VYBERTE SI REGION

Prášková se bála, aby s autem někde neťukla

Brno /ROZHOVOR/ – Úspěšná motoristická závodnice Edita Prášková už nešprtá vysokoškolská skripta, touží po autě se střechou nad hlavou a s monopostem Dallara se rozloučila titulem.

10.1.2012
SDÍLEJ:

Úspěšná motoristická závodnice Edita Prášková.Foto: Milan Spurný

Za volantem italského formulového vozu Dallara Opel Spiess završila vrchařskou sezonu titulem mistra republiky dvoulitrové třídy, a potvrdila tak renomé první české dámy v automobilovém kokpitu. Po absolvování lékařské fakulty brněnské Masarykovy univerzity se Edita Prášková stačila i provdat za svého spolužáka Davida, ve startovních listinách však nadále figuruje pod svým dívčím jménem. „Jsem paličatá ženská, a tak jsem si po svatbě nechala svoje příjmení. Zastávám názor, že změna šťastné manželství nezaručí. A mám skvělého manžela, který to toleruje,“ usmívá se sympatická stomatoložka a závodnice v jedné osobě.

Stala jste se českou šampionkou v závodech do vrchu, i když vás před loňskou sezonou tlačily ekonomické potíže víc než kdy jindy. Zlepšila se situace mezitím ve váš prospěch?
Myslím, že ekonomicky to nijak lepší není. Doba je těžká, stále jsem závislá na sponzorech, kterých zrovna nepřibývá. Jela jsem tolik závodů, kolik jsme si mohli dovolit. Nakonec sezona skončila vítězstvím a titulem, přestože jsem s něčím takovým vůbec nepočítala.

Zdá se, že titulem jste překvapila především samu sebe…
Úspěch mě velmi mile překvapil. Bodové stavy mezi závody totiž vůbec neřeším. Startuji tam, kde mě to baví. Všude chci zajet co nejlépe, ale jaké bude pořadí na konci šampionátu, je mi vcelku jedno.

Trofejí máte doma plnou skříň. Považujete český titul za svůj dosavadní největší úspěch?
Ani ne. Naše země je malý rybník závodníků, takže víc si cením úspěchů v zahraničí. Tam se při jednotlivých kláních schází opravdu slušné startovní pole a mám s kým závodit.

Co se týče zahraničních vrchů, okolnosti vám v minulé sezoně dovolily start pouze v rakouské St. Agathe. Jakým výsledkem jste se připomněla mezinárodní elitě?
Byl to krásný souboj. Ve dvoulitrové třídě jsem skončila třetí, což v bohaté startovní listině znamenalo úspěch. Dobrý výsledek v Rakousku byl pro mne důležitý, protože na něm závisel prodej mojí formule. Cítila jsem velkou odpovědnost za to, abych s autem někde neťukla, aby se něco neporouchalo. Loučení s dalarkou provázela úsměvná situace v poslední jízdě.

Proč jste autu mávala s úsměvem?
Před závěrečnou jízdou jsem se s dalarkou rozloučila slovy: Tak a teď spolu jedeme naposled. Vyjela jsem na kopec, spadl mi kámen ze srdce, ukápla slzička dojetí a čekala jsem na čas. Najednou ale přiběhl organizátor, že se při mé jízdě pokazila časomíra a musím jet ještě jednou. Takže moje poslední jízda byla takové rozlučkové double.

Tvrdíte, že jste paličatá, ale na svůj dnes už bývalý monopost vzpomínáte docela zjihle…
Dallaru jsem měla od roku 2005, skvěle jsme si rozuměly, výsledky byly dobré. Věděla jsem, co od ní mohu očekávat. Každopádně se mi po autu stýská, přece jen jsme toho spolu prožily hodně. Člověk se ale musí posunout někam dál. Formuli jsem prodala a těším se, že se svezu s něčím novým. Nechám se překvapit čím.

Máte údajně nabídku na pronájem prototypu Ligier, starý harcovník evropských kopců Otakar Krámský vám hodlá půjčovat spider Osella. Navíc v dílně vašeho otce vzniká zajímavý speciál s motorem BMW. Ke které z těchto variant se přikláníte?
Nějaké nabídky mám, ale zatím nad nimi neuvažuji. Prodala jsem formuli s tím, že chci auto se střechou, což spidery neboli placky nemají. Raději bych zkusila něco nového a závodila s nějakým sportovním okapotovaným vozem. Těším se, až taťka našeho závoďáčka dostaví. Má splňovat všechny moje požadavky – sedět v autě nízko nad zemí se střechou nad hlavou.

Váš otec Jaroslav Prášek, jezdec a stavitel závodních aut, dostal nedávno do péče dva sedmilitrové americké vozy Saleen, které bojovaly ve vrcholném šampionátu Grand Tourismo. Co dělá pohled na tato výkonná monstra s vaším závodnickým srdcem?
Saleeny jsou nádherná auta, moc se mi líbí a samozřejmě jsem v nich doma na dvoře už seděla. (smích) Nejsem si ale jistá, jestli patří na kopce, spíš bych se s nimi ráda svezla v okruhovém závodě. Mám však obavu, že ekonomicky to bude jen těžko zvládnutelné.

Jak vůbec vnímáte závodění nyní, kdy už nejste studentka a věnujete se náročné stomatologické profesi?
Dá se říct, že je to teď klidnější. Loňské závodění probíhalo ve větší pohodě, už jsem totiž nemusela v pauzách mezi jízdami číst skripta. (smích)

AMOS KREJČÍ

10.1.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Z aktivisty politik. Jestli jsem nezcvokl, musí posoudit ostatní, říká Hollan

Brno /ROZHOVOR NA KONCI TÝDNE/ - Už dva roky je bývalý občanský aktivista Matěj Hollan člen brněnské vládnoucí koalice. Zviditelnil se především kritikou bývalého primátora Romana Onderky. Teď ale sám musí řešit výtky a dokonce výzvy k rezignaci od bývalých představitelů města.

Přes 300 tisíc lidí. Na druhé nejvyšší návštěvnosti se výrazně podílí medvědice

Brno - Druhý nejúspěšnější. Takový je, co se týče počtu návštěvníků, pro brněnskou zoo letošní rok. Do konce listopadu totiž do zahrady zavítalo více než tři sta tisíc lidí, a to se v historii zoo zatím povedlo jen v roce 2008. Tehdy lidé chodili na čerstvě narozená mláďata ledního medvěda, samce Toma a Billa. Letos má lví podíl na rekordním počtu návštěvníků další potomek lední medvědice Cory, samice Noria.

AKTUALIZUJEME

Ve vlaku na brněnském nádraží se střílelo. U Malé Ameriky cvičily aktivní zálohy

Brno – Posily! Ozbrojený útočník! Výkřiky a výstřely se nesly v sobotu okolím brněnské Malé Ameriky. Ozbrojené zálohy na tamních kolejích trénovaly, jak se chovat při nečekaných situacích, které jejich členy mohou potkat při rutinních konrolách cestujících.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies