VYBERTE SI REGION

Pištělák: energetik, který si vypiplal Okáče

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Basketbalová legenda Vladimír Pištělák takřka padesát let pracuje ve stejném podniku, odskočil si do Belgie a učil se na olympiádě

12.5.2011 2
SDÍLEJ:

Bývalý basketbalista Vladimír Pištělák.Foto: DENÍK/Attila Racek

Další díly seriálu Když tady
zářil najdete
ZDE

Kdyby nastartoval svoji kariéru v nedávné době, je z něj obletovaná hvězda. Vladimír Pištělák vstoupil do velkého basketbalu mílovými kroky. Rok poté, co poprvé sáhl za kliku v kabině mužů Zbrojovky Brno se už s národním týmem radoval z pátého místa na olympiádě v Římě. Vystudovaný energetický inženýr zachovává věrnost už skoro padesát let jednomu podniku. Úspěšný byl i v roli trenéra mládeže. Dohlížel na vývoj Jiřího Okáče a s juniorským výběrem má bronzovou medaili z mistrovství Evropy.

Sport zůstal po celý život jeho hlavní vášní. Už od začátku neměl na výběr. „Rodiče byli nadšení sportovci i funkcionáři v Sokole Brno I. Od malička mě ke sportu vedli. Dělal jsem atletiku a všechny další amatérské sporty, lyžování, plavání. Basketbal jsem začal hrát ve škole,“ vysvětluje vitální sedmdesátník.

Ostré závodní starty si připsal ve Zbrojovce. Ve čtrnácti letech se připojil k nově budovanému týmu mladších dorostenců. Jiné odvětví u něj nemělo šanci. „K basketbalu mě asi přivedla náhoda. Měl jsem vášeň pro kolektivní sporty, ale na fotbal jsem neměl dobré nohy, na rozdíl od hlavy a rukou,“ směje se.

Už mezi basketbalovým potěrem bylo jasné, že košíkovou ovládají nejlíp v Brně. V mladším dorostu vyhrával Pištělákův celek přebor republiky, ve starším dokonce dvakrát.

Pak už po něm sáhl i tým dospělých. „Mezi muže jsem poprvé nakoukl v devatenácti letech, v roce 1959. Trenér byl Ivan Mrázek, to byl náš hlavní učitel. Měl obrovský cit pro hru,“ vzpomíná na legendární postavu brněnského sportu.

Stejný kouč si jej vybral i do olympijského výběru. K roku 1960 se datuje i největší úspěch československého basketbalu. Pištělák se do týmu dostal s velkým štěstím. Připomíná ale, že podíl na úspěchu příliš velký neměl. O ten se přičinili jiní. Mezi nimi i další Brňané Zdeněk Bobrovský, František Konvička a Zdeněk Konečný. „Měl jsem se hlavně dívat a získávat zkušenosti. To se mi snad povedlo a později jsem je hodně prodal,“ vysvětluje svoji úlohu v Římě.

Tenkrát nemuselo zůstat jen u pátého místa. Klíčové utkání o postup do semifinále československý výběr hrál s domácí Itálií, ale měl hodně slabou střelbu. „Byla to zvláštní olympiáda, spousta sportů se odehrávala v historických kulisách. Občas jsme se byli na některý závod podívat. Taky to byly jedny z posledních her, které nebyly tak komerční,“ přibližuje atmosféru olympiády, ze které přivezli českoslovenští sportovci osm medailí.

Omlazení kádru

Basketbalisty minula a cenného kovu se nedočkali ani na následném evropském šampionátu o rok později v Bělehradu. V té době probíhaly v reprezentaci experimenty a trenéři se neustále střídali a navíc se omlazoval tým. „To už jsem hrál v základní pětce. Zúčastnil jsem se celkem pěti mistrovství Evropy. V roce 1967, kdy jsme ve Helsinkách získali stříbrné medaile, bylo už mužstvo úplně jiné,“ hlásí Pištělák, který byl už v té době dávno oporou.

Před stříbrným Finskem slavili Čechoslováci více úspěchů na klubové úrovni než na mezinárodní. Prim hrála jednoznačně Zbrojovka. Domácí tituly byly v té době skoro samozřejmostí. Pištělák jich nasbíral pět.

Hlavní odměna pro ryze amatérské sportovce v socialistickém zřízení byly zápasy Poháru mistrů evropských zemí. A s nimi spojené cesty do zahraničí. „Hlavně souboje s Realem Madrid byly legendární. Když přijel k nám, tak prohrál. Když my do Španělska, podlehli jsme my. Porazili jsme je i v Americe na interkontinentálním poháru. Vždycky to byl velký boj, ale hodně se rozhodovalo i v zákulisí,“ objasňuje brněnský rodák, který byl spolu se spoluhráčem Františkem Konvičkou dvakrát nominovaný do výběru nejlepších evropských basketbalistů.

„Portorikánec Theo Cruz, který se mnou později hrával v belgickém Mechelenu, působil v té době v Barceloně. Říkal mi: tam jste nemohli vyhrát,“ pousměje se při vzpomínce na dávná klání s královským gigantem.

Zápasy se zahraničními rivaly přinášely nejen tuhé souboje a obří zájem diváků, ale i úsměvné momenty. Třeba souboj s moskevským armádním oddílem CSKA se hrál v „trochu“ nevhodnou dobu. Chvíli po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, které rozdupaly Pražské jaro. „Tenkrát probíhaly prudké přestřelky mezi Čínou a Sovětským svazem. Celý stadion skandoval Ussuri, Ussuri (jméno řeky na Dálném východě, kterou probíhala sporná hranice mezi těmito státy – pozn. red.),“ pousměje se někdejší excelentní střelec.

To už měl Pištělák namířeno na západ. Vyhlédl si jej belgický Mechelen. „Už mi bylo skoro třicet, funkcionáři za odměnu povolovali sportovcům pár let v zahraničí. Nechali mě tam rok,“ přibližuje okolnosti svého angažmá v kapitalistické cizině.

Jiný basketbal

Podle jeho slov šlo o zajímavou zkušenost, musel si ale zvykat na odlišný styl hry. Ve Zbrojovce dbali na kolektivní výkon a nějakou tu parádičku si dovolili až když vedli o dvacet bodů. „Každý se tam chtěl individuálně předvést, prosadit se sám. Bohužel jsme nevyhráli ligu, ale jen pohár. Sponzoři chtěli být první ve všem,“ lituje naoko hráč, který nasbíral 203 startů za národní tým. V polovině své „belgické“ kariéry se navíc dozvěděl, že jej zvolili za nejlepšího basketbalistu Československa za rok 1969.

Pouze na jedinou sezonu opustil své pracovní místo ve Výzkumném ústavu energetickém. V něm přečkal i sametovou revoluci. A stále neskončil, i když se na to chystá v nejbližších měsících. Opustí dokonce i Brno, zamíří za synem do Prahy.

Vrátil se do něj i z Belgie. I když měl v zemi čokolády a hranolek celou rodinu, neplánoval v ní zůstat. „Vrátil jsme se do trochu jiné země. Atmosféra za normalizace byla dost odlišná, než když jsme odjížděli,“ objasňuje.

Vrcholovému basketbalu se pak věnoval už jen rok. Ozvaly se zdravotní komplikace. „Měl jsem natrženou achillovku, celý zápas už jsem kvůli ní nezvládl. Po jednom poločase jsem druhý den mohl chodit. Kdybych hrál celý, tak to nezvládnu,“ komentuje důvody svého konce pod bezednými koši na nejvyšší úrovni.

Chvíli hrál druhou ligu, ale pak se vrhl na trénování. „S koncem kariéry jsem se srovnal jednoduše. Začal jsem trénovat mládež. S ní jsem byl velice úspěšný v osmdesátých letech,“ povídá.

V období mezi léty 1980 a 1988 byl pověřený i vedením reprezentace v kategorii juniorů. V roce 1988 přivezli jeho svěřenci z mistrovství Evropy v Jugoslávii třetí místo, což je výsledek dodnes nepřekonaný a možná i nepřekonatelný.

Kromě jeho hráčských úspěchů děkuje brněnský basketbal i jeho trenérským schopnostem. Vedl třeba i Jiřího Okáče. Piplal si jej od mladých let. „Měl jednu dobrou vlastnost. Chodil poctivě na tréninky. Ale jednou jsem po něm chtěl, aby si ostříhal svoje dlouhé vlasy. Dva týdny mi nepřišel na trénink. Ale pak přišel. Vlasy si samozřejmě nechal,“ mávne rukou nad vzpomínkou na El Intimidatora.

Dnes už je, jak říká, starý na trénování. „Ale ještě loni jsem vedl kluky v Žabovřeskách. Ale doba je úplně jiná. Dnes kdo přijde, ten hraje. Mladí už ke sportu nemají takový vztah,“ upozorňuje s lítostí.

Basketbal v Brně stále sleduje, ale příliš důvodů k radosti mu nepřináší. Za vše hovoří nedávná příhoda. „Byl jsem se podívat na Moravskou Slavii. Hrálo se o postup na mistrovství republiky. Myslel jsem, že se dívám na mladší dorost. Pak mi řekli, že hraje starší…,“ hořce se pousměje.

Vladimír Pištělák
Narozen: 30. července 1940 v Brně
Sport: bývalý basketbalista
Kariéra: Zbrojovka Brno, Mechelen (Belgie)
Největší úspěchy: 5. místo na olympiádě v Římě (1960), 2. místo na ME (1967), 3. místo na ME (1969), 5. místo na ME (1961), se Zbrojovkou Brno ve finále PMEZ (1964 a1968), finále Interkontinen­tálního poháru (1969), člen výběru Evropy (1965 a 1968), nejlepší basketbalista Československa 1969, s Mechelenem vítěz belgického poháru (1970)
Reprezentace: 203 utkání
Stav: ženatý, synové Igor a Petr
Zajímavost: celý profesní život až na angažmá v Belgii pracoval ve Výzkumnému ústavu energetickému (dnes EGÚ)

Autor: Michal Čejka

12.5.2011 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Česká hlava pro brněnský tým. Mikroskop pomůže s léčbou rakoviny

Brno – Vynalezl mikroskop, který v budoucnu pomůže s nádorovou léčbou. Padesátiletý Radim Chmelík se svým týmem z Fakulty strojního inženýrství a CEITEC Vysokého učení technického v Brně obdržel minulý týden ocenění vědecké soutěže Česká hlava.

Kníničská Panna Marie? Řezbář ji vyřezal motorovou pilou

Brno /FOTOGALERIE/ – Zvuk motorové pily slyšeli v neděli dopoledne lidé z brněnských Kníniček. Před místní mateřskou školou totiž započal letošní advent v městské části. Jedním z největších lákadel programu byla řezbářská show, při níž řezbář vytvořil postavu Panny Marie.

Nehod motorkářů ubylo. Jsou lépe připravení, tvrdí odborník

Jižní Morava – Devět životů vyhaslo od začátku roku při nehodách motocyklů na silnicích v Jihomoravském kraji. Oproti loňsku je to o jednoho mrtvého méně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies