Jenže to taková pravda není. Sportovní vichr v ní byl. Blonďatá gymnastka deset let proháněla světovou špičku. Hlavně na přeskoku. Dvakrát skončila na světovém šam-pionátu těsně pod stupni vítězů, dvakrát se blýskla na olympijských hrách. Dvakrát vyhrála na přeskoku i elitní Světový pohár.

V roli české jedničky zůstala celou kariéru, kterou ukončila před dvěma lety. Medaile z domácích šampionátů počítá po desítkách. „Je jich halda. Táta jednou hlásil, že jich je dvaadvacet. Pak asi ještě nějaké přibyly," směje se devětadvacetiletá bývalá reprezentantka.

Gymnastice se Komrsková vyhnout nemohla. Otec Jan je trenér. Matka Zdena v roce 1972 soutěžila na olympiádě v Mnichově. „Starší sestře se to podařilo, protože tehdy naši ještě netrénovali. Když jsme se přestěhovali do Zlína, sestra chodila do atletické třídy. Ani mě nikdo nenutil. Od deseti let mi gymnastika hodně šla a bavila mě. Byla pro mě přirozená," vypráví rodačka z Roudnice nad Labem.

Jana Komrsková.Jana Komrsková.Zdroj: null

Krkolomných cviků se bála zřídka. Už jako žákyně předváděla cviky nejvyšší úrovně. „Když se člověk nebojí, hazarduje a může si ublížit. Strach mít nesmíte, ale zdravý respekt ano. Ten jsem měla. Všechny prvky se učí od základů. Místo kladiny člověk napřed skáče po čáře namalované na zemi. Pomáhá euforie, když se prvky daří," popisuje.

Jako zlínská sokolka si Komrsková připsala pod rodičovským vedením první velké úspěchy. Odjela i na olympiádu do Sydney. V roce 2000 skončila ve finále devětadvacátá. „Vzpomínám s láskou a pokorou. Výkon trošku ovlivnilo zranění ruky, ale nelimitovalo mě tolik, abych nepředvedla výrazně víc. Výsledek odpovídal schopnostem," nevymlouvá se. Austrálii si navíc zamilovala. „Učarovala mi. Pohltila mě země i atmosféra. Lidé byli úžasní. Když se navíc dozvěděli, že jsme sportovci, šíleli nadšením," těší ji.

Řecko bylo horší

O čtyři roky později z Atén už tolik nadšená nebyla. Skončila o jediné místo za branami finále. „Byla jsem klidnější a věděla jsem, že jsem tam kvůli výsledku. Nikoliv dobrému pocitu z olympiády. Atény mě prostě tolik ne-oslovily. Zajela jsem ovšem super závod. Nekazila jsem," upozorňuje.

V olympijském mezidobí si připsala kuriózní triumf. Jako zkušená sběratelka úspěchů obsadila v roce 2001 osmnácté místo v anketě Sportovec roku. Porazila i fotbalistu Pavla Nedvěda. „To nebyla výhra. Jen zajímavost. Velké úspěchy Pavla Nedvěda se s mými nedají měřit. To je jako míchat hrušky a jablka. Ankety těší spíš novináře," směje se. Fotbal Komrskovou ovšem v koutku duše rozčiloval. „To se přiznám. Fotbalisti nekopou ani ligu a vždycky mají víc peněz než udřený gymnasta. Vztekání nemá cenu. Gymnastika se dělá s láskou," krčí rameny.

Před olympijskými Aténami si kvůli zranění lokte dala závodní pauzu. Koketovala s atletikou. „Novináři si pořád mysleli, že v Praze skáču o tyči, ale to se zraněním nešlo. I když se mi tyč líbí, skákala jsem do dálky. Rodiče tou dobou končili s trénováním, takže jsem začala makat v Brně," vysvětluje trvalý přechod do haly Sokola Brno I, ve které ovšem trénovala před velkými závody i německou Bundesligou už dřív. Vplula tak mezi svěřenky trenérské rodiny Vyzinů.

Naplno začala zářit na přeskoku. Už v roce 2001 přivezla z mistrovství světa čtvrté místo. O pět let později výsledek zopakovala na evropském šampionátu. Světová medaile Komrskové utekla i v roce 2007. Skončila pátá. „Nepřemítám nad tím po večerech. Pár čtvrtých míst jsem schytala nefér, ale nevymlouvám se. Tehdy jsem cítila bezmoc. Teď vím, že jsem do závodu dala maximum. Jsem spokojená," říká.

Loučení se zlatem

Před třemi lety završila ka-riéru dvojnásobným vítězstvím na přeskoku ve Světovém poháru. V přeskoku Komrsková patřila mezi nejužší světovou elitu. „Soustředila jsem se na čtyřboj a bradla. Přeskok je náhoda. Táta byl totiž geniální. Učil mě odmala všechny varianty skoků. Nepilovala jsem jen jeden dokonalý. Pak se změnila pravidla a ve dvou pokusech gymnastka musela ukázat dva různé přeskoky. Já měla výhodu. Byla jsem vysmátá," chválí svého prvního kouče.

Jana KomrskováJana KomrskováZdroj: null

Kromě rodičů obdivovala především trojnásobnou olympijskou vítězku z Běloruska Světlanu Boginskou. Obě ženy jsou podobně vysoké. „Motivovala mě i osobnost Věry Čáslavské. Jenže nejde mít idol v gymnastice ze šedesátých let. Tak jako je vzor pro současné atlety Usain Bolt, já vzhlížela ke svým současnicím, které mě převyšovaly," pokračuje ve vyprávění.

Komrsková končila na vrcholu. V sedmadvaceti letech. Zátěž už nezvládala bolavá záda. Na gymnastku ovšem prokázala obdivuhodnou životnost. „Jsem vděčná. Hodně lidí mě už tehdy chválilo, že pořád držím pohromadě," vtipkuje.

To už dvojnásobná olympionička dávno nepotřebovala vzory. Pro malé gymnastky už byla totiž vzor ona. „Holky chodily pro podpisy a koukaly na mne jako na svatý obrázek. Zavazuje to. Musíte si dávat pozor na pusu a hlídat chování," nabádá některé sportovní celebrity, které roli hrdinů někdy spíš kazí.

Komrsková se vrátila do Zlína a pracuje v bance. „Shánět práci a mít v životopise napsáno, že jsem gymnastka? Šílenost. Byla jsem půl roku na pracáku. Mám teď naštěstí výborné místo. Jsem spokojená," hlásí. Nevylučuje ani návrat ke gymnastice. Post trenérky ji láká. „Podmínky zatím nejsou. Třeba se jednou vrátím, jenže nespěchám. Zvykla jsem si na život bez tělocvičny. Občas se dívám na gymnastická videa. Někdy i narcisticky na svoje," směje se.