„Dostaly jsme od pana Lébla (předseda svazu) prémie, abychom mohly slavit. Pak jsme kousek od hotelu popíjely víno. Oslavy byly veliké,“ prozradila jednadvacetiletá půvabná hráčka.

„Něco podobného jsem zažila, když jsme s juniorkami postoupily na mistrovství světa. Ale v ženském volejbale je to samozřejmě můj největší úspěch,“ září obranářka.

V Itálii sice na palubovku nastupovala sporadicky, přesto se pomalu stává stabilní součástkou reprezentace. „Jenže nevím, jestli se na šampionáty podívám. Myslím, že se vrátí zkušenější hráčky, které si dávaly oddech,“ vidí zatím skepticky svou účast na zářijovém mistrovství Evropy a na světovém šampionátě v Japonsku.

Jášová v závěrečné části kvalifikace kryla záda prostějovské Tomanové, přesto si připsala cenné zkušenosti. „V každém setu jsem se dostala na palubovku třeba za rozhodnutého stavu. Samozřejmě je to takové těžké. Tělo je ztuhlé a všichni okolo rozehraní,“ líčila svou pozici.

Podle trenérky Krempaské se v jejím výběru sešla vynikající parta, což potvrzuje i Jášová. „Byl to nejlepší kolektiv, který jsem zatím v reprezentaci zažila. Všechny jsme byly skoro stejně staré, okolo pětadvaceti let. Výborně jsme si rozuměly,“ pokyvuje bývalá volejbalistka pražské Slavie.

Po italském úspěchu si od volejbalu odpočine jen na tři týdny. Devátého srpna se národní tým opět k sejde k přípravě na evropský šampionát. „ Do té doby se chci trochu zrelaxovat. Během přípravy s Brnem asi tolik nepotrénuju. Snad v tom nebude problém,“ doufá Jášová.

V Králově Poli vytvoří s další reprezentační kolegyní Šárkou Kubínovou osu nově vytvářeného týmu. „Slyšela jsem, že v jednadvaceti letech budeme patřit k nejstarším. Je to zajímavé,“ směje se libero. „Přesto si myslím, že se budeme prát o některou z extraligových medailí,“ dodává jedním dechem.

V Brně má ještě smlouvu na rok s následnou opcí. „Nevím, jestli se opce uskuteční. Ráda bych pak zkusila zahraničí, pokud o mě někde projeví zájem,“ rozkryla své plány Julie Jášová.