Všechna tíha z něj definitivně spadla ve čtvrtek ráno. Kouč Zdeněk Tobiáš mu na tréninku mohl sdělit veselou novinu: „Jedeš na olympiádu". Dvaatřicetiletý kraulař tak za měsíc poletí na svoje druhé hry v kariéře. Do Londýna doprovodí čtyři české plavkyně. „Věděl jsem, že mezinárodní plavecká federace FINA bude rozhodovat někdy tento týden, ale přesný den jsem netušil. Spíš jsem si dával malé šance, ale ve skrytu duše jsem doufal, že se na hry protlačím," vysvětluje jediný český plavec, který skočí do londýnského bazénu.

Specialista na kraulařskou stovku sice na své oblíbené disciplíně nezvládl tvrdší A limit, nakonec mu však stačil i splnění mírnějšího. „FINA nejspíš vybírala podle žebříčku v jednotlivých disciplínách," líčí Verner, který dostal letenku na poslední chvíli společně s Martinou Moravčíkovou.

Ještě před pár týdny však londýnské hry viděl jen v pomyslném oparu. „Věřil jsem, že Londýn vyjde, ale pak mi začaly padat klacky pod nohy. V těch chvilkách jsem se necítil dobře," naznačuje.

Verner v březnu právě v dějišti her zaplaval solidní čas na stovce 49,5, jenže pak přišlo trápení. „Měl jsem skříplá záda, pak přišla viróza a musel jsem brát antibiotika. Tělo se mi rozsypalo," bilancuje poslední měsíce.

V uplynulých týdnech však znovu nabíral formu a s Londýnem získal další parádní motivaci. „Na posledních závodech v Budapešti jsem zaostal za březnovým časem jen o dvě desetinky. Plaval jsem tam dobře motýlky, asi nejlíp za polední dva roky. Kousek za osobákem, který jsem udělal ještě v gumových plavkách," pochvaluje si.

Verner si před čtyřmi lety užíval atmosféru grandiózních her v Pekingu. Navštívil čínskou zeď i otestoval jízdu rychlovlakem. Co chystá teď? „Ještě vůbec nevím. Ale mám tam tetu. Tak bych ji mohl navštívit," culí se.