Když Mušínská zaběhla na šedesátce rekord, věnovala jste se už atletice?

Tehdy jsem lítala po bytě a o atletice věděla houby.

Co vám v cíli blesklo hlavou?

Chtěla jsem dospělý rekord. První, co mi běželo hlavou, bylo oddechnutí. Mladé holky jsou rychlé a v žákyních mi sebraly můj mládežnický rekord.

Tušila jste po startu, že zažíváte rekordní den?

Nepočítala jsem s tím. Proletěla jsem cílem a viděla, že mám národní rekord. Nesoustředila jsme se na čas, takže jsme si užívala jen euforii a až za dvacet minut se kamarádky ptaly, jaký čas jsem běžela.

Dvě závodnice ulily začátek. Bála jste se třetího startu?

Když jsme ráno vstala, řekla jsem si, že mi náladu nic nepokazí. Přišla jsem do haly s úsměvem a lidi se divili, že se nesoustředím. Nebudu lhát. Když holky ulily start, bála jsme se.

Chyby v blocích jste se bála?

Na startu spím. To je v klidu. (smích)

Šlo pro vás o ideální závod?

Když běžím ideálně, od startérova slova pozor až do cíle nic nevnímám. Mám před očima jen cíl. Teď jsem vnímala každý pohyb. Nechci hledat chyby, mám rekord, ale můžu dát i rychlejší čas.

Jak se vám líbí pohled do statistik, kde jste osmá nejrychlejší Evropanka sezony?

Na statistiky nekoukám. Trenér je má pod palcem. Když jedu na závody, nedívám se ani na startovku. Nechci se stresovat. Podívám se jen na číslo rozběhu a dráhy. Potom už si jen řeknu, že můžu rozsekat kohokoli. I když vím, že to není pravda. A pak? Už jen utíkej a vyhraj.