„Byla jsem docela nervózní. Nemám ráda, když hraju proti bývalým týmům," řekla česká reprezentantka, která v Brně pomohla svému týmu devíti body ke druhému vítězství v základní skupině B.

Zaznamenala jste při zápasu z hlediště pokřik „Terezo, vrať se"?

To jsem neslyšela, ale je to moc hezké. (úsměv) Fanoušci tady byli vždycky fajn. Dokonce mi tleskali, takže jsem byla ráda.

Těšila jste se do Brna?

Byla jsem docela nervózní. Nemám moc ráda, když hraju proti svým bývalým týmům, holkám a trenérům, které znám. Doufala jsem, že vyhrajeme a jsem ráda, že se to povedlo.

Trefila jste na hostující střídačku?

Bylo hrozně zvláštní, když jsem se měla rozcvičovat na opačné straně. Ale nestalo se mi, že bych si spletla spoluhráčku. (smích)

Zmátly vás pokyny od domácího trenéra Jana Bobrovského při zápase?

Nevnímala jsem je, soustředila jsem se na našeho kouče.

Trenér Bobrovský vám měl trochu za zlé, když jste v létě Brno opustila a zvolila odchod do Polska…

Telefonovali jsme si, když se přestupy řešily. Věděl, že to chci zkusit někde jinde. Ptá se mě na to každý. Myslím, že máme dobrý vztah, bavili jsme se ráno na tréninku i před zápasem a myslím, že tam snad žádná křivda není.

Trenér občas v nadsázce naráží na to, že v Toruni se cizí jazyk moc nenaučíte, jak jste měla v zahraničí v úmyslu. Chytáte polská slovíčka?

Rozumím. Bardzo dobre! (smích) Při tréninku se většinou mluví anglicky, až v kabině třeba holky začnou s polštinou.

Splňuje tedy angažmá v Toruni vaše představy?

Baví mě i polská liga. Je jiná, v české jsem strávila hrozně moc let. V polské neznám týmy ani soupeřky, hraje se tvrději, musím si na to zvyknout. Zatím s tím mám trochu problém.

Jaká je v družstvu parta?

Dobrá na to, že je v něm hodně cizinek. Jsem spokojená, přišly jsme dvě úplně nové a spoluhráčky se o nás staraly, hned nám v šatně nakreslily, jak vypadají nacvičené týmové akce.

Podobně jako Imos skládala Toruň své družstvo v létě téměř od základu znova. Je to znát?

V týmu nezůstal skoro nikdo z minulé sezony, snad jedna hráčka. Zatím se pořád sehráváme, já a Tijana (pivotka Ajdukovičová – pozn. red.) jsme přišly až někdy v říjnu, není to ideální. Ale změna byla dobrá. Po třech letech jsem ji potřebovala, ať už v tréninku nebo v prostředí. Chtěla jsem zkusit zahraničí a nelituju.

Brzdí vás ve větší porci minut na hřišti kvóta pro cizinky v polské lize?

Na hřišti musí být aspoň dvě Polky. Už je nás jen pět cizinek, protože jedna se naneštěstí zranila, takže teď si zahraju víc. Za porušení pravidla jsou i pokuty, trenér musí vše hlídat, Jsem za minuty na hřišti ráda, měla jsem problémy s kotníkem, se zubem, zatím se trochu trápím, ale snad to bude lepší.

Jaké máte s týmem cíle v letošní sezoně?

Máme asi větší ambice v domácí lize, tam chceme určitě medaili, zatím jsme jen jednou prohrály. O víkendu hrajeme s Krakovem, uvidíme, jak bude utkání vypadat. V Eurolize jsme nováček, ale daří se nám nad očekávání.

Krakov se pyšní početnou a hlučnou fanouškovskou základnou. Jak je na tom Toruň?

Chodí jich dost, je tam klub věrných fanoušků. Při zápasech je jich trochu víc než v Brně. Toruň je hezké a historické město, líbí se mi. Zatím je vše dobré.