Jak se cítíte v prvních hodinách plaveckého důchodu?
Před chvílí jsem manželce říkal, že jsem na rozpacích, protože nikam nemusím. Člověk si pořád říká, že má jít do vody nebo do posilovny.
S kariérou jste se rozloučil na mistrovství České republiky. Jak jste poslední závod prožíval?
Většinou jsem od září do prosince natrénoval osm set kilometrů. Teď jsem měl naplaváno asi sto padesát, takže jsem vůbec nevěděl, jestli mě mladí draci pustí do finále. Byl jsem velice překvapený, když se to podařilo. O čas a výsledek už nešlo, chtěl jsem hlavně plavat finále.
Cestu do Plzně za vámi vážila skupina znojemských fanoušků. Věděl jste o jejich plánech?
Věděl. Velký dík patří fanklubu znojemských Orlů, který zájezd zorganizoval. Lidé se chtěli podívat na poslední závod a zažít atmosféru rozlučky. Měl jsem upřímnou radost. Přiznávám se, že už si sled událostí v návalu emocí ani moc nepamatuju. Mockrát v kariéře jsem někomu ve stoje tleskal, ale teď celý bazén stál a tleskal mně.
Co budete na plavání a závodění postrádat nejvíc?
Dřinu. Miloval jsem ji. Už teď se snažím ji přenést do normálního života, kde se musím postarat o rodinu. Každý říkal, jaký jsem blázen, když jsem dřel ode zdi ke zdi. Sport mi zabral osm až deset hodin denně.
Jakého úspěchu si v bohaté kariéře nejvíc vážíte?
Jednoznačně druhého místa na mistrovství světa v Moskvě. Moc si vážím role vlajkonoše na olympiádě v Aténách. Pro vodní sport obecně to byl velký úspěch, protože jsme nijak propagovaní nebyli.
České plavání je nyní na vzestupu. Co říkáte na úspěchy mladé generace?
Fantastické. Je potřeba, aby ze svého talentu vytěžili co nejvíc. Sportem se nebudou živit věčně. I já se jim budu snažit pomoct, abychom je ještě víc zviditelnili.
U plavání zůstáváte. Jaká bude vaše nová role?
Pořádám plavecké kempy pro děti. Ještě jsem se nerozhodl, zda budu trénovat.