VYBERTE SI REGION

Rostislav Václavíček: Autobus nás po titulu dovezl až před bar

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Legendární brněnský fotbalista Rostislav Václavíček dovedl Zbrojovku k jedinému mistrovskému titulu a Čechoslováky ke zlatu z Moskvy.

10.3.2012 6
SDÍLEJ:

Ačkoliv se Rostislav Václavíček proslavil svými výkony na fotbalovém trávníku, už víc než třicet let patří k jeho největším vášním tenis, který stále chodí hrát několikrát týdně.Foto: DENÍK/Attila Racek

Devět a půl roku chodit do práce každý pracovní den. Málokdo má chuť si něco takového vůbec představit. Navíc náhlé onemocnění nelze zrovna ovlivnit. Proto taky úctyhodná série legendárního brněnského fotbalisty Rostislava Václavíčka stále platí jako rekord československé i české soutěže. Nastoupil v první lize k 280 mistrovským utkáním v řadě bez přerušení.

Kapitánovi olympijských vítězů z Moskvy 1980 a také československých šampionů ze Zbrojovky v roce 1978 se devět a půl roku vyhýbala všechna zranění. „Dvakrát jsem měl zlomený nos, jednou mi ho borec posunul až pod pravé oko. Za pár minut jsem byl modrý, až se mě děcka doma bála. Když mi ho doktoři rovnali, cítil jsem nejhorší bolest v životě, ale za týden už jsem nastoupil na Slovanu a hlavičkoval i bez ochranné masky,“ usměje se při vzpomínce Václavíček.

Nikdy ani neviděl červenou kartu. „Dřív se stálo za tři žluté, což mě vždy míjelo. V jednom ročníku jsem dostal druhou už v pátém zápase, při skluzu jsem i s balonem trefil Jána Čapkoviče a vystěhoval ho na škváru, ale další kartu už jsem nedostal,“ popisuje dnes téměř nemyslitelný počin.

V nejvyšší československé soutěži odehrál v letech 1971 až 1981 dohromady 289 střetnutí, v nichž vsítil 13 branek. Pauzu měl pouze na přelomu podzimu a jara ve své premiérové sezoně. „Nastoupil jsem až na začátku jara proti Interu Bratislava. Laco Jurkemik, hráč s ohromně tvrdou střelou, mě asi z pěti metrů trefil zezadu do hlavy a probudil jsem se až v šatně. Nechali si mě v bratislavské nemocnici. Chodil za mnou Ján Popluhár (slovenský fotbalista 20. století pozn. red.) a po pár dnech mě zavezl do Brna. Jeden zápas jsem strávil na tribuně, příští už jsem hrál a nezměnilo se to devět a půl roku,“ podotýká vitální pětašedesátiletý muž.

Když už sahal po překonání rekordu v počtu odehraných utkání bez přerušení, který s 217 starty držel legendární košický gólman Anton Švajlen. vrátil se ze soustředění z Nymburku s horečkami. „Nevěděl jsem, že útočím na jeho překonání, dozvěděl jsem se to až od redaktorů týdeníku Gól. Lékaři mi zakázali duel v Plzni, ale kouč Masopust je přemluvil a do fotbalové průkazky jsem dostal razítko, že hraju na své riziko. Trenér mě pustil na hřiště na pětadvacet minut,“ objasňuje Václavíček.

Jako voják

S fotbalem začínal na předměstí rodného Prostějova, v deseti letech v Sokolu Vrahovice. Na střední školu zamířil k vojákům do Bratislavy, kde naskakoval v dorostenecké lize za tamní Duklu VSŽ. „Za dva roky jsem se vytáhl ze 168 centimetrů na 185. Na Vánoce jsem se doma nevlezl do dveří,“ usmívá se.

Mezi dospělé nakoukl v divizní Dukle Vyškov a po návratu z vojny do Vrahovic na sebe upozornil při podnikových turnajích, když pracoval v prostějovských železárnách. Tam jej objevil tehdy tamní třetiligový klub, v jehož dresu nastupoval v pohárových soubojích proti celkům z nejvyšší soutěže Slovanu Bratislava či Trnavě.

Vedle nich o něj usiloval také ostravský Baník, přesto jej z Prostějova získal druholigový celek NHKG Ostrava, tamní závod těžkého průmyslu postavil na oplátku Hanákům nové hlediště. „Dřevěná tribuna shořela, místo ní huť udělala kovovou. Já od klubu dostal vkladní knížku, ale heslo jsem se dozvěděl až po podpisu smlouvy,“ vybavuje si otec dvou dětí a čtyřnásobný dědeček.

Za NHKG dal v druholigovém souboji brněnské Zbrojovce dvě branky, což patrně předznamenalo jeho přesun na jih Moravy. „Chtěli, abych odešel spíš do Baníku a můj případ se dokonce dostal k pracovnímu soudu. Brali pouze dva důvody: buď přihlášku na vysokou školu či následování manželky. A já se zrovna v létě oženil a s manželkou šel do Brna,“ culí se.

Do týmu nováčka nejvyšší soutěže Zbrojovky přestoupil v říjnu 1971 a hned naskočil ke svému debutu na trávníku Trnavy. Protrpěl si porážku 0:7. „Kvůli zranění nemohl hrát Ján Popluhár, já za sebou neměl ani trénink, kluky jsem neznal jménem,“ vysvětluje držitel Ceny Václava Jíry, kterou obdržel před třemi lety za zásluhu o rozvoj českého fotbalu.

Po příchodu kouče Františka Havránka se v Brně začalo formovat velmi silné mužstvo, jehož kvalitu vypiloval nejslavnější fotbalista české historie Josef Masopust. V roce 1978 jej přivedl k jedinému titulu Zbrojovky v historii.

Tým si jej zajistil v předposledním kole na trávníku Trnavy, kde Václavíček nejvyšší soutěž okusil poprvé. „Měli jsme dvanáctého hráče v divácích, kteří za námi jezdili ven, doma jich chodilo i čtyřicet tisíc. Po cestě z Trnavy jsme slavili už v autobuse, řidič tehdy v Brně projel pěší zónu z České až na náměstí Svobody a vysadil nás před barem,“ přibližuje kapitán mistrovského celku, který pásku nosil osm sezon a za Brno odehrál přes 350 střetnutí.

Kouč Havránek položil jeden ze základních kamenů úspěchu tím, že Václavíčka stáhl ze zálohy do středu obrany. „Rád jsem hrál i v útoku, ale trenér mi řekl, že potřebuje náhradu za Popluhára a že já jsem vysoký a také zodpovědný. Sice jsem chtěl běhat, tvořit a dávat góly, v obraně se mi však začalo poměrně dařit,“ pokračuje čtvrtfinalista Poháru a účastník Poháru mistrů evropských zemí.

Zlatá Moskva

Další životní úspěch si připsal v roce 1980, kdy s kapitánskou páskou dovedl v Moskvě československý výběr ke zlatým olympijským medailím, přestože do vítězného finále s východním Německem nezasáhl. Československo vyhrálo 1:0. „Nepříjemně mě překvapilo, když mě trenér nechal sedět na lavičce po povedeném semifinále s Jugoslávií, i tak jsem měl obrovskou radost. V týmu jsem byl ve čtyřiatřiceti nejstarší a všichni mi říkali dědku,“ povídá.

Moskevskou olympiádu poznamenal bojkot kapitalistických států kvůli sovětské invazi do Afghánistánu. „Sověti se chtěli prezentovat co nejlépe před světem, organizace měla nejlepší úroveň. Postavili úplně nové sídliště pro olympijskou vesnici, dostávali jsme banány a pomeranče, které se u nás nedaly sehnat. Jen jsme nesměli mimo ohraničené území,“ podotýká.

Olympijský úspěch mu pomohl k zahraničnímu angažmá, na tři roky zamířil do druholigového belgického Hasseltu, který trénoval Masopust. „Zažili jsme zcela nové podmínky, obchodní domy, jiný nábytek, potraviny. Domů jsme si přivezli televizi, video a další zařízení. Můj bratr totiž jezdil po Evropě tirákem, Na Hasselt nejde zapomenout,“ upozorňuje.

Po návratu z Belgie pomáhal rok a půl k postupu Zbrojovce, která spadla do druhé ligy. Marně. Ve čtyřiceti se vydal do rakouského Heidenreichsteinu coby hrající kouč. Po převratu ještě jednou spojil své jméno s Brnem a do roku 1995 pracoval v tehdejším Boby jako předseda oddílu a později výkonný ředitel.

V trenérské roli vedl několik týmů z Brněnska v nižších soutěžích, po podzimu ovšem skončil v Miroslavi a na fotbal už chodí jako divák. „Zbrojovka neměla dopustit sestup do druhé ligy. Doufám, že teď se její situace zlepší a mužstvo si sedne. Když přijdou výsledky, budou chodit i lidi,“ míní Václavíček, který bydlí sto metrů od stadionu v Srbské ulici.

S umělým kloubem v koleni si sice na fotbal už netroufá, ale jeho vášní zůstává tenis. „Pár sprintů mi nevadí, zvládám i singly. Jen nemůžu chodit běhat, cítím teď spíš druhé koleno. Asi jde o následek toho, že se mi zranění vyhýbala,“ uzavírá Václavíček.

Rostislav Václavíček

Narozen: 7. prosince 1946 v Prostějově

Profese: fotbalový záložník a později obránce

Hráčská kariéra: Sokol Vrahovice, VSŽ Dukla Bratislava, VTJ Dukla Vyškov, TJ Železárny Prostějov, NHKG Ostrava, Zbrojovka Brno, KSC Hasselt (Belgie), FC Heidenreichstein (Rakousko)

Trenérská kariéra: Medlánky, Zeman Brno, Rajhrad, Tuřany, Komín, Moravský Krumlov, Mokrá, Boskovice, Ořechov, Slavkov u Brna

Největší úspěchy: titul mistra Československa se Zbrojovkou 1978, olympijský vítěz 1980, čtvrtfinalista Poháru UEFA 1980, v roce 2009 obdržel Cenu Václava Jíry za zásluhu o rozvoj českého fotbalu

První liga: 289 zápasů/13 gólů (vše v Brně)

Reprezentace: B tým 1/0, olympionici 17/0

Rodina: manželka Soňa, syn Rostislav (40) a dcera Romana (37) Zajímavost: stále drží platný český rekord v počtu zápasů v nejvyšší soutěži odehraných v řadě bez přerušení, bylo jich 280

Autor: Jaroslav Kára

10.3.2012 VSTUP DO DISKUSE 6
SDÍLEJ:

Převadeč vecpal do auta 6 migrantů. Na hranici u Mikulova je chytili policisté

Mikulov – Šest mladíků íránského a iráckého původu a jednoho převadeče zadrželi cizinečtí policisté na bývalém hraničním přechodu v Mikulově na Břeclavsku. Zkontrolovali osobní auto značky Hyundai pětadvacetiletého Rumuna a jeho pět spolujezdců. „V zavazadlovém prostoru policisté našli další ukrytou osobu. Muži ve věku sedmnáct až jednadvacet let neměli u sebe platné doklady," informovala v pátek o kontrole z úterý policejní mluvčí Štěpánka Komárová.

Záhadu oslabené imunity odhalili brněnští odborníci

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. „Zhruba dva z tisíce Evropanů mají poruchu imunity s názvem selektivní deficit IgA. Kvůli němu častěji onemocní autoimunitními chorobami. Doposud nikdo netušil, jak nemoc vzniká," popsala Ema Wiesnerová z tiskového odboru univerzity.

Před 70 lety začal proces s prominenty Slovenského štátu

Pro umírněného ľuďáka, kněze a prezidenta Jozefa Tisa provaz, ale pro radikálního ministra vnitra Alexandera Macha pouhé vězení. Verdikt soudu s předáky Slovenského štátu, který byl zahájen 2. prosince 1946, byl ovlivněn mocenskými zájmy nastupujících komunistů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies