Bez dvou centimetrů dvoumetrový volejbalista uplatňuje zkušenosti, které v kariéře sbíral například i ve švýcarské lize. „Nejčastěji pomáhám s přípravou na zápas a vedu některé blokařské tréninky, protože na tomto postu už jsem něco odehrál a aspoň tomu rozumím. Hodně do toho vstupuje i Džuzi (Michal Hrazdira – pozn. red.), radíme se společně," popisuje majitel stříbrné medaile z loňské extraligy.

Klapal připouští, že s Markem i dalšími spoluhráči nemá vždy úplně stejný názor na volejbal. „Máme takovou radu starších, ve které řešíme otázky ohledně týmu. Jeden řekne bílá, druhá černá a pak jedeme podle nějaké šedé," přibližuje.
K práci trenéra si ještě hledá optimální vztah. „Zatím jsem vedl jen malé kluky v přípravce. Nemůžu říct, že mě to celý rok bavilo, ale s hráči, kteří už něco umí, je to jiné," srovnává.

Nová role v týmu jej přiměla občas pátrat i po studijním materiálu. „Snažím se volejbal sledovat, ale jelikož pořád absolvuju všechny tréninky, jsem rád, že si i odpočnu. Bylo by pro mě lepší třeba vyjet někam do zahraničí a tam se učit, než si shánět informace. Ne každý tým je totiž pustí do světa," vysvětluje.

Bývalý hráč Ostravy či Zlína momentálně vzhlíží především k americkému volejbalu. „Hodně se mi líbí. V poslední době mají hru založenou na razanci, ale zároveň i technice v poli," oceňuje.

Na volejbal díky trénování sice získává jiný pohled, nicméně zatím se stále víc považuje za aktivního hráče. „Zatím se mi úplně nedaří se přeorientovat, náš manažer z toho asi nebude mít radost," dodává s úsměvem Klapal, který zatím v sestavě brněnských volejbalistů nechyběl ani v jednom zápase letošního ročníku.