VYBERTE SI REGION

Průkopnice ženského boxu uhádala poslední vítězství

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Brněnská rodačka Šárka Stoklásková se setkávala s negativními reakcemi na ženu v ringu. Kariéru „zakončila“ českými nadávkami.

31.3.2011
SDÍLEJ:
Fotogalerie
14 fotografií
Brněnská rodačka Šárka Stoklásková se setkávala s negativními reakcemi na ženu v ringu. Kariéru „zakončila“ českými nadávkami.

Brněnská rodačka Šárka Stoklásková se setkávala s negativními reakcemi na ženu v ringu. Kariéru „zakončila“ českými nadávkami.Foto: DENÍK/Attila Racek

Posměšky, odmítání nebo ťukání na čelo. Téměř ze všech stran jen samé negativní reakce. Ona se ale vzepřela mínění drtivé většiny, a i když byla u kdekoho za blázna, šla si za vysněným cílem. Brněnská rodačka Šárka Stoklásková se zapsala do dějin na začátku devadesátých let jako první česká boxerka. Svým příkladem vyšlapala v republice tehdy ještě hustě zarostlou cestu žen do ringu patřícího tehdy výhradně mužům.

V současnosti čtyřicetiletá trenérka pomáhá svým nástupkyním k lepším podmínkám a přístupu, než který sama zažila. Odmalička Stoklásková věděla, že baletkou nebo modelkou asi nebude. „Když taťka v garáži něco šrouboval, chtěla jsem taky,“ vzpomíná.

V sedmnácti letech se začala aktivně věnovat sportům. Nejdřív veslovala a chodila do karate. Poté ji uchvátil thajský box. „Byla jsem zvyklá, že mi rodiče říkali, ať to nedělám, že budu ještě blbější. Na jejich připomínky jsem nehleděla, lákalo mě si to zkusit. Ke konci komunistické éry totiž hodně frčely bojové a akční filmy, které mě k tomu přitáhly,“ vysvětluje.

Karate ji ale nezaujalo. „Pouze se v něm naznačují údery, nebo jste bojovali proti imaginárním protivníkům. Já jsem se toužila víc mlátit,“ směje se. Z thajského boxu po čtyřech letech přešla ke klasickému soupeření v boxerském ringu. Zapsala se tak do historie jako první česká boxerka.

Začínala na začátku devadesátých let v policejním klubu Kometa Brno pod vedením trenéra Karla Malého. Později ji připravoval Miroslav Kubánek nebo Elenko Savov z Gaži Brno. „Ženský box v Česku teprve začínal. Většina koučů se soustřeďovala na muže, takže se mi těžko sháněly soupeřky. Stále jsem jen trénovala a zápas byl v nedohlednu,“ povídá Stoklásková o svých začátcích mezi amatérkami, kdy se souboje zúčastnila v průměru jen jednou do roka.

V republice neměla ve váze do 75 kilogramů konkurenci, proto čekala na zahraniční duely. „Přecházela jsem z jednoho klubu do druhého a prosila trenéry, aby mi konečně sehnali nějaký zápas,“ popisuje peripetie. V devadesátých letech minulého století se ale většina trenérů o ženský box příliš nezajímala, a dokonce ho i zavrhovali. „Zažila jsem i ty, kteří mě přímo odmítli trénovat. Ještě dodneška mají někteří přístup, že žena do ringu nepatří. Jejich reakce mě neodradily, spíš naopak. Negativní přístup mě víc motivoval. Když bylo něco zakázaného, považovala jsem to za ideální,“ usmívá se.

Mezi amatérkami odbojovala okolo deseti zápasů a poté se přesunula do profesionálního ringu, kde nastoupila k dalším dvaceti soubojům. „Měla jsem na kontě spíš samé prohry. Proč? Třeba mi nikdo neřekl, že bych měla nastupovat v nižší váhové kategorii. Chyběl mi manažer, který by se o mě pořádně staral,“ lituje.

„Připravovala jsem se převážně sama, případně v nějakém klubu, abych měla sparringy (trénink proti jinému boxeru – pozn. red.). Nevěděla jsem dopředu, kdy budu mít zápas. Někdy se ozvali tři týdny předem, ale když měli dost drzosti, klidně i jen sedm dní dopředu. Přitom jsem musela denně chodit do práce,“ uvádí Stoklásková, která se živila jako pekařka nebo tkadlena. Za zápas v ringu si nejvíc vydělala 25 tisíc korun. Dosud poslední souboj si připsala v roce 2008 v Berlíně. „Byl to pro mě zážitek, boxovala jsem před sedmnácti tisíci lidmi,“ rozplývá se.

Z ringu odešla jako vítězka, i když po zápase rozhodčí zvedli ruku její soupeřce. „Hned jsem se začala hádat, že to tak není, že nesouhlasím, že mě okradli. Nadávala jsem jim, samozřejmě česky. Výsledek měl být opačný. Pak jsem zvedla ruku a všichni diváci mi začali tleskat. Smál se mi dokonce i Don King (slavný americký manažer boxerů – pozn. red.), že dělám takové faux pas. Takto jsem si vynutila výhru,“ pokyvuje hlavou.

„Proto dodneška říkám holkám, že není důležitý verdikt rozhodčích, ale pocit boxera. Dost zápasů totiž ovlivňuje boxerská politika,“ upozorňuje trenérka české ženské reprezentace, která považuje za svůj největší dosavadní úspěch páté místo její svěřenky Danuše Dilhofové na mistrovství světa.

Německým soubojem Stoklásková zakončila aktivní kariéru. Přesto nevylučuje, že by se ještě někdy v ringu představila. I když tomu nedává moc šancí. „Kdyby mi někdo zavolal, že má pro mě zápas, řeknu oukej a kolik za něj dostanu peněz? Od padesáti tisíc korun výš bych do souboje šla i dnes. Stále ještě něco vydržím.

Budu tam chcípat a možná dostanu knokaut, ale z částky bych alespoň na nějakou dobu zaplatila tělocvičnu na tréninky. Tak vysokou částku mi už asi nikdo nedá,“ zvažuje.

Místo zápasení se tak nyní věnuje koučování svých nástupkyň. Za důležitý při přípravě považuje osobní přístup mezi ní a svěřenkami. „Ne každá holka má tolik peněz, aby si zaplatila letenku na zápas. Občas ji proto kupuji ze svého. Takto do nich investuji a můžou mi to splatit tak, že budou dobré a pak s nimi a za jejich poletím třeba na turnaj do Ameriky. Boxerky beru tak trochu jako svou rodinu. Svěřují se mi, že si například nerozumí s rodiči,“ naznačuje svou úlohu i mimo ring.

Za dvacet let, kdy je Stoklásková v kontaktu s boxem, udělala ženská odnož tohoto sportu jen menší krok kupředu. „Zažila jsem hodně průkopnické začátky. Dalších deset let ale ještě potrvá, než se podmínky dostanou na přijatelnou úroveň, aby svaz platil nejlepší boxerku. Ta by se pak mohla plně připravovat a nemusela pracovat,“ předpovídá Stoklásková, podle které pomůžou propagaci i olympijské hry v roce 2012, kde se poprvé představí právě ženský box.

Kromě mlácení do pytle, běhání nebo posilování naplňuje brněnskou rodačku její práce s postiženými spoluobčany. „Dělám, co mě baví. Peníze u mě nefigurují na prvním místě, ale jsou samozřejmě hodně důležité. Když mám problémy, vypomohou mi třeba rodiče. Až nebudou, nevím…,“ ztiší se.

Stoklásková ovšem nepřemýšlí nad budoucností. „Žiju přítomností. Smyslem života není mít, ale být,“ usmívá se Brňanka, pro kterou je splněním snu návrat ke studiu. Na střední školu sociálních služeb. „Dodělávám si maturitu. Nikdy mi totiž učení moc nešlo,“ přiznává s úsměvem Stoklásková.

ŠÁRKA STOKLÁSKOVÁ
Věk: 40 let
Bydliště: Brno
Povolání: bývalá boxerka, v současnosti trenérka v Lady BoxKick Brno a ženské reprezentace
Úspěchy: 1. česká boxerka, 20 zápasů v profesionálním ringu, jako trenérka dovedla Danuši Dilhofovou k 5. místu na MS
Motto: Nežiju minulostí ani budoucností, ale současností

Autor: Tomáš Valaškovčák

31.3.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Betlémské světlo dorazilo do Brna. V neděli si pro něj lidé přijdou na Petrov

Brno – Jihomoravští skauti dovezli v sobotu večer do Brna Betlémské světlo. Do Evropy jej od osmdesátých let vozí letadlem z izraelského města.

Perníkový betlém? Snad nám ho děti na mši nesní, doufá žena organizující pečení

Vranovice – Zvedne vyzvánějící mobil a říká: „Pečení betlému? Není problém." Pětadvacetiletá Magdalena Vybíralová ve Vranovicích na Brněnskem organizuje vznik betlému, jenž bude celý z perníku.  

Vánoční dárky od obce? Obyvatelé dostanou kalendáře, plavenky nebo besídky

Nová Ves - Kromě Ježíška myslí na obyvatele obcí na Brněnsku také představitelé některých tamních radnic. Většinou lidé dostanou drobnosti vztahující se k obci a jejímu životu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies