Rosenberk po brněnském šampionátu: lepší atmosféru už možná nezažijeme

Předpokládám, že stříbro z dvojic berete jako neúspěch…
Obhajovali jsme dvě zlata z mistrovství Evropy a chtěli jsme samozřejmě zlato. Stříbro znamená neúspěch.

Chuť jste si spravil aspoň zlatem ve trojicích…
Šampionát jsme zakončili výborně a našlapané hale ukázali, že nohejbal hrát umíme. Zklamání z dvojic však ve mně bude asi ještě hodně dlouho.

V Modřicích chodí na extraligu třeba sto lidí. Co s vámi dělal fakt, že na mistrovství světa jste hráli před třemi tisícovkami nadšených diváků?
Snažím se zachovat chladnou hlavu, ale v takovéto kulise to moc nejde. Valí se to na vás ze všech stran. Lidi v Brně navíc nebyli jen diváci, ale fanoušci. Ženou vás neustále dopředu. Pokud vyhráváte, atmosféra vám přidává víc a víc a jste nezastavitelní. Pokud se však nedaří, je to svazující.

Před zápasem i mezi výměnami chodíte se sklopenou hlavou a skoro to vypadá, že vás nohejbal nezajímá. Jde o masku, za kterou se schováváte před okolními vlivy?
O mně je známé, že vypadám, jako kdyby mě to nebavilo. Už mi to pár lidí říkalo. Samozřejmě to není pravda, všechny okolnosti vnímám, jen se je v sobě snažím minimalizovat.

Byla divácká kulisa při brněnském mistrovství světa největší, před kterou jste hrál?
Samozřejmě. Do Brna přišlo nejvíc lidí, co kdy nohejbal zažil. Trošku se obávám, že v budoucnu už nic podobného ani nezažije.

Jak na divácké nadšení reagovaly ostatní výpravy? Třeba Korejci vypadali nadšeně…
Korejská výprava je tím známá. Její hráči přinesli do nohejbalu to, co tu už dlouhou dobu scházelo – že se vrcholový sport hraje hlavně pro diváky. Korejci si s nimi hrají a užívají si to. V tomto směru se od nich můžeme učit.

Bude demotivující, až zase v extralize nastoupíte před pár lidmi?
Ne, v sezoně tolik diváků nechodí, jenže na závěr čeká Superfinále. Tam přijde třeba tisíc lidí, kteří vytvoří vynikající atmosféru.