Bratrské trio se na trávníku v soutěžním utkání potkalo už před třemi roky, kdepak by si tehdy pomysleli, že jednou obléknou i stejný dres se lvíčkem na prsou.

„Abych řekl pravdu, to jsem si nikdy ani nepředstavoval. Ale byl to nádherný pocit vyběhnout s bráchama za nároďák. Asi je to opravdu tím, že Vyškov hraje líp. Máme už víc zkušeností a doufám, že to bude směřovat ještě výš, než nyní jsme. I když priorita zatím samozřejmě je záchrana extraligy," říká Martin.

Všichni tři prošli všemi mládežnickými kategoriemi reprezentačních výběrů, tedy do patnácti, šestnácti, osmnácti a dvaceti let. Tehdy ještě nemohli hrát všichni tři najednou. Martin s Ondrou jsou dvojčata, mají jednadvacet let, Honza je o tři roky starší. Takže na společnou premiéru si museli počkat až do seniorů. A navázali za národní mužstvo v kvalifikačním utkání proti Polsku. Střídavě si pak zahráli i dva zápasy, proti Švédsku a Ukrajině.

„Už jenom hrát za nároďák je velká pocta sama o sobě, a když začínáte se dvěma bráchy, tak to je úžasné," shodují se všichni.

K ragby syny přivedl otec, svého času také ligový ragbista. Martin ale ujišťuje, že to nebylo žádným rozkazem. „Nechal nám volbu, ale a my jsme všichni měli jasné, že to bude ragby. Já si sice rád zahraju i fotbal, ale ragby je jasnou jedničkou," dodává.

Výhodou bratrských dvojic v kolektivních sportech, v tomto případě tedy trojice, bývá větší soudržnost. A v ragby, jako skoro bojovém sportu, to platí dvojnásob. Ondra s Martinem sice popírají, že by to na hřišti měli nějak v podvědomí, nebo že by to byla nějaká výhoda, ale nejstarší Jan to přiznává bez obalu.

Dýchali by za sebe

„Oni si to nepřiznají, ale jsou dvojčata, vyrůstali spolu a jeden za druhého by dýchal. To víte, že kdyby si třeba na Ondru někdo vyšlápl, tak by to v Martinovi vřelo víc, než kdyby šlo o jiného hráče. Hned by vyletěl ho chránit i pomstít. A platí to tedy oboustranně," prozrazuje na bratry starší sourozenec s tím, že jako malí ho samozřejmě zlobili a moc si od něho radit nedali. Tohle ovšem berte s rezervou, anebo to v současné době už tak neplatí. Jestliže je v ragby tak populární třetí poločas, pak vězte, že u Kovářů se dohrává ještě čtvrtý. Všichni totiž stále bydlí doma s rodiči.

„Vždycky zápasy doma dohráváme. Někdy třeba i přes dvě hodiny. To když se prohraje. Tak si to vyříkáváme i dost od plic. Po vítězství je to samozřejmě jiná. A táta? Ten spíš kritizuje a hledá chyby, ale má veliké trenérské zkušenosti, tak mu musíme věřit, ale i on umí i pochválit," naznačuje Ondra průběh domácích dohrávek.

Ty se v podstatě týkají i paní Kovářové. Jenže úplně jinak, i když i po sportovní stránce už kluci její názor berou.

„Máma už za ty roky opravdu ragby rozumí, pravidla možná zná líp než leckterý hráč. Ale někdy jí ten náš čtvrtý poločas už jde krkem, a ještě víc jí nezávidím tu hromadu špinavého zpoceného prádla, kterou ji po zápasech vždycky vysypeme. To, že někdy přijdeme domlácení, to už bere jaksi samozřejmě," chválí maminku Martin.

Každý z bratrského tria hraje na jiné pozici. Nejstarší Jan na postu mlynáře, Ondřej je vazač a jeho dvojče Martin působí díky své rychlosti a dynamice jako útoková spojka. Za nároďák hráli Honza a Ondra na svých postech, Martin na křídle. Nezávisle jsme se všech tří zeptali na přednosti a slabiny sourozenců.

Martin: „Ondra je silný, výbušný, hodně u hry přemýšlí. Proti němu by se mně moc nechtělo hrát, ale na tréninku si dáváme pěkně do těla. Honza je podobný typ, taky dost silný, rychlý a výbušný, a má samozřejmě už víc zkušeností."

Ondra: „Martinovy přednosti určitě jsou chytrost, myšlení, dokáže číst hru, a také kopací technika. Slabiny? Dost ho omezují poměrně častá zranění a občas mu i ta huba ulítne. Honza má výborné zrychlení a zapracovat by mohl na autech, někdy mu vylítne křivě. S Martinem spolu hrajeme odmalička, takže dokážeme odhadnout, co ten druhý chce udělat."

Jan: „Už jsem to říkal, jsou to dvojčata a určitě při sobě drží víc. Jsou sehraní, rychlí i dost tvrdí. A předností určitě je, že se mohou stále zlepšovat."

V podstatě stejné hodnocení bratrské dvojice má trenér vyškovského áčka Martin Hudák. „Každý z nich je trochu jiný, sportovně i lidsky, ale je na nich vidět, že jsou bratři. Drží spolu víc než ostatní hráči. Bydlí spolu, spolu chodí na tréninky a velice vzorně. Všichni mají veliký talent, a pokud se nestane nic mimořádného, tak mají před sebou i velkou ragbyovou budoucnost. Do reprezentace se dostali včas a zcela právem," chválí kouč.

Po nadějném podzimu by tedy vyškovské ragby mohlo čekat úspěšné jaro. Na bratrech je vidět, že už teď se na jarní souboje těší.

„Vidím to optimisticky. Začali jsme celkem dobře a mohlo to být ještě lepší. Výchozí pozice pro naše cíle jsou solidní. Chceme se zachránit a tajně myslíme na play off. Klíčová asi budou utkání s Dragonem a Havířovem, které bychom měli v tabulce dostat pod sebe. V každém případě se už nemusíme bát nikoho," říká odhodlaně Ondra.

„Doufám, že budeme pokračovat dál v tom, s čím jsme začali na podzim. Teda porážet i silné mančafty z Prahy a dostat se do play off. I když, jak už jsem řekl, priorita je záchrana. Extraliga se teď víc vyrovnala, takže bez šance na první čtyřku nejsme ani my," doplňuje Martin.

Kafka s nimi počítá

„Je potřeba, aby nás přes zimu chodilo co nejvíc na trénink. Základem bude dobrá příprava a já můžu potvrdit, že letos je nejtvrdší, co pamatuju. Jednak začala dřív, jednak hned naostro, žádný fotbálek. Hodně posilování a hodně nacvičujeme i s balónem," přidal k přáním nejzkušenější z bratrů.

Perspektivy vyškovského tria v reprezentaci naznačil už po zmíněné evropské kvalifikaci reprezentační kouč. „Jsou to dynamičtí, inteligentní hráči, jsou věčně v pohybu. To jsou věci, které českému ragby chybí. Tito tři i další mladí hráči to mají. Doufám, že za nějaký pátek se oni stanou základním stavebním kamenem reprezentace," naznačil Kafka, že s Kováři se počítá