Ne příliš početný seznam rozšířilo v předminulém víkendu pět brněnských traťových komisařů. Marcel Gebauer, Rostislav Steffel, Jan Tichavský, Alexander Ferdus, Jan Pěnička – to jsou muži, kteří spolu se svými zahraničními kolegy pomáhali bdít nad Velkou cenou Belgie.

Starali se o bezpečnost na kultovním okruhu ve Spa – Francorchamps. „K prvním našim kontaktům s šéfem Teamu 31, což je sdružení belgických traťových komisařů, došlo loni v Le Mans. Za měsíc už nám nabídl, že bychom mohli sloužit ve Spa při čtyřiadvacetihodnovce cestovních a Grand Tourismo vozů,“ připomíná Gebauer zárodky česko-belgické spolupráce.

Brňané jako nováčci obstáli na výbornou, likvidaci několika havárií zvládli ve dne i v noci bezchybně. „Řekli nám, že byli příjemně překvapení našimi vědomostmi i vybavením. Za odměnu nás pak pozvali na formuli 1 s tím, že pokud některý ze stálých traťáků na poslední chvíli vypadne, zaskočíme my,“ přibližuje Steffel stoupající renomé traťových maršálů z Masarykova okruhu.

Už loni měli vytoužený už na dosah, jenže je potkal karambol. U jejich auta praskla pneumatika, z čehož vznikla nepříjemná havárie. „Přitom chvíli předtím nám prezident belgických komisařů po telefonu upřesňoval, na jakých stanovištích budeme rozdělení kolem okruhu. Bylo jasné, že už tehdy s námi stoprocentně pro formuli 1 počítali. Mysleli jsme, že nám zklamáním pukne srdce,“ přiznává Gebauer.

Letos si Brňané ostruhy ve Spa přibrousili ještě službou při závodě evropské série Le Mans a o posledním srpnovém víkendu dorazili do belgického lázeňského města už jako staří známí. „V pátek ráno dvě hodiny po našem příjezdu nás už rozváželi autobusem po trati. Trochu mi to připomnělo časy ze starého Masarykova okruhu. Tam jsme pokaždé hromadně odjížděli od lázní na Nových sadech,“ usmívá se ostřílený „hlídací pes“ Steffel.

Traťoví komisaři ve Spa svoje místa střídají, prý aby měli pestřejší službu. „Například my jsme v pátek sloužili na úseku Raidillon za Eau – Rouge, což je z hlediska závodníků a diváků nejfantastičtější místo ve Spa. V sobotu a neděli nás pak dali na úsek 15 na konci známého klesání. Těsně před koncem závodu se tam na mokré trati roztočil Trulli na lotusu a my jenom zírali, jak ho ostatní těsně míjejí,“ vypichuje Pěnička jeden z horkých okamžiků Velké ceny Belgie.

Tak jak je při závodech na západ od našich hranic obvyklé, ani ve Spa nenáleží traťovým komisařům žádná finanční odměna. „Včetně cesty přišel víkend každého z nás zhruba na dva tisíce korun. Ale je to náš koníček, naše relaxace. Poprvé jsme s Rosťou Steffelem sloužili jako traťáci v roce 1984 na starém Masarykově okruhu při mistrovství Evropy cestovních vozů. A tak si teď říkáme, že na cestu k formuli 1 jsme potřebovali šestadvacet let a tisíc kilometrů,“ nabízí Gebauer zajímavý příměr.

Vidět „efjedničky“ v televizi a na vlastní oči je podle Brňanů nesrovnatelné. „Jízdní vlastnosti aut jsou fascinující a jejich manévry v zatáčkách šílené. Formule se řítily dva metry od nás, až mi z toho běhal mráz po zádech. Přestože jsme měli v uších špunty, zvuk našimi těly úplně vibroval,“ líčí Pěnička nadšeně.

AMOS KREJČÍ