Díl 6.

Přemýšlím, zda už je některý z devíti a půl tisíce přihlášených běžců na Pražský maraton nervózní. No, pokud mají přihlášku za patnáct set korun jako já a necítí se, pak se není co divit. Každopádně mám týden po půlmaratonu a čtyři týdny do startu, ideální chvíle už také podle vlastních zkušeností zprostředkovat rady odborníků začínajícím běžcům.

Pokud se do maratonské distance, kterou jako první olympijský vítěz v roce 1896 ovládl Řek Spyridon Louis, pouští atletičtí benjamínci, doporučuje se začátek s půlročním předstihem. „Záleží na výchozí úrovni každého běžce, ale v případě absolutních nováčků se jako ideální trénink považuje výběh čtyřikrát až pětkrát týdně. Za sedm dní by měl člověk naběhat šedesát až osmdesát kilometrů, aby na něm maraton nezanechal žádné stopy. Je možné jej zdolat i bez přípravy, ale pro organismus jde o enormní zátěž, která na dlouho přináší následky,“ upozorňuje renomovaný kondiční odborník Jan Cacek z Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně.

U mě osobně nejde o start zcela od nuly, protože jako absolvent sportovky, fotbalista, ale na střední škole také mílař jsem s přípravou na maraton nezačínal od píky. Kvůli pracovnímu vytížení a možná i přehnanému sebevědomí tedy doufám, že mi postačí dva až tři dny v týdnu, jejichž součet před „pražskou štvanicí“ udělá tři měsíce.

Na víc jsem se necítil, aby se ze mě zároveň nestal asketa. Hodinové výběhy, které ve výsledku znamenají deset až dvanáct nastřádaných kilometrů za jednotku snad budou dostačující. Není ovšem na škodu sem tam určitý úsek pojmout frekvenčněji.

Vím, že se traduje, aby vrcholná vzdálenost při tréninku nedosáhla závodní kilometráže. Možná i kvůli psychice, protože kdybych si vyzkoušel, co mě čeká, nikdo mě na start nedostane. Jako test výkonnosti jsem minulý týden pojal půlmaraton. „Maratonci sice běhají třicítky, ale v přípravě bych nepřekračoval vzdálenost půlmaratonu. Doporučuju pouhým volným během aspoň jednou týdně zařadit přibližně dvacet kilometrů, aby se tělo adaptovalo na dlouhotrvající zátěž. A řídit se instinktem. Obyčejně se hovoří o krizi okolo pětatřicátého kilometru maratonu, ale u každého běžce nastává individuálně, určitě však přijde. Každý chce závod zabalit po dvou až třech hodinách,“ uklidňuje mě Cacek, který se stará o kondici prvoligových fotbalistů Zbrojovky Brno.

Před pražskou jedenadvacítkou jsem si nechal víc než týdenní odpočinek také kvůli přetrvávající tupé bolesti levého kotníku. Spíš jsem měl zvolit aktivní zábavu s menší objemovou zátěží. „Dva dny před startem maratonu už je vhodné volno, ale předtím tělu neuškodí třeba pět kilometrů k rozklusání. Klid potom,“ opravuje můj přístup Cacek.

Zatímco před Pražským půlmaratonem jsem zvolil zbytečný odpočinek, po doběhnutí a procitnutí z říše divů o nezničitelnosti svého těla jsem naopak chtěl hned trénovat. Na rady odborníka o týdenním klidu jsem nedbal, jenže další přípravu překazily zdravotní potíže. Díky starostlivosti fyzioterapetky Jany Fraňkové sice nejde o nohy, službu však vypověděla jiná část těla. Nepříjemné brnění v břišní krajině, zimnici střídá zvýšená teplota a cesta na toaletu pravidelnější, než sám chci. No, naštěstí potíže odeznívají stejně rychle jako přišly, takže něco snad ještě do 8. května potrénuju.