportovci právě tam. „Začínal jsem u letectva, pak jsem se ale přesunul do Prahy. K Zátopkovi, Pluskalovi, Masopustovi, vynikajícím boxerům… To byli jiní vojáci," usmívá se při vzpomínce na dva roky v zeleném mundúru.

Bronzová medaile z Říma je nejcennější artefakt nejen pro veslaře Václava Pafkoviče, ale také pro město Břeclav. Pafkovič je spolu s Janem Švédou jediný medailista zpod pěti kruhů pocházející z tohoto jihomoravského města.Silná Břeclav

Vojenští veslaři z Prahy přesídlili do Terezína, dál ale trénovali na Vltavě. Tu znal už z výprav břeclavského klubu, který tehdy patřil mezi absolutní československou špičku. Vyhrával dokonce legendární primátorky. „Na vojně se mě ptali, jak jsme v Břeclavi trénovali. Normálně, říkal jsem jim. Po práci, při měsíčku," culí se.

Po vojně chtěl v armádním klubu zůstat. Jenže jako syn kulaka (rolníka na středně velkém hospodářství pozn. red.) nedostal vhodný kádrový posudek. Tedy dostal, ale až o půl roku později. „Když jsem byl předtím špatný, jak to, že jsem jim najednou dobrý? Zůstal jsem v Břeclavi," povídá.

V reprezentaci ještě chvíli po olympijském úspěchu setrval. Na pražském evropském šampionátu v roce 1961 měl velké ambice ve čtyřce. Ta postupně porazila všechny favority, až ve finále ji čekali silní Němci. „Měli jsme parádní start, jenže Italové se ulili. Druhý nám už nevyšel. Postupně jsme se propadli až na poslední místo. Mě pak obvinili, že jsem za to mohl já," tvrdí.

To mu kolegové neměli říkat. Skončil v národním týmu i v klubu. Na premiérovém mistrovství světa v roce 1962 už nestartoval. Jeho bývalí kolegové skončili na republice šestí. „O rok později mě ještě přemluvili. Udělali jsme nějaká třetí místa, ale to už jsem s veslováním končil," povídá Pafkovič.

Věnoval se výchově svých následovníků. Dva z nich, Zdeňka Kubu a Oldřicha Krutáka, dokonce dostal na olympiádu do Mnichova. „Dělal jsem blbce. Sháněl peníze na lodě, dresy," vzpomíná na těžkosti.

Ani s veslařským klubem se nerozešel v dobrém. „Patřili jsme pod Slovan Břeclav. Tenisté a volejbalisté se tam roztahovali. Nakonec mě nenechali dělat předsedu, ale sám jsem odešel," mluví o trpkém konci muž, který to má ze svého domu pár metrů ke splavu na řece Dyji. K místu, které ho lákalo od jeho devíti let.

Účast na sedmnáctých letních olympijských hrách Václavu Pafkovičovi připomíná také diplom.

Autor: Michal Čejka

25.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

První auto značky Tesla si mohou půjčit brněnští řidiči. Koupila ho carsharingová firma Emuj, která se zaměřuje na elektromobily. Z nuly na sto kilometrů v hodině auto zrychluje za tři sekundy.
39

Superelektromobil v Brně. Zájemce o zážitkovou jízdu zatlačí do sedadla Tesla X

Masarykův onkologický ústav v Brně slavnostně otevřel zrekonstruovaný blok pro centrum prevence a gastroenterologické oddělení.
14

Rakovinu léčí na Žlutém kopci v novém. Přestavba stála téměř čtyřicet milionů

Spolykala jsem sedmdesát tablet, řekla strážníkům. Předávkování sedativy přežila

Brno - Boj o minuty při hledání předávkované ženy se v Brně odehrál v pátek večer. Pětadvacetiletou ženu, která spolykala prášky, hledali strážníci i záchranáři. Našli jí včas.

Sledujte ONLINE: Diskuze s hejtmanem Bohumilem Šimkem o směřování kraje

Brno – Jižní Morava je jedním z nejoblíbenějších cílů turistů a prý se tu dobře žije. Mikulov připomíná Středomoří, zdejší vinice Francii a Brna si všimli editoři několika prestižních zahraničních médií jako TOP destinace pro dovolenou. Jaké jsou možnosti jižní Moravy? Brzdí její ještě větší rozvoj nedokončená dopravní infrastruktura? Funguje zde dopravní systém? Kdy zmizí ze zásad územního rozvoje bílá místa na mapě? A pomáhá jižní Moravě pověst kraje moderních technologií? To jsou hlavní témata pondělní panelové diskuze s jihomoravským hejtmanem Bohumilem Šimkem, kterou budeme sledovat online na našem webu od poledne do druhé odpoledne.

S rakovinou bude bojovat až v Peru u domorodého kmene. Věří na zázraky

Brno /ANKETA/ – Chemoterapie je zdlouhavá a náročná, ale nebolí, píše na svém internetovém blogu třiadvacetiletý Petr Hübel. S rakovinou lymfatických uzlin bojuje od roku 2015. Prodělal desítky vyšetření, zbavil se strachu z jehel a rozhodl se za sedm týdnů odjet do Peru za tradiční přírodní medicínou.

Život na Antarktidě: Alkohol na stanici podléhá schválení, říká klimatolog

Brno /ROZHOVOR/ – Přední český klimatolog Pavel Prošek díky své práci procestoval Arktidu i Antarktidu. Na mrazivém světadílu pomáhal přesně před deseti lety založit první českou polární stanici. „Je to vlastně takový dobře zateplený panelák z dřevoštěpky. Ale dodnes stojí a funguje bezvadně," říká o stanici s nadsázkou. Celkově se do těch míst zúčastnil osmi výprav a pomáhal tam založit klimatologický program.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies