Když odjížděl na evropský šampionát v krátkém bazénu, byl největší českou nadějí. Někteří tajně doufali, že může vybojovat medaili.

Jenže v tureckém Istanbulu se plavci brněnské Komety Květoslavu Svobodovi příliš nedařilo. Dvě sedmnáctá místa na dvousetmetrových tratích volným způsobem a znakem měly k jeho představám dost daleko. „Jsem spokojený i nespokojený,“ pousmál se sedmadvacetiletý závodník.

To je trochu zvláštní. Jak to?
Spokojený s tím, že jsem ze sebe vydal maximum, nespokojený s časy. Chtěl jsem minimálně zopakovat ty z Velké ceny Brna. V Turecku jsem měl navíc, ale nakonec mě dost poznamenala nemoc, která mě zchvátila po brněnské akci.

Jak se viróza projevila?
Prostě mě oslabila. Myslel jsem, že to bude v pohodě, ale necítil jsem vodu tak, jak bych chtěl. Ty čtyři dny s vysokými horečkami mi zabránily v lepších výkonech.

Přitom formu jste měl téměř famózní…
Bylo to nastartované parádně. Na podzim jsem vytvořil tři české rekordy, plaval super časy. I proto jsem se do Istanbulu tak moc těšil a odjel, přestože jsem deset dní před šampionátem vylezl z postele. Bohužel to dopadlo tak, jak to dopadlo. Jsem přesvědčený, že kdyby bylo mistrovství o týden později, předvedl bych úplně jiné výkony.

Trenér Komety Zdeněk Tobiáš říkal, že v každém závodě jedete úplně na hranu. Tím pádem to pak vaše tělo odnese.
Však má pravdu. (úsměv) On chtěl, abych do Turecka vůbec nejezdil. Od září jsem pod ním polykal velké dávky kilometrů po boku dálkových plavců Honzy Pošmourného a Rosti Vítka. Postupem času jsme zjistili, že jsem na tom dobře, tak se rozhodlo, že na mistrovství Evropy nakonec vyrazím. Všechno klapalo, ani po Velké ceně Brna jsem necítil úplný strop ve výkonu. I přes nemoc jsem chtěl ale stlačit časy níž. Jednou jsem závodník, tak chci dělat všechno na sto procent. Nemám se za co stydět, od září jsem měl super formu. Přece mě nepoloží to, že mi nevyšel Istanbul.

Dá se vůbec pořádně připravit na všechny plavecké vrcholy sezony?
Jasně, přesně takhle by to mělo být. Já jsem před Istanbulem cítil, že po fyzické stránce jsem zase o kus dál. Na šampionátu jsem nechal všechno, což ukázaly i laktátové testy. Neudělal jsem žádné taktické chyby, natož abych se bál. Prostě to zhatila nemoc.

Když odhlédnete od vlastních výkonů, jak budete na istanbulský šampionát vzpomínat?
Hodně lidí se bálo organizace, ale ta byla výborná. Trošku drhla snad jen doprava, ale to se při tak velkém počtu lidí ve městě dalo čekat. S tím mohli pořadatelé jen těžko něco dělat. Samotná akce měla hlavně fantastické prostředí.

Jaká byla úroveň mistrovství?
Hodně dobrá. Některé disciplíny byly dost nabité, jiné méně. Nepadalo moc rekordů, ale to je tím, že ty stávající jsou nastavené opravdu vysoko. Super bylo, že se dotahovaly i menší plavecké země.

Co říkáte na výkony českých reprezentantů?
Zaslouží si velkou pochvalu, hlavně mladí se ukázali ve skvělém světle. Co tam předvedly Simona Baumrtová nebo Barbora Závadová, to je fantastické. A také nemůžu zapomenout na Martina Vernera, jeho osmé místo na kraulu je prostě super.

Co vás teď čeká, zasloužený odpočinek?
Do 21. prosince budu dál normálně plavat. Přes vánoce to bude spíš fyzický relax u jiných sportů. (úsměv) S kamarády si zahraju nějaký ten fotbal nebo florbal, na jeden dva dny zajedu do Alp na hory.

Kdy naskočíte zpátky do tréninku?
Hned po Novém roce. Čekají mě vytrvalostní dávky, ne na čas, budu jen plavat kilometry. Klidně tři sta za měsíc, fakt je toho hodně, ale těším se. V brněnské partě mě to vážně baví.