VYBERTE SI REGION

Beachvolejbalista Rotrekl: Splnil jsem si klukovský sen

Myslowice, Brno /ROZHOVOR/ - Brněnský beachvolejbalista Pavel Rotrekl má skvělý námět na pohádku. Kdyby se rozhodl k jejímu sepsání, mohl by dokonale čerpat z vlastního sportovního osudu.

27.5.2009
SDÍLEJ:

Brněnský beachvolejbalista Pavel Rotrekl.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Vloni kvůli zranění reálně zvažoval ukončení kariéry, o špičkovém beachi jen jen snil. Jeden telefonát všechno změnil.

A Rotrekl se zařadil mezi nejlepší plážové volejbalisty planety. S parťákem Michalem Bízou najednou vozí z turnajů elitní Světové série jeden skvělý výsledek za druhým.

Brazilské hlavní město, čínská Šanghaj, věčné město Řím, čeští volejbalisté všude zářili. Po umístěních veskrze v první desítce si s předstihem zajistili účast na mistrovství světa v Norsku. „Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku,“ vypráví Rotrekl během telefonického rozhovoru, který poskytl Brněnskému deníku Rovnost před dalším turnajem Světové série v polských Myslowicích. „Ale ve Světové sérii jsem nováček. Stále se rozkoukávám a věčně se nemusí dařit,“ zůstává Rotrekl nohama na zemi.

Sezonu si asi zatím dost užíváte.
Jsou to pro mě naprosto nečekané výsledky. Mám z toho skvělý pocit. Tohle byl vždycky můj sen. V Polsku budeme poprvé nasazení rovnou do hlavní soutěže. Nemusíme absolvovat kvalifikaci…

Tím určitě ubude spousta stresu…
Určitě, ale zatím to nemůžu říct s jistotou. Teď do Polska jsme ještě museli dopředu rezervovat hotel a všechno okolo. Ještě jsme nevěděli, že projdeme do turnaje bez kvalifikace. Za dva týdny to možná bude jinačí, už budu vědět, jak to chodí.

Prožíváte pohádkový rok. Sám od sebe ale nepřišel. Jak jste se vůbec dali s Michalem Bízou dohromady?
Jo, předcházely tomu zajímavé události. Vloni jsem byl pod smlouvou v Beach klubu na Pankráci, ale ta se chýlila ke konci. Čtrnáct dní potom, co vypršela, jsem si přetrhal vazy v kotníku. V té době jsem přemýšlel, co bude dál. Jestli ještě vůbec někdy budu hrát, nebo nadobro skončím s volejbalem. Naštěstí se pak ozval Michal Bíza a nastínil mi svůj plán, jak budeme objíždět turnaje Světové série. Samozřejmě jsem souhlasil.

A pak?
Od té doby jsme začali naplno trénovat a po čtyřech měsících jsme absolvovali první turnaj v Bahrajnu, kde jsme skončili sedmí. Takže to vyšlo.

V beachvolejbalovém páru je důležitá týmová spolupráce. S Michalem Bízou si lidsky sedíte?
Jsme rozdílné povahy, Michal je takový puntičkář, já zase volnomyšlenkář. Oba jsme hodně tvrdohlaví, takže se se musíme umět respektovat. Samozřejmě to někdy zaskřípe, ale to je úplně normální. Hlavně je důležité dobře sladit fyzickou i psychickou stránku, aby se dařilo.

Během roku jste se dostal mezi světovou beachvolejbalovou smetánku. Můžete popsat recept?
(zamyslí se) Žádný recept na to asi neexistuje. Třeba na něj ještě někdy v budoucnu přijdu. S Michalem jsme docela dost trénovali přes zimu. Vydařilo se nám čtrnáctidenní soustředění na Kanárech, kde jsme se utkávali s beachovou špičkou. Odehráli jsme s nimi skvělé zápasy, občas vyhráli, občas prohráli. Každopádně nám to dodalo sebevědomí. Najednou jsme si uvědomili, že jsme schopní zahrát kvalitně proti týmům, na které jsme se předtím dívali jen v televizi.

Určitě vám také hodně pomáhá kouč Michal Palinek…
Michal Palinek nám sestavil kompletní plán přípravy. Radí nám, vše s námi konzultuje. Navíc například v Římě nám před zápasem dal pár taktických rad, které nám pak obrovsky pomohly.

Jak často musíte trénovat, abyste mohli držet krok s nejlepšími?
Teď v sezoně je to s tréninky horší, protože jsme neustále na cestách. Za poslední dva měsíce jsem byl v Česku asi jen na čtrnáct dní. Jezdíme z turnaje na turnaj, před nímž stihneme jen jeden dva tři tréninky. Ale v zimě je to mnohem náročnější. Třikrát týdně cvičíme v posilovně, cvičíme také s fyzioterapeutem a na těch velkých protahovacích míčích. A každý den samozřejmě písek. Přes zimu máme volejbalu docela dost.

Dřív jste se věnoval také šestkovému volejbalu. Po tom se vám asi teď nestýská, že?
A víte, že jo? Docela mě láká. Jenže mám dané ve smlouvě, že nemůžu šestky hrát. Mohl bych se zranit, proto to nepřipadá v úvahu. I když je pravda, že v Římě jsem si taky lehce zvrtnul kotník. Zranění si můžete přivodit i na písku.

Objíždění turnajů Světové série znamená spoustu cestování. Jeden víkend v Bahrajnu, o týden později turnaj na druhém konci světa… Jak zvládáte cestování a ten humbuk okolo?
Světovou sérii hraju teprve první rok. Zatím si zvykám. Musím říct, že cestování byl pro mě ze začátku porod. Začínali jsme v Brazílii, hned pár dní nato už jsme hráli v Číně. Absolutně jsem nebyl schopný otevřít oči. Když jsem se vrátil domů a chtěl jít s kamarády večer posedět na víno nebo na pivo, vůbec jsem nevěděl, co to se mnou udělá. Ale na přejezdy si pomalu zvykám. Tenhle život mi vyhovuje. Když na turnajích zrovna nehrajeme, odpočívám třeba na pokoji, poslouchám muziku.

Četl jsem, že máte také velkou zálibu v pokeru…
Přesně tak. Máme na Sokoláku karetní kroužek. Poker mám hrozně moc rád. Problém je v tom, že se teď moc často nedostanu do Brna, protože bydlím v Praze. No a když přijedu, tak zaostávám. Pěkně se to prodraží. (smích) Na posledním turnaji jsem obsadil čtvrté místo, obral mě i sedmnáctiletý kluk. Asi si budu muset pořídit nějakou pokerovou kasičku, do které si budu šetřit peníze.

Poker a beachvolejbal jsou dvě docela rozdílné hry. Mají třeba něco společného, co vás láká?
Na pokeru je krásné, že se hraje dlouho a samozřejmě se hraje o peníze. (smích) Miluju blafování a ty okamžiky, kdy narůstá adrenalin. S beachvolejbalem to opravdu nemá moc společného, snad jen to, že v obou hrách můžete využít různé taktické varianty.

Vraťme se k beachvolejbalu. Díky skvělým výsledkům jste si dokonce s luxusním předstihem zajistili účast na mistrovství světa, které je na programu na přelomu června a července v norském Stavangeru…
Abych pravdu řekl, absolutně jsme netušili, že to půjde tak snadno. Pro nominaci na světový šampionát se započítává pět nejlepších umístění. A hned první turnaje se nám vydařily. Dokonce bychom měli být nasazení, ale přesně vám to neřeknu, já jsem na tyto věci takový ňouma. (smích)

Už jste se s Michalem bavili o tom, jaký si dáte ve Stavangeru cíl?
Zatím ne. Řeknu to takhle, cíle si zatím moc nedáváme. Já jsem přeci jen na okruhu ještě nováček, teprve se rozkoukávám. Prostě se budeme snažit hrát co nejlépe zápas od zápasu. Také záleží, na koho narazíte. Je potřeba i trocha štěstí. Rádi bychom postoupili ze skupiny, uvidíme, jak se to vyvine. Když se mnou budete mluvit třeba za dva roky, možná budu konkrétnější. Třeba budeme chtít bojovat o nejvyšší příčky, ale to je ještě daleko.

A co olympiáda v Londýně v roce 2012. Už ji má Pavel Rotrekl v hlavě?
Samozřejmě, nemůžu popřít, že je to nás velký vysněný cíl. Do Londýna bych se strašně moc rád kvalifikoval. Byl by to takový výborný bonbon, taková třešnička na dortu. Ale nejprve se musíme prokousat přes tu smetanu dole.

Když vás tak poslouchám, prožíváte pohádkový příběh. Ten jste si asi dříve dokázal jen stěží představit…
Já si ho představoval, ale nikdy se to nepovedlo. (smích) Až teď. Stalo se to jako mávnutím kouzelného proutku. Asi jsem si to ještě pořádně neuvědomil. Až když jsem si četl v novinách o tom, že budeme hrát na mistrovství světa, začalo mi docházet, co se podařilo. Musíme však pokračovat dál. Letošní sezonu si každopádně plně užiju, je to pro mě splněný celoživotní sen.

Autor: Tomáš Svoboda

27.5.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Součást mého přestupu byla i stavba tribuny, vzpomíná jubilant Václavíček

Brno /ROZHOVOR/ – Dodnes drží platný rekord, když v nejvyšší československé soutěži nastoupil ve 280 po sobě jdoucích utkáních bez přerušení. A všechny odehrál ve fotbalové Zbrojovce. Kapitána brněnské mistrovské party z roku 1978 Rostislava Václavíčka už těžko někdo překoná. Ve středu slaví olympijský vítěz z roku 1980 z Moskvy sedmdesáté narozeniny. „Vůbec se na to necítím. Když si vzpomenu, že jsme kdysi slavili tátových padesát a už byl pro mě starší člověk, mám hrůzu, zda se naše děcka na to taky tak dívají," usmívá se v rozhovoru pro Deník Rovnost.

Hrozí jim vystěhování. Zhruba stovka obyvatel Bronxu demonstrovala v ulicích

Brno /FOTOGALERIE/ – Místo pečení vánočního cukroví řeší desítky rodin bydlících v brněnských bytových domech ve Vlhké, Bratislavské, Francouzské a Staré ulici, jestli budou mít v novém roce kde spát. Jak už Deník Rovnost informoval, majitel domů se je rozhodl vystěhovat. Obyvatelé bytů se proto rozhodli vyjít do ulic a protestovat. Asi stovka lidí chtěla po majiteli nemovitostí garanci, že nezůstanou na ulici.

Řečníka na univerzitě někteří lidé odmítli. Vadí jim jeho pornoherecká minulost

Brno – Přednáška o roli médií v ruské dezinformační kampani vyvolala v úterý diskuzi na brněnské Masarykově univerzitě. Někteří kritici totiž nepovažovali za vhodné, aby v diskuzi, kterou organizují studenti Fakulty sociálních studií, jako přednášející vystoupil Jakub Janda ze sdružení Evropské hodnoty. Muž měl totiž v minulosti zkušenosti s homosexuální pornografií. „Pornoherci vyslaní proruskými servery přednáší na univerzitě? Svět se zbláznil," komentoval třeba Stanislav Vaněk.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies