Rekordman Schneider jako kouč: Když bude potřeba, seřvu kohokoli

Teď ale hrozí, že mužstvo přijde o svého kouče. Schneiderovi se narodila dcera a buldočí patriot zvažuje svou budoucnost na brněnské lavičce.

Chcete se nyní víc věnovat rodině?

Je pro mě přednější než florbal, takže uvidíme, jak dopadnou jednání s vedením. Na jednu stranu mě trenéřina baví a chci ji dělat, ale na to, abych se jí věnoval na sto procent, potřebuju čas. V práci jsem od rána do večera, pak spěchám na trénink a domů přijíždím až pozdě večer. Kdyby byly děti větší, je to snazší.

Do role hlavního kouče Buldoků jste naskočil hodně rychle – už po druhém kole. Byl to šok?

Vedení udělalo brzo razantní krok. Nevím, jestli vůbec uvažovalo o někom jiném než o mně, nebo jestli mělo možnost jiné volby. Hledat na Moravě v rozjeté sezoně trenéra, to moc nejde. Musel jsem se proto hodně rychle rozhodnout. Uvažoval jsem, že koučovat chci, ale až v rozmezí dvou tří let. Nakonec jsem do toho spadl hodně rychle.

Zažil jste velkou změnu?

Jako hráč se nemusíte tolik připravovat na tréninky. Teď na ně musím přijít s jasnou myšlenkou toho, co budeme dělat. A právě na to narážím při problémech s časem.

Nebál jste se nabídky? Nikdy dřív jste nevedl extraligové mužstvo.

Obavy jsem neměl. Ještě když jsem aktivně hrál florbal, často na mě ležela zodpovědnost za střílení branek a výkony týmu. Proto nyní na střídačce občas cítím bezmoc, že nemohu klukům pomoct, když se například trápí v zakončení. V takové chvíli bych nejraději, znovu skočil na hřiště a věřil, že svou zarputilostí bych tam ten gól dotlačil. (úsměv)

A reálně jste nad návratem zpátky na hřiště uvažoval?

Spíš to byl jen hypotetický nápad. Kdybych chtěl kluky trochu pozlobit, můžu jim tím pohrozit. (smích) Na druhou stranu vím, že už mi chybí fyzička, takže bych to nezvládl. Kromě toho mě trápí loket, takže občas mám problém dokonce jen udržet hokejku v ruce.

S několika svěřenci jste ještě aktivně hrával. Jak vás přijali jako svého trenéra?

Se všemi kluky vycházím v pohodě. Znají mě, takže vědí, že když se mi něco nelíbilo, dokázal jsem se pořádně vytočit a zařvat. Můžou proto ode mě čekat ledacos. (smích) Naštěstí k tomu zatím nemusím přistupovat, vše zatím řešíme v přátelském duchu.

Takže je klidně seřvete?

Když bude potřeba, nemám s tím problém. Nevybíral bych si, jestli jde o mladého kluka nebo zkušeného hráče.