Za svou práci se nyní dočkal i odměny. Evropská atletická federace ho nominovala na cenu pro nejlepšího mládežnického atletického trenéra roku. „Ani jsem nevěděl, že podobná anketa existuje. Zavolali mi to z českého svazu. Samozřejmě to potěší, ale je to dané výbornými výsledky celé skupiny, ne jen Míši," vysvětluje osmapadesátiletý Nezdařil.

Ve středu skončily Evropské atletické hry mládeže. Jste po náročné organizaci vyčerpaný?

Tři dny jsem skoro nespal. Na stadion pod Palackého vrchem dorazilo třináct set mladých atletů a zvládnout takovou masu je obtížné. Ale s letošním desátým ročníkem panuje spokojenost. Jednotlivé výpravy si akci pochvalovaly, a to je balzám na duši.

Lze ještě něco do příště vylepšit?

Moc už ne, za ta léta jsme organizaci vypilovali. Jsme limitovaní sportovišti, i když je na Palačáku výborný areál. Možná můžeme pro příště vychytat ještě líp časový harmonogram. Při tak velké účasti je to však velmi komplikované.

Je o vás hodně slyšet. Čím si to vysvětlujete?

Hlavně zlatým úspěchem Míši na juniorském mistrovství světa. To nás hodně zviditelnilo a otevřelo dveře k dalším aktivitám.

Vám to přineslo nominaci na cenu pro nejlepšího atletického mládežnického trenéra Evropy.

To je pravda. Nominace mě překvapila. Vůbec jsem nevěděl, že podobná anketa existuje. Nevím ani, kde a kdy je vyhlašování. To si musím ještě zjistit. Je však potřeba říct, že to není jen a jen o Míše. Třeba Eliška Buchlovská a Jiří Kučera závodí také výborně. Zatím jsem získal jen cenu pro nejlepšího brněnského trenéra. To bylo ještě v době, kdy jsem vedl Šárku Kašpárkovou. Na začátku své atletické kariéry skákala výšku.

Většina atletických koučů čeká na svůj životní talent. Je jím pro vás Míša?

Určitě. Je to velká osobnost, ale jen talent nestačí. Musí klapat i spolupráce s trenérem a dovolím si tvrdit, že nám to funguje.

Cítíte velkou zodpovědnost, abyste tak velkou naději „nezazdil"?

Ano. Takový talent tu dlouho nebyl. Z podobných lidí rostou Boltové a Isinbajevové. Naštěstí se s Míšou dobře komunikuje. Umí si v tréninku říct, co potřebuje. Její trénování tím mám ulehčené.

Proč se specializujete na vedení žen?

Ani nevím. I když mi rukama prošlo i spousta výborných kluků, tak jsem měl hlavně skvělé ženy. Pět z nich pode mnou skočilo do výšky přes 190 centimetrů. To se nikomu jinému u nás nepovedlo. Ostatně jsem měl na svěřence vždy štěstí.

Rozjíždíte i projekt s názvem Brněnské centrum sportovních nadějí a jste i spolumajitel Gymnázia Hády, kde jste nedávno otevřeli nový atletický povrch. Vypadá to, že vám je město nakloněné…

Současné vedení města dělá pro sport velký kus práce. Za to jsem moc rád. Těší mě také, že konečně dostává reálný obrys i atletická hala v Brně. Už se dělají konkrétní věci. Rozjíždí se projektová dokumentace. Má vyrůst v areálu Univerzitního Kampusu v Bohunicích.

Ctibor NezdařilVěk a bydliště: 58 let, Kovalovice
Profese: atletický trenér
V mládežnických kategoriích se aktivně věnoval nejdřív basketbalu a poté i skoku vysokému. V obou odvětvích to dotáhl až do reprezentace, ve výšce držel několik let český dorostenecký rekord. V devatenácti letech si poranil koleno a se sportem musel přestat. Vrhl se tedy na trénování atletiky. Rukou mu prošla řada vynikajících českých atletů, za všechny lze jmenovat Šárku Kašpárkovou. V současnosti je jeho nejlepší svěřenka talentovaná výškařka Michaela Hrubá. Nezdařil má jednu dceru, aktuálně se rozvádí.