Jeho smrti předcházely těžko pochopitelné organizační nedostatky. Pořadatelé pustili závodníky do vody o teplotě 33 stupňů Celsia, na trati neplul dostatečný počet doprovodných lodí, dění ve vodě nikdo moc nehlídal.

„Je to selhání plavecké federace FINA i pořadatelů. Tohle byla poslední kapka,“ má jasno nejlepší dálkový plavec Rostislav Vítek. Ten sice v Emirátech tentokrát nestartoval, ale tamější podmínky zná. „Dlouhodobě tam vše zanedbávali,“ říká brněnský maratonec.

Co se vám honilo hlavou, když jste se dozvěděl o smrti Crippena?
Hned po závodě jsem dostal spoustu zpráv, ve kterých jsem se dozvěděl, co se stalo. Závodili tam taky Honza Pošmourný se Silvou Rybářovou. Už když Honza odjížděl, říkal jsem mu, že v Emirátech je to s organizací hodně špatné. Podobné podmínky tam panovaly několik let po sobě. Teď se to organizátorům vymstilo. Možná se také Crippenovi vymstilo, že s prostředím neměl zkušenosti. Ve světě dálkového plavání se nepohyboval tak dlouho.

Znal jste se s ním osobně?
Ne, přímo jsme se spolu nikdy nebavili, ale samozřejmě jsem hned věděl, o koho jde.

Také jste v Dubaji už dříve startoval. Co s vámi dělala tak teplá voda?
Já říkal, že tam jedu spíš na dovolenou. V tom se pořádně závodit nedá. Počítám, že Crippen v Emirátech možná ani závodit nechtěl, ale asi neměl na výběr. Stále bojoval o celkově první místo ve Světovém poháru a prémie.

Voda měla možná až 33 stupňů. Co to s organismem udělá?
Při takové teplotě se organismus hrozně zahřeje. Já měl v Dubaji vždycky problém. V takové vodě prostě neumím plavat. Lépe se spíš vypořádám se studenou vodou a myslím, že většina plavců. Vždycky jsem to tam spíš odkoupal.

Nejsou stanovené žádné limity pro teploty vody, při jejichž překročení už se závody neuskuteční?
Existují jen limity pro studenou vodu. Pokud teplota klesne pod patnáct stupňů, délka tratě se zkrátí. Ale když má víc jak třicet? To nikdo neřešil.

Už jste naznačoval, že pořadatelé závod zanedbávali dlouhodobě…
Je to tak. Na vodě tam bývá hrozně málo doprovodných lodí pro plavce (podle prvních informací byly jen dvě – pozn. red.). Většina jede jen s čelním balíkem závodníků, ostatních vzadu si nikdo moc nevšímá. Crippenovi se mohlo udělat špatně, našli jej ve vodě pod obrátkovou bójkou, což také může nasvědčovat tomu, že ve vodě schytal pár rán a třeba ztratil vědomí.

Jak je možné, že si nikdo nevšiml, že Crippen v cíli chybí?
Je to shoda špatných náhod. Nevím, kdo jej na trati občerstvoval. Možná tam neměl trenéra, ale někoho místního a možná si říkali, že už se v posledním kole nechce občerstvovat.

Nejhorší je pomyšlení, že kdyby závod běžel podle regulí, k tragédii by nejspíš nedošlo…
Je to selhání všech složek. Za prvé podcenila plavecká organizace FINA zabezpečení tratě a dostatečně nedbala na zdraví plavců. Za druhé, delegáti závodů jsou dobří kamarádi s pořadateli, takže jim všechny nedostatky odpustí. Organizátoři všechno přehlíželi. Je to velký varovný prst.

Máte za sebou spoustu extrémních závodů, ale teprve teď zažilo dálkové plavání smrt. Už jste přemýšlel, jak člověk při tomto sportu riskuje?
Určitě. Naše závody jsou extrémní. Kolikrát i v českých podmínkách bývají na pováženou. Člověk je najednou ve vodě sám, nikdo nikde. Když vás chytne křeč, může se stát cokoli…

Už vám šlo při nějaké akci ve vodě přímo o život?
Spousta jich byla nebezpečných. Ale nejhorší byl asi závod v Číně, kdy se plavalo z ostrova na pevninu. Jednak tam byly strašně nebezpečné medúzy. Když někoho požahaly, člověk šel z vody rovnou do záchranky. Taky jsem byl požahaný, ale na mě to nějak hrozně nepůsobilo. Závod obvykle trval asi pět hodin, ale tehdy jsme byli ve vodě už asi deset hodin a nedokončili jsme ještě ani půlku. Organizátorům došlo jídlo a pití na občerstvování.

Co se stalo pak?
Nalévali do nás nějaké kokosové mléko, ale dlouho jsme je nemohli přesvědčit, aby závod ukončili. V cíli natáčely různé televize, možná nechtěly přijít o přenosy. Naštěstí nás ve vedoucím klubku závodníků bylo asi sedm a po dlouhém dohadování organizátoři závod ukončili. Pak jsme jeli na břeh lodí ještě asi tři hodiny. Zuřila hrozná bouřka. Opravdu nám šlo o život…

Když vás tak poslouchám, dálkové plavání je docela džungle…
Z organizačního hlediska je spousta věcí nedořešených. Smrt plavce byla poslední kapka. Myslím, že se teď rozvíří debata a přijdou velké změny regulí a pravidel. Je smutné, že se čekalo na tak velkou ztrátu. A v Dubaji už se nejspíš taky plavat nebude.