Bývalý blanenský basketbalista si od svých šestnácti let psal podrobný deník o svých zápasech. „Šlo o pubertální nápad, který mi vydržel celý život," přibližuje nyní devětasedmdesátiletý důchodce. „Dělal jsem si také poznámky z různých zájezdů, ve kterých popisuji, co jsme navštívili, kolik skončila naše utkání a jak jsme trénovali. Už se do toho moc nedívám. Jen když si chci zavzpomínat," přiznává jedna z opor Zbrojovky Brno koncem padesátých a v šedesátých letech minulého století.

Výjimečné místo v jeho zápiscích zaujímají záznamy ze sezon 1962/1963 a 1963/1964, kdy se s brněnským mužstvem srdnatě, ale neúspěšně pral o titul v Poháru mistrů evropských zemí. V nejprestižnější klubové soutěži starého kontinentu se nejdřív v semifinále a o rok později dokonce až ve finále utkal s tehdejším gigantem pod vysokými koši. „Real Madrid měl v týmu první dva Američany, kteří přišli do Evropy hrát basketbal. I když jsme byli soupeři, mimo hřiště šlo o férové a kamarádské hráče. S jejich kapitánem jsme si ještě dlouho poté posílali pozdravy," popisuje.

Neopakovatelné zážitky má především z prvního dvoj-utkání. V úvodním domácím duelu Zbrojovka zvítězila 79:60, když ji hnal zaplněný zimní stadion za Lužánkami. „Na zápas se totiž chystalo přes deset tisíc lidí, kteří se do naší malé tělocvičny neměli šanci naskládat," vysvětluje Pokorný přesun na netradiční místo.

Devatenáctibodový náskok Brnu ale do odvety nebyl co platný. „Přitom jsme si říkali, že i s průměrným výkonem to zvládneme," povídá.

A to i přesto, že brněnské mužstvo zvolilo netradiční přípravu. „Kdosi nás totiž postrašil, že na zápasech Realu je taková mela, že se na hřišti neuslyšíme na dva metry. Proto jsme si na trénink sehnali reproduktor a pustili jsme ho na plný koule, abychom si na hlučnou atmosféru zvykli," směje se. Na další speciality madridského klubu už ale byli krátcí…

Pohyblivé koše

Že jste ještě neslyšeli o pohyblivých koších? „Za koši byla dřevěná tribuna. Když jsme házeli z dálky, diváci na povel zvedli ruce a naklonili se na jednu stranu, takže koš najednou uhnul," přibližuje tamní praktiky.

Další rána pod pás přišla z Maďarska. „Odtamtud pocházel rozhodčí, o kterém jsme věděli, že je prodejný. Navíc na madridském letišti na něj už čekal Ferenc Puskás (vynikající maďarský fotbalista hrající tehdy za Real Madrid pozn. red.), který si ho odvedl stranou a bylo hotovo. Musel mu pěkně nasypat, protože to, co pak při utkání předvedl…," mrzí Pokorného.

„Pískal strašně okatě, nepustil nás skoro za půlku," kroutí hlavou při vzpomínce na porážku 69:90, která poslala do finále právě domácí Španěly.

Na Puskáse ale se spoluhráči ve špatném nevzpomíná. Když mu řekl, že hraje za Blansko třetí nejvyšší českou fotbalovou soutěž, dostal od něj na památku miniaturní plastové kopačky, které má Pokorný stále vystavené u sebe doma. Kromě toho dostal celý brněnský tým od vynikajícího maďarského střelce také po dvou kilogramech uzenin z jeho vlastního podniku na masné výrobky. „Ty nám později zachránily život, když jsme kvůli stávce na letišti museli zůstat v Paříži. Tehdy jsme se živili jen Puskásovými uzeninami," směje se.

Přestože Pokorný se Zbrojovkou ani jednou nevystoupal až na evropský klubový vrchol, začátkem šedesátých let patřilo jihomoravské družstvo k postrachům soupeřů. „Patřili jsme mezi tři nejlepší mančafty. Kromě Realu a CSKA jsme se nikoho nebáli," upozorňuje.

Co se nepovedlo v poháru mistrů, to čtyřikrát zažil v nejvyšší domácí soutěži. V letech 1958 a 1962 až 1964 zvedl se Zbrojovkou pohár pro československého šampiona. „V mužstvu jsem měl pozici v základní pětce, takže jsem se nadřel jako kůň. Ivan Mrázek byl výborný hráč, ale dost mizerný trenér. Vždy chtěl, aby se v novinách psalo, že Brno soupeře rozmetalo o dvacet bodů. Proto raději moc nestřídal," přibližuje vysoké minutové vytížení.

Díky klubovým výkonům si vystřílel i reprezentační pozvánky. V dresu s lvem na prsou sehrál celkem 47 zápasů včetně mistrovství Evropy v roce 1961 v Bělehradě, odkud tým přivezl páté místo.

Udání: bez medaile

Ale ani Pokorný neměl v tehdejší době nic jistého. Jako syn předsedy blanenské lidové strany a věřící matky se kvůli udání nemohl zúčastnit předchozího evropského šampionátu v Turecku, odkud si Československo odvezlo stříbrné medaile. „Strašně jsem se těšil, takže jsem byl obrovsky zklamaný. Už jsem měl nafasované věci a najednou přišel telegram, že nikam nejedu. Na vysvětlující dopis, který měl hned následovat, čekám dodnes," krčí rameny.

Basketbal pro Pokorného hodně znamenal. Dokonce kvůli němu nedostal vysokoškolský diplom, když odmítl nastoupit na umístěnku do práce daleko od Brna. „Místo toho mi při promoci předali jen bílou obálku. Zvídavé dotazy spolužáků jsem odbyl tím, že výteční studenti v ní dostávají prémii," směje se.

Na cestování na trase mezi domovem v Blansku a Brnem byl zvyklý od malička. Často se stávalo, že z večerních tréninků odjížděl až posledním vlakem. „Byli jsme tehdy pivaři. Po tréninku jsem se spoluhráči zhltl třeba tři piva, hodil jsem ruce na prsa a běžel na nádraží," popisuje.

Někdy jezdil i se svou manželkou, která také hrávala nejvyšší soutěž za Brno. „Jelikož jsme po cestě domů oba rádi spali, zavedl jsem systém, kdy do Babic nad Svitavou spala ona, pak já,"přibližuje.

Ten ale ne vždy vyšel. „Jednou jsme se ale probudili až o půlnoci ve Skalici nad Svitavou (patnáct kilometrů za Blanskem pozn. red.). Zpátky jsme pak museli jít pěšky a já s ní celou cestu a další dva týdny nepromluvil. Ale nakonec jsem si ji stejně vzal," usmívá se bývalý basketbalista, který ukončil kariéru ve Zbrojovce roce 1966.

František Pokorný

Narozen: 31. srpna 1933 ve Zlíně (79 let)

Sport: basketbal

Úspěchy: semifinále a finále Poháru mistrů evropských zemí se Zbrojovkou Brno (1962/1963 a 1963/1964), 4x mistr Československa se Zbrojovkou (1958, 1962 1964), 5. místo na ME 1961 v Bělehradě

Rodina: ženatý, dcera Jana, syn Martin, čtyři vnoučata

Zajímavost: V roce 1963 sehrál po cestě do Madridu z hlavy šachovou partii s mezinárodním velmistrem z Československa Luďkem Pachmanem. Hra skončila, když Pokorný po pátém tahu zahrál na pole e3, kde už měl figurku. „Tak mu říkám: Velmistře, co kdybychom se domluvili na remíze?" popisuje Pokorný partii, kterou hráli oba aktéři bez šachovnice pouze popaměti.