Jak je na tom po pětačtyřiceti kilometrech vaše tělo?

Nic mě zvlášť nebolí. Spíš jsem po náročném víkendu unavená celkově. Na trati jsem bojovala přes tři hodiny a běžky jsou přece jen jiné než veslování.

Bylo nedělních 45 kilometrů nejdelší úsek, který jste na běžkách kdy absolvovala?

Asi ano, v jednom kuse jsem nikdy dál nejela.

Bojovala jste s náročnou tratí?

Byla hodně namrzlá. Dokonce jsem dvakrát spadla. Při prvním pádu jsem si něco udělal s prstem, ale snad to bude dobré.

Měla jste po pádech z trati větší respekt?

Je pravda, že jsem se po nich trochu bála. Chtěla jsem dojet ve zdraví.

Jela jste na plný plyn, nebo jste se podvědomě trochu šetřila?

Nedávno jsem na stejném místě závodila při nočním maratonu. Při něm jsem si trať otestovala, měřila také přes 40 kilometrů. Jela se ale bruslením. Při Jizerské padesátce je na trati spousta lidí, kolikrát se nedá ani pořádně jet, musíte se ostatním vyhýbat. Navíc klasickou technikou moc nejezdím. I tak jsem se snažila jet svižně.

Skončila jste na 980. místě. Splnila jste si tím svůj cíl?

Jsem soutěživá, ale pořadí šlo v tomto případě trochu stranou. Nějak speciálně jsem se nepřipravovala, závod byl spíš tréninkový doplněk.

Měla jste dobře připravené lyže?

Jela jsem za tým Atomic skigo, který se o mě výborně postaral. Na lyže si stěžovat nemůžu, na mé schopnosti byly rozhodně dostačující. (úsměv)

Poznávali vás na trati ostatní závodníci?

Někteří mi dávali i technické rady (smích). Snažili se mi poradit, jak zatížit lyže, aby mi to do kopce nepodkluzovaly. Na občerstvovacích stanicích byli překvapení, když mě uviděli.

Podobných akcí v různých sportech se účastníte často. Která disciplína, kromě veslování, vás nejvíc baví?

Nejraději běhám a právě běžkuju. Jde o vhodnou přípravu k veslování. V sezoně z toho čerpám.