VYBERTE SI REGION

Anketa Brněnský basketbalový borec: Čára získal první titul v roce 1949

Brno /ANKETA/ - Lednovými devadesátinami legendárního Iva Mrázka odstartoval Rok brněnské košíkové, který přináší několik výročí. Přesně před tolika lety vznikl v roce 1926 pod hlavičkou Sokola Brno I první košíkářský klub. V květnu uplyne sedmdesát let od prvního a jediného titulu evropských šampionů, který českoslovenští basketbalisté vybojovali v roce 1946 v Ženevě. A ve stejném roce taky Sokol Brno I získal první československý titul. Brněnský deník Rovnost proto přichází s anketou nazvanou Brněnský basketbalový borec, v níž vy, čtenáři, zvolíte nejlepšího hráče historie podle svého uvážení.

27.4.2016 1
SDÍLEJ:

Brněnský deník Rovnost přichází s anketou nazvanou Brněnský basketbalový borec, v níž vy, čtenáři, zvolíte nejlepšího hráče historie podle svého uvážení.Foto: DENÍK/Markéta Evjáková

Každou středu na stránkách Brněnského deníku Rovnost najdete medailonky pěti hráčů. Dohromady jich představíme sedmdesát. V květnu pak dojde na hlasování, které určí vítěze ankety, jehož slavnostně vyhlásíme.

Borci 14. týdne

Vladimír Touš

Svůj první mistrovský titul získal v roce 1949 s družstvem Sokola Brno I, další dva přidal jako hráč Slavie Pedagogická fakulta Brno v letech 1952 a 53. S dvoumetrovou postavou budil pozornost a dostal přezdívku „Čára". Později trénoval a stal se předsedou královo-polského oddílu, který se chlubil v lize žen pravidelným umístěním na předních místech. Zemřel v roce 2005. Zmínku zaslouží i další pedagog Martin Strnad (19152002), sice víc známý z hokeje, pod koši však byl člen týmu SBI a v roce 1935 využil účasti Američanů na basketbalovém srazu v osadě Šárka, získal pravidla basketbalu platná v USA a přeložil je.

Zdeněk Vlk

Jako rozehrávač uplatňoval cit pro organizaci hry, spolehlivě plnil úkoly v obraně. Po roce 1968 mu připadl náročný úkol nahradit dlouholetou oporu Zdeňka Bobrovského. Mezi lety 19581972 odehrál ve Zbrojovce dvanáct sezon, pětkrát byl člen mistrovské sestavy. Další dvě sezony odehrál s Technikou. Je jeden ze tří hráčů, kteří byli u všech tří vrcholů slavné éry, dvakrát finále PMEZ s Realem Madrid a Interkontinentální pohár v USA. Zbývající dva hráči, kteří odehráli vše, jsou František Konvička a Vladimír Pištělák. Po kariéře se stal uznávaným rozhlasovým reportérem. Zemřel náhle v roce 2008 ve věku 68 let.

Štěpán Vrubl

Štěpán Vrubl.

Ostravský rozehrávač měl ligovou premiéru v Opavě a po další sezoně v Pardubicích přišel v roce 1999 do Brna. Šest let byl hráč Houserů a Triga Eprinu, do Pospíšilova celku A Plus OHL ŽS se zapojil v roce 2006 a podařilo se mu hru oživit s odměnou v podobě třetího místa. Po ukončení činnosti klubu zamířil do Prostějova, dále do Basketballu Brno, Plzně a v roce 2013 zakotvil na Vídeňské v brněnském mmcité, kde se pod koši objevil jen při rozhodujících bojích o postup do ligy.

Stanislav Vykydal

Nejstarší ze čtyř bratrů to dotáhl ve sportu nejdál. Navzdory pouhým 171 centimetrům výšky byl mezi dlouhány velmi platný hráč díky rychlosti a výborné kondici. Byl všude včas, nikdo mu neutekl a tím znepří-jemňoval soupeřům život. Odehrál šest ligových ročníků, podílel se na dvou mistrovských titulech a dvou druhých místech. Jeho nejcennější trofej je stříbrná medaile z mistrovství Evropy 1951 v Paříži. Krátce byl asistent Zdeňka Bobrovského v době, kdy byl trenér Zbrojovky, a tito dva dobří přátelé, ve snaze dopřát si víc pohybu, hostovali ve fotbalovém mužstvu Heršpic hrajícím nižší soutěž a nevedli si špatně.

Miroslav Zanáška

V dresu Spartaku ZJŠ, resp. Zbrojovky odehrál čtyři sezony (19661970) s výtečnou bilancí 2-1-1 v době, kdy se měnili trenéři (Mrázek Sís), názvy i sestavy. Zájezdem do USA končila slavná etapa, po Konečném a Zdeňkovi Bobrovském odcházeli i František Konvička a Pištělák, přicházeli Novický, Pospíšil a v roce 1972 Brabenec. Zanáška plnil úlohu střídajícího křídla a na podzim 1970 zamířil do Moravské Slavie, která po roce postoupila do první ligy a trenér Přemysl Petera měl kromě Zanášky i posily v čele s Vítkem, Davidem, Padrtou, Páleníkem a Zdeňkem Bobrovským. Konkurence však byla zdatná a odvrátit sestup se nepodařilo.

Borci 13. týdne

Jan Svoboda

Pivot sice „jen" s 207 centimetry, ale silácký typ, který se uměl dokonale pohybovat v podkošovém prostoru a vynutit si respekt. Po mistrovství Evropy 1991 v Římě, kde československý celek vedený trenérem Janem Bobrovským vybojoval šesté místo, dostal „Johnny" velmi štědré nabídky na angažmá v zahraničí, ale dal přednost Brnu. V tomto roce byl vyhlášen nejlepším basketbalistou Československa. Do Zbrojovky přišel z I. brněnské v roce 1986 a setrval v klubu, který za jeho angažmá změnil třikrát název, rekordních dvacet sezon. V závěru své aktivní činnosti přijal na krátkou dobu nabídku Prostějova.

Marian Svoboda

Marian Svoboda.

Ve Zbrojovce odehrál na místě křídla sedm sezon v letech 1978 1985 s bilancí dvě druhá, jedno třetí a dvě čtvrtá místa. V 25 letech musel jako hráč ze zdravotních důvodů končit. V trenérské práci září titul mistryň světa vybojovaný v roce 2001 v šampionátu hráček do 20 let v brněnském Rondu. České reprezentantky musely na cestě ke zlatu porazit i giganty USA a ve finále Rusko. Z dlouhé řady trenérských sezon stojí v popředí kvalitní výsledky týmů dorostenek a žen ve Valosunu Brno.

Jaroslav Tetiva

Rodák z Chomutova se sportem začal zabývat na gymnáziu. S vysokou postavou 198 centimetrů to zkoušel v košíkové a odbíjené. Víc ho to táhlo k basketbalu a důležitá událost v jeho sportovní kariéře byl turnaj v Brně. Ivo Mrázka překvapilo, že hraje na rozehrávce, takže mu poradil, že o moc užitečnější bude pod košem a předvedl, jak si v často přehuštěném prostoru poradit, což Tetivu velmi potěšilo. Růst jeho formy se posunul za dvě sezony ve Zbrojovce. Dále hrál v ÚDA a Orbisu Praha, řadu sezon společně s bratrem Jiřím. Se Zbrojovkou měl dvě třetí místa, v Praze pak pět mistrovských titulů. Startoval na olympijských hrách 1952 v Helsinkách (10.) a 1960 v Římě (5.), z šesti účastí na mistrovství Evropy má dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili. V roce 2006 byl uveden do Síně slávy ČBF.

Martin Šibal

Pivot s 202 centimetry oblékl dres Zbrojovky poprvé v roce 1985 a hned se se spoluhráči radoval z titulu. Podobně i v dalších dvou sezonách, podkošové obsazení napřed Krejčí se Šibalem, později i s Okáčem a Svo-bodou znamenalo pořádnou sílu. Měl i kus štěstí, že žádné ligové finále nikdy neprohrál, titulů má celkem sedm. Pomáhal i Hou-serům k postupu do ligy. Říká, že za vše, co se pod koši naučil, vděčí Mikimu Pospíšilovi. Se Zbrojovkou a Draky absolvoval dvanáct ligových sezon, s Housery a Orgapolem další tři. I v současnosti se jeho jméno objevuje na soupisce Sokola Brno II, stejně jako v soutěžích veteránů. Úspěšně podniká a podporuje královopolský Valosun, velmi mu však leží na srdci mládežnický sport a trápí ho, že se nedaří přilákat co nejvíc dětí na hřiště a dbát o jejich fyzickou přípravu.

Václav Šrámek

Vysoký a dravý hráč sváděl ve Zbrojovce v letech 1970 až 1981 pod koši velké bitvy, byl velmi platný člen týmu, který patřil trvale k nejlepším v lize. Přestože pětkrát sestava se Šrámkem vybojovala druhé místo a dvakrát bronz, na titul nedosáhla. Bylo to jako naschvál, v sezoně 1972/1973 předstihla Zbrojovku Dukla Olomouc, tehdy s Janem Bobrovským, a ti-tul na Hané slavili vojáci také o dva roky později, tehdy byl v Dukle Jiří Balaštík. A když narukoval do Olomouce Šrámek, povedlo se mu další druhé místo, hned za Zbrojovkou, která s trenérem Františkem Konvičkou získala tři tituly v řadě. Právě v letech, kdy budoucí ředitel Pekáren nosil uniformu. Ale i bez zlatého lesku se tento hráč může za jedenáctiletou kariérou ohlédnout s pocitem zaslouženého uspokojení.

Borci 12. týdne

Miroslav Pospíšil

Ve funkci střediskového trenéra mládeže si dával záležet na tom, aby talentovaní mladíci byli schopni prosazovat se technikou, kondicí a bojovností. Když éra středisek vrcholového sportu skončila, stal se z „Mikiho" nejen trenér ligového týmu mužů, ale také manažer a hospodář. Staral se o hráčské smlouvy i o peníze na provoz klubu a navíc tým sestavený z moravských basketbalistů vybojoval tři mistrovské tituly v řadě. Od zisku posledního z nich uplynulo už dvacet let. Později se klub neobešel bez posil ze zahraničí a maximum byla tři třetí místa, ale celkově se družstvo stále drželo v nadprůměru včetně zastoupení v reprezentaci. V evropských pohárech vyznělo nejlépe třetí místo v Eurochalenge 2004. To už se pomalu blížil těžko uvěřitelný konec a Brno zůstalo bez mužského basketbalu.

Ivo Prachař

Ivo Prachař.

Levoruký pivot s 210 centimetry a přezdívkou Lájoš se pohyboval úsporně a také jeho střelecké pokusy vypadaly, jakoby hráč míč bez velkého zaměřování jen odhazoval. Jenže jemu to tam padalo, včetně trojek. Přišel ještě v dorosteneckém věku v roce 2000, po zániku klubu přestoupil do Zlína, dále hrál v Jindřichově Hradci a v současnosti obléká dres mmcité Brno a v hledišti haly ve Vídeňské ulici má fanklub s transparentem.

Drahoslav Říčný

Život MUDr. Říčného předznamenala láska k přírodě, medicíně, cizím jazykům a sportu. Narodil se v roce 1920 a s týmem Sokola Brno I získal v nejvyšší domácí soutěži tři mistrovské tituly. I v širokém okruhu zájmů nacházel čas na oblíbený basketbal. V roce 1945 napsal knížku Cesta do tajů basketbalu, která ještě řadu let po vydání byla v tomto sportu jediná metodická publikace. I přesto, že byl z politických důvodů ve své lékařské práci omezován, našel si čas na založení oddílu košíkové Spartaku I. brněnská a v roce 1972 založil školní tělovýchovnou jednotu Zdar Brno pro zdravotně oslabené děti. Závodně také vesloval a jako člen osmy ČVK Brno se při tradičních Primátorkách v Praze radoval z druhého místa. Mimořádně obsáhlou a záslužnou životní dráhu ukončil krátce po svých devadesátinách.

Radek Sís

Rekordman v počtu získaných mistrovských titulů. Kam přišel, tam se slavilo. Začínal v roce 1946 v Sokole Brno I (4 tituly), následovala Zbrojovka (1), Slavia Pedagogická fakulta Brno (2), ÚDA Praha (2) a Spartak ZJŠ (3), celkem dvanáct. Poháry mistrů hrál jen dva. V reprezentaci absolvoval dva evropské šampionáty, v roce 1953 v Moskvě pomohl ke čtvrtému místu a o dva roky později v Budapešti bral stříbro. V roce 1969 převzal od Mrázka trenérskou funkci u mužstva a dalším místem, kde uplatnil bohaté zkušenosti v roli trenéra, byl jihorakouský Radenthein. Zemřel v roce 1989 ve věku 61 let.

Ladislav Sokolovský

Dvoumetrové křídlo, to je vždycky dobré řešení a plně to platilo také u Ladislava Sokolovského. V Brně toho moc neodehrál, jeho dres oblékal v letech 1995 až 1998, následoval přestup do Opavy a další přesuny lze ve stručnosti vyjádřit Nymburk, Opava, Nymburk, Opava. Do Slezska se vracel v roce 2012 a v posledních třech sezonách své bohaté aktivní dráhy zářil i přes vleklé zranění jako jasná hvězda. Podílel se na jedenácti titulech, první získal v Brně, dva v Opavě a zbývajících osm v Nymburku, kde byl kapitán týmu. Startoval v evropských pohárech a byl dlouholetý členem reprezentačního týmu.

Borci 11. týdne

Vojtěch Petr

V lize hrál 17 sezon v letech 1972-1989 za Zbrojovku Brno, NHKG Ostrava, Duklu Olomouc a Baník Handlová, dále nastupoval v ADW Berlín. Třikrát byl mistr Československa, čtyřikrát vicemistr a má čtyři třetí místa. Se Zbrojovkou se zúčastnil pěti ročníků evropských pohárů (1972-80), atraktivní byl PMEZ 1976/1977 sice s postupem do finálové skupiny, ale tam byli soupeři Maccabi Tel Aviv, Mobilbirgi Varese, CSKA Moskva, Real Madrid a Maes Pils Malines nad síly Brňanů, pro diváky však byla tato přehlídka svátek. Reprezentoval na olympiádě 1976 v Montrealu a obsadil tam šesté místo, zúčastnil se také třech mistrovství světa a pěti evropských šampionátů, včetně toho domácího bronzového v roce 1981 v Praze. Vojtěch Petr zemřel v roce 2012 ve věku 56 let.

Vladimír PištělákBývalý basketbalista Vladimír Pištělák.

Kariéru s minimem přesunů má za sebou basketbalista, který patřil v nejslavnější éře brněnského mužského basketbalu k hlavním oporám. Už ve dvaceti letech jel na olympiádu 1960 do Říma. Byl technicky i kondičně dobře vybavené křídlo. V mistrovské sestavě Brna byl pětkrát. Z reprezentace má stříbro a bronz z mistrovství Evropy, cenné je 5. místo z her v Římě. Dvakrát byl nominován do týmu Evropy. V roce 1969 byl nejlepší český basketbalista.

František Pokorný

Odchovanec Metry Blansko obětoval sportu víc než je obvyklé, bylo to dáno dojížděním z Blanska. Příchodu do Spartaku ZJŠ předcházely tři sezony ve Slavii Brno a po jedenácti letech spolupráce s trenérem Mrázkem vypomáhal tři sezony Metře. Se Spartakem ZJŠ byl čtyřikrát mistr a velký zážitek byl pro sportovce, jenž si pečlivě zaznamenával veškerá fakta o zápasech, pohárový program. V PMEZ to bylo vše, co souviselo s postupem do semifinále, resp. finále a tam potom prohry s Realem Madrid. V PVP pak čtvrtfinále s Ingnisem Varese. Za vrchol kariéry považoval stavební inženýr účast na mistrovství Evropy 1961 v Bělehradě s pátým místem. V reprezentaci sehrál 47 utkání. Rád hrál i fotbal a stolní tenis. Je začleněn do Síně slávy města Brna. Zemřel ve věku 80 let v roce 2014.

Lubomír Polcar

Jedna z nejvýznamnějších postav v historii brněnského basketbalu. Hráč, trenér a obrovský fanda veškerého dění pod koši. V mládí také vesloval a důkaz, že i tento sport bral vážně, bylo prvenství osmy ČVK Brno na Primátorkách. V Sokole Brno I byl „Sisi" v první poválečné sezoně ještě jako hráč u zisku prvního mistrovského titulu, ale od roku 1946 převzal od Josefa Fleischlingera trenérskou funkci a končil až v roce 1956, kdy se trenérem stal Ivo Mrázek. V trenérské práci pokračoval v Technice, pod jeho vedením se rozjížděla do vysokých obrátek forma Jana Bobrovského. Dlouho vedl ligové týmy žen. Byl jazykově vybavený. Bez basketbalu se neobešly ani jeho děti, dvě dcery a syn, Libor a Jitka byli nominováni na juniorské mistrovství Evropy. Zemřel v roce 2003, bylo mu 83 let.

Jiří „Áda" Pospíšil

Své rozhodnutí pod koši něco dokázat vzal velký talent vážně, tvrdě pracoval na kondici a s dobrými základy přišel v roce 1967 do týmu vedeného Ivo Mrázkem. Odehrál sedm sezon a odešel do Baníku Ostrava, dva roky hrál v Dukle Olomouc. V lize odehrál 14 sezon v letech 1967-1981. V reprezentaci odehrál 276 zápasů, absolvoval tři olympijské turnaje, dvě mistrovství světa a pět evropských šampionátů. Mezi největší úspěchy „Ády" Pospíšila patří 6. místo z her 1976 z Montrealu a bronzová medaile z mistrovství Evropy v roce 1977 v Lutychu. Úspěšné byly i náročné olympijské kvalifikace 1976 v Hamiltonu a 1980 v Ženevě. S Brnem byl ve finále PMEZ a PVP. O jeho získání intenzivně usiloval v roce 1970 Real Madrid. Je člen Síně slávy města Brna.

Borci 10. týdne

Michal Norwa

Po začátcích v Kroměříži dostal příležitost v mládežnickém reprezentačním výběru. Do Brna přišel v roce 2007 ze Zlína, zdobí ho dobrá střelecká muška a hlavně mimořádná odrazová síla, díky které bývá úspěšný ve vzdušných soubojích. V nových podmínkách tým se stěhoval z městské haly v Králově Poli do haly SBI na Kounicově ulici a v sestavě z minulé „bronzové" sezony chybělo šest hráčů výrazně pomohl týmu A Plus ŽS k osmému místu v situaci, kdy měl nelehkou úlohu nahradit Petra Bendu. Po rozpadu klubu dostal příležitost v Poděbradech, dále byl na soupiskách Basketballu Brno, Plzně, Jindřichova Hradce a opět v Brně, v 33 letech pomáhal zlepšit postavení celku v současné velmi zdatné konkurenci Kooperativa ligy. Letos v únoru však mmcité opustil.

Jiří OkáčBasketbalista Jiří Okáč s hercem Ivanem Trojanem.

Velká postava basketbalu, nejen díky svým 217 centimetrům. V sedmnácti letech v roce 1980 zahájil dlouhou hráčskou dráhu ve Zbrojovce a dál to šlo takto: Dukla Olomouc, Zbrojovka, Alba Regia Székesfehervár, Damme BAC (Belgie), El Caceres (Španělsko), Tally Oberelchingen (Německo), Opava, Kunín, Triga Eprin Brno, Plasencia Galco (Španělsko), BVV ŽS Brno, El Caceres, Prostějov, UP Olomouc, Autocid Ford Burgos (Španělsko), Sokol Brno II. Úctyhodnou sérii s pěti mistrovskými tituly ukončil „Oki" v roce 2007 ve věku 44 let. Startoval v sedmi ročnících PMEZ a Koračova poháru, s reprezentací hrál sedm kvalifikací na mistrovství Evropy a pět šampionátů: ze Stuttgartu v roce 1985 má stříbro. Trénoval tři roky v Mistelbachu a krátce v JBC mmcité Brno. Byl nejlepší český basketbalista roku 1998.

Vladimír Padrta

Už v sedmnácti letech byl v roce 1970 zařazen do sestavy Zbrojovky, která vybojovala druhé místo za VŠ Praha. Další sezonu absolvoval u trenéra Přemysla Petery v Moravské Slavii, odvrátit sestup se nováčkovi nepodařilo. Následoval návrat do Zbrojovky a třetím místem se talent s Brnem už loučil a mířil do Bratislavy. Interu zachoval věr-nost v období 19731984, kde dvakrát slavil titul, s výjimkou jedné sezony v Dukle Olomouc 1979/1980. V reprezentaci v období 19751980 odehrál 84 zápasů, vrcholem byly olympijské hry 1976 v Montrealu se šestým místem. Když skončil s basketbalem, stal se sportovním novinářem. Zemřel po těžké nemoci v roce 2009 ve věku 56 let.

Jan PavlíkJan Pavlík z ČR (vpravo) a Radoslav Nesterovič ze Slovinska v utkání kvalifikace o postup na mistrovství Evropy basketbalistů, které se hrálo 15. září 2004 v Prostějově.

Jan Pavlík zvaný Vasil do Brna přišel v roce 1998 přes Zlín a Olomouc. Rychlý a technicky vybavený rozehrávač si liboval v tříbodové střelbě. V Brně byl jeho největší úspěch třetí místo v roce 2004. Končil předloni v Jindřichově Hradci v 36 letech. V BVV ŽS setrval osm let a další zastávky měl v Prostějově, Kolíně, Zlíně a Jindřichově Hradci. V maďarském celku Atomeromu Paks dvakrát vyhrál ligu a jednou pohár. Z Maďarska si dovezl i manželku Reginu, s níž má dva syny. Momentálně podniká ve firmě s elektronikou.

Pavel Pelikán

Levák s přesnou muškou často děsil soupeře tříbodovými trefami. Zcela jistě to pocítili v rozhodujícím finálovém utkání ligového ročníku 1989/1990 hráči Sparty, jejichž snahu uhájit v závěru zápasu těsné vedení zmrazil dvěma tříbodovými koši právě Peli. Tým vedený Janem Kozákem tak přivezl do Brna mistrovský titul s číslem 20 a oslavy nebraly konce. Ve Zbrojovce, respektive BVC, odehrál Pelikán pět sezon, v dalších letech hájil barvy sousedního Orgapolu.

Borci 9. týdne

Miloš Nebuchla

Basketbalista se sokolskými základy se objevil v sestavě Sokola Brno I poprvé v roce 1948 a s přestávkou v roce 1952 odehrál v týmu Slavie a Spartaku ZJŠ sedm sezon. Z pracovních důvodů sportovní činnost v roce 1961 přerušil, odcestoval služebně do zahraničí a k basketbalu už se nevrátil. Přesto zájem o dění pod koši neztratil a mezi bývalé spoluhráče často ze zahraničí, kde žil, zavítal. Zemřel v roce 2010.

Josef Nečas

Střelecky disponovaný odchovanec Metry Blansko odehrál ligovou premiéru v RH Pardubice. Po šestém a druhém místě v sezonách 19721974 zamířil do Zbrojovky, kde hrál do roku 1985 s medailovou bilancí 3-3-1. V lize odehrál čtrnáct sezon, k poslední se vydal do Prievidze. Zaznamenal celkem 5213 bodů. S brněnským týmem zasáhl sedmkrát do evropských klubových pohárů, v PMEZ 1977 tým obsadil šesté místo v semifinálové skupině. V reprezentaci hrál v 72 zápasech. K vrcholům patřily starty na mistrovství Evropy 1975 v Bělehradě (5. místo) a 1977 v Lutychu (3.). V roce 1977 se rovněž zúčastnil univerziádního turnaje v Sofii a přivezl bronz. S kolektivem nesoucím označení 60+ se vydával čtyřiašedesátiletý Josef Nečas na mistrovství Evropy veteránů. V otcových stopách kráčí syn Radek.

Radek Nečas

Radek Nečas v dresu Pardubic (vpravo).

S 206 centimetry se už osmnáct let vydává do podkošových bitev a i ve 36 letech je užitečný. Doma v Brně odehrál jen dvě sezony u trenéra Mikiho Pospíšila v týmu BVV a dále putoval po vlastech českých v tomto sledu: Nový Jičín, Nymburk, Prostějov, Nymburk, Prostějov, Pardubice. V Nymburku odehrál devět sezon, z nich osm bylo s titulem. V reprezentaci absolvoval evropské kvalifikace a šampionáty 2001, 2003, 2005, 2007 a 2009 jako hráč a nyní je v realizačním týmu reprezentace.

Jiří Novák

Předseda oddílu košíkové Spartaku ZJŠ či Zbrojovky vykonával tuto funkci při zaměstnání s cílem navazovat co nejlépe na vynikající výsledky předchůdců. Jiří Novák dbal vedle péče o růst výkonnosti mužstva a rozvoj mládežnické základny také o kontakty se zahraničními kluby a tato iniciativa se odrážela v četných a atraktivních výjezdech. Výkonnost rostla, k domácím úspěchům se přidaly výhry v Poháru mistrů evropských zemí, což pozvedlo pověst klubu, města i popularitu basketbalu. V roce 1968 Novák zamířil do Atlanty. Svoje diplomatické schopnosti uplatnil mimo jiné v roce 1996, kdy mu byla svěřena role honorárního konzula České republiky a atašé české výpravy na olympijských hrách v Atlantě. Své rodiště často navštěvuje a nevynechá žádnou příležitost k setkání s bývalými hráči a spolupracovníky.

Petr Novický

Rodák z Olomouce se stal na pozici pivota oporou Zbrojovky, se kterou získal titul a sedm medailí v lize. Patřil k úspěšné generaci, která dokázala v letech 19671974 vybojovat účast ve finále PMEZ, PVP a Interkontinentálního poháru. Největšího úspěchu v reprezentaci dosáhl na mistrovství Evropy v Itálii 1969, kde československý tým získal bronzové medaile. K vrcholům jeho sportovní dráhy patřila účast na olympiádě v Mnichově 1972, kde českoslovenští basketbalisté skončili osmí, a na mistrovství světa 1970 v Lublani, kde pomohl k šesté příčce. Oblékal dresy Spartaku ZJŠ/Zbrojovky (19661974), Techniky Brno (19741975) a Baníku Ostrava (19751981).

Borci 8. týdne

Milan Merkl

V tréninku mimořádně pilný hráč, který oslňoval rychlostí 
a brilantní technikou, utrpěl 
v roce 1962 zranění kolena. Ani operace a rehabilitace spolu 
s trpělivou snahou zbavit hráče všech následků zranění nevedla ke zdárnému cíli. Po řadě pokusů o návrat a zjištění, že se nemůže o nohu opřít tak, jak ke své hře potřeboval, se tedy „Meča" musel v 27 letech s basketbalem rozloučit, ale dokázal se s nepřízní osudu vypořádat, mimo jiní i díky rybolovu a rekreačnímu tenisu. I to, co stihl za 9 sezon odehraných v období 1953–1962, je však hodné obdivu: v lize 3 mistrovské tituly, 3 druhá místa, stříbro a bronz z mistrovství Evropy. V reprezentaci odehrál 58 zápasů. V loňském roce oslavil životní osmdesátku. Byl uveden do Síně slávy České basketbalové federace a do Síně slávy města Brna.

Robert Mifka

Plzeňský rodák nastupoval hlavně ve VŠ Praha, v letech 1966–1968 hrál v Brně a v obou sezonách tým Spartaku ZJŠ získal mistrovský titul. Mifka dále oblékal dresy Dukly Olomouc 
a Bohemians Praha. Celkem odehrál 12 ligových sezon, členem mistrovského týmu byl šest-krát. Díky úspěchům v podkošových soubojích si vedl zdatně 
i v reprezentaci, odehrál 180 zápasů a má dvě medaile z mistrovství Evropy. Bilance: MS 1970 Lublaň – 6. místo, ME 1963 – Wroclaw 10., 1965 Moskva – 7., 1967 Helsinky – 2., 1969 - Neapol 3., 1971 Essen - 5.,  Světová univerziáda 1961 v Sofii – 3. Byl nominován do výběru Evropy k exhibičnímu utkání 
v Bělehradě proti Jugoslávii 
v roce 1969. Je členem Síně slávy ČBF.   

Stanislav Milota

Robustní pivot prošel průpravou 
u trenéra Jiřího Kubíčka v B týmu Spartaku ZJŠ. V silné podkošové konkurenci v áčku se prosadil 
v sezonách 1959–1964, což bylo díky třem mistrovským titulům období velmi zdařilé a bohaté na program v evropských klubových soutěžích. Svými výkony si řekl
o zařazení do širšího reprezentačního výběru. Zemřel v roce 2011 ve věku 75 let.

Ivo Mrázek

Pedagog narozený v roce 1926 obohatil vývoj sportu pod koši jako hráč i trenér. Spolupracoval s Josefem Fleischlingerem. Přispíval vydatně Sokolu Brno I k sérii titulů a zazářil hned dvakrát i na evropské scéně. Finále mistrovství Evropy 1946 v Ženevě s Itálií rozhodl vítězným košem. O pět let později při šampionátu v Paříži byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. Na olympiádě startoval v letech 1948 v Londýně a 1952 v Helsinkách. V lize byl jako hráč u šesti mistrovských titulů a v roli trenéra slavil rovněž šestkrát. V PMEZ se Mrázkovi svěřenci zařadili mezi evropskou elitu a československý tým na olympiádě 1960 v Římě dovedl k pátému místu a na tomto úspěchu se podíleli i čtyři brněnští hráči. Trénoval italský Janov. V anketě o basketbalistu 20. století obsadil třetí místo. Je člen 
Síně slávy České basketbalové 
federace a města Brna. 

Jiří Navrátil

Díky výtečně zvládnutému odrazu měl blanenský odchovanec mezi pivoty vyšší úspěšnost při podkošových soubojích, což mu spolu s rychlostí, vtipem a 205 centimetry usnadňovalo prosazovat se i proti zkušenějším soupeřům. Ligu hrál dvanáct let, sedm let na Vídeňské v týmu 
Biovety, respektive Stavexu. Startoval na světových univerziádách 1997 na Sicílii a 1999 na Mallorce a byl v širším  reprezentačním výběru. Před pokračováním pod koši dal přednost práci chirurga.

Borci 7. týdne

Václav Konvička

Mladší z bratrské dvojice Konvičků uplatnil některé z předpokladů jít ve stopách bratra Františka. Byl v juniorské reprezentaci a prosadil se i v ligové sestavě. S Duklou Olomouc vybojoval sedmé místo, se Spartakem ZJŠ obsadil druhou příčku a v ročníku 1966/1967 byl Václav Konvička rovněž u toho, když se hráči i příznivci radovali z dalšího mistrovského titulu. Následoval přestup do Svitu a Baníku Ostrava s předpokladem většího herního vytížení. Nemalý díl času i energie Konvička věnoval a stále věnuje dalším sportům, zejména golfu.

Jiří Kovařík

Křídelník s dobrými předpoklady stát se jednou z opor po odchodu Františka Konvičky a Vladimíra Pištěláka, nastoupil v A týmu v roce 1967 a splnil očekávání. Po dvou sezonách, ještě v plném obsazení s umístěním na prvním a druhém místě, zůstala Zbrojovka i zásluhou Kovaříkovy produktivity nadále na medailových pozicích, roli hrály i příchody Novického a Pospíšila. Po pěti sezonách v elitním týmu Kovařík zamířil do Techniky, která postoupila do I. ligy, ale setrvala v ní jen rok.

Michal Křemen

Michal Křemen.

V roce 2001 přišel do týmu BVV ŽS z Mariánských Lázní. Urostlé křídlo s výborným výskokem a přesnou střelbou pozvedlo herní kvalitu týmu, přesto veškerá snaha mladého družstva stačila jen na bronz. Lehkost, s jakou se prosazoval v podkošových soubojích, i schopnost podílet se nápaditě na týmové spolupráci neunikla trenérům reprezentace. Má za sebou starty na mistrovství Evropy a stalo se, co se dalo očekávat, že se spolu s dalšími pěti brněnskými hráči stal členem neporazitelné sestavy mistra. Hráčem ČEZ Nymburk byl od roku 2006 do 2012 a v tomto období absolvoval pravidelně také starty v evropských pohárech. Podílel se na zisku šesti mistrovských titulů a v roce 2012 zamířil do zahraničí, hrál v Rumunsku. V aktuální sezoně se vrátil domů do Brna a stal se hráčem mmcité.

Jan Kozák

Už v šestnácti letech byl po skončení války zařazen do ligové sestavy Sokola Brno I a následovala série sedmi mistrovských titulů v řadě a poté ještě dva v dresech Pedagogické fakulty. O rok později dostal umístěnku do Ostravy a hornické město už zůstalo od roku 1954 jeho domovem. V Tatranu Ostrava končil v roce 1961. Od roku 1951 odehrál 115 zápasů v reprezentaci a nejlepší vzpomínky má na olympijské hry 1948 v Londýně a 1952 v Helsinkách. V Londýně byl jako devatenáctiletý nejmladší člen československé výpravy. Startoval na mistrovství Evropy 1947 v Praze, 1951 v Paříži, 1953 v Moskvě a 1955 v Budapešti, dovezl tři stříbra. Trénoval 31 let, v Ostravě, v Opavě, v Brně a v kuvajtské Al-Shuhadě. V Brně a v Opavě získal titul. Byl uveden do Síně slávy České basketbalové federace a do Síně slávy města Brna.

Leoš Krejčí

Pivot s dobrou postavou a kondicí přišel do Zbrojovky v roce 1983, po pěti sezonách v hale SBI se třemi tituly absolvoval sezonu v RH Pardubice, dále v Brně 1989/1990 se čtvrtým titulem. Od roku 1990 hrál za belgický klub Kortrijk Sport CB. Poté se vrátil do Brna, čtyři sezony v letech 1994-1998 hrát v týmu Biovety, později Stavexu a slavil zisk svého pátého a šestého titulu. Pak se vrátil na Kounicovu, aby ve čtyřech sezonách hájil barvy Houserů (Orgapol a Triga Eprin). Tečkou, pokud nebude započítána činnost v Sokole Šlapanice od 2004 do 2015, byla sezona v Ostacoloru Pardubice. V Evropském poháru 1997 přispěl k pěti výhrám. S reprezentací zamířil třikrát na mistrovství Evropy, stříbro má ze Stuttgartu 1985, v Aténách 1987 skončil československý tým osmý a v Římě byli svěřenci trenéra Jana Bobrovského v roce 1991 šestí.

Borci 6. týdne

FRANTIŠEK JIMRAMOVSKÝ

Rychlé křídlo mělo v sestavě Zbrojovky pevné místo v období 1977 až 1986. Jeho první a poslední sezonu v nejvyšší soutěži zdobily mistrovské tituly. Brnu jakoby se zalíbilo podmaňovat si nejvyšší domácí soutěž vždy třikrát v řadě. Podařilo se to v šedesátých letech Mrázkovu týmu, poté se radovali svěřenci Františka Konvičky (1975–1978), dále to byla sestava Zdeňka Bobrovského (1985–1988) a konečně na Vídeňské celek vedený Miroslavem Pospíšilem. František Jimramovský svoji bilanci ozdobil ještě dvěma druhými místy a jednou třetí příčkou. Po dokončení studia na lékařské fakultě nezbylo než vyšších sportovních cílů se vzdát, přesto si i při povinnostech primáře uměl najít čas, bylo-li třeba hráčům poradit či pomoct.

ALEŠ KOČVARABasketbalista Aleš Kočvara.

Pivot s 207 centimetry se hned ve své první brněnské sezoně radoval z titulu. Týmu se i dál dařilo, ale u toho už Aleš nebyl, neboť přestoupil do Vyšehradu. Nebyl jediná posila týmu, který cítil šanci vyhrát ligu, proto v pražské sestavě byli rovněž Václav Hrubý, Libor Vyoral a taky Josef Jelínek. Došlo na finále Bioveta COOP Banka Vyšehrad s výsledkem série 3:1 pro Brno. Učitel tělocviku a zeměpisu ještě ve čtyřiceti letech oblékl dres Jindřichova Hradce. Už řadu let dělá trenéra mládeže.

LUBOMÍR KOLÁŘ

Jako hráč Sokola Brno I, Pedagogické fakulty a Zbrojovky Brno byl v období 1947 až 1958 osmkrát mistr Československa. Patřil mezi opory těchto družstev i reprezentace. Barvy Československa hájil v 56 utkáních. Absolvoval olympijský turnaj v Helsinkách 1952 a ze tří evropských šampionátů přivezl dvě medaile Moskva 1953 (4. místo), Budapešť 1955 (2.) a Sofia 1957 (3.). Velmi dobře sehraná trojice Mrázek, Kozák, Kolář stála zejména za úspěchy sokolského družstva. Odehrál patnáct ligových sezon, z nich jedenáct bylo medailových. V závěru kariéry hrál v BC Pezinok. Zemřel v roce 2012 ve věku 83 let.

ZDENĚK KONEČNÝ

Pod ligové koše se „Mustafa" dostal bez obvyklé mládežnické průpravy díky své 204 centimetrů vysoké sportovní postavě. Premiéru měl v roce 1955, z dvanácti brněnských sezon bylo pět mistrovských, v letech 1968 až 1970 hrál v rakouském Radentheinu, potom v Ostravě a v Košicích. Odehrál čtrnáct sezon, deset bylo s medailovým umístěním. V pohárech si musel umět poradit se zkušenostmi a tvrdostí amerických profesionálů. Se Zbrojovkou prožíval v Poháru mistrů evropských zemí 1962/1963 cestu do semifinále, kde čekal Real Madrid. V reprezentaci odehrál 27 zápasů. Úspěch bylo páté místo na olympiádě v Římě, v osmi zápasech dal 64 bodů. Zbývá mistrovství Evropy 1961 v Bělehradě a 1963 ve Wroclavi s umístěním na pátém a desátém místě. Je člen Síně slávy města Brna.

FRANTIŠEK KONVIČKA

Do Brna přišel v roce 1957 z Třebíče s pověstí vynikajícího střelce, kterou potvrzoval po celou dobu aktivní dráhy v trvání šestnácti let. Ve Zbrojovce hrál dvanáct let, následovaly dvě sezony v Belgii a dvě ve Zbrojovce. K šesti brněnským primátům přidal v Lutychu titul mistra Belgie. Jeden z vrcholů bylo páté místo na olympiádě 1960 v Římě a šest startů na evropském šampionátu s bilancí dvě stříbrné a jedna bronzová medaile. V reprezentaci odehrál 216 utkání, třikrát byl nominovaný do výběru Evropy, pětkrát se stal nejlepším československým basketbalistou, člen Síně slávy České basketbalové federace a města Brna. Byl trenér reprezentace a předseda svazu. Od roku 1997 dosud pracuje v klubu SK Královo Pole.

Borci 5. týdne

LUBOMÍR HELAN

Na první poválečné soupisce Sokola Brno I ještě Lubomír Helan chyběl, ale od roku 1946 už byl tehdy devatenáctiletý basketbalový obránce člen týmu, který se musel vzdát původního názvu a v nejvyšší soutěži pokračoval jako Zbrojovka a Spartak ZJŠ. Vydržel tedy pod koši nepřetržitě patnáct sezon. Ze zisku mistrovských titulů se radoval sedmkrát a jeho přínos pro příznivé výsledky byl díky spolehlivým výkonům vždy jednoznačný. Po skončení aktivní činnosti pokračoval v práci pro oddíl a byl také u toho, když se v šedesátých letech psaly nejslavnější kapitoly brněnského mužského basketbalu. Zemřel v roce 1989 ve věku 62 let.

ZDENĚK CHLUP

Mastr, jinak Zdeňkovi nikdo ze spoluhráčů a přátel neřekl, byl sportovec neobyčejně pilný a všestranný. Možná i díky podpoře sourozenců. Věnoval se basketbalu, volejbalu a házené s takovou vášní, že ve všech těchto sportech dostal šanci i v reprezentaci. U házené šlo o novinku 
s jedenácti hráči na fotbalovém hřišti s názvem mezinárodní. Sestava se sešla pozoruhodná, byly v ní zastoupeny nejméně čtyři sporty, včetně hokeje, ale zůstalo jen u pokusu. Mezi volejbalem a basketbalem však ani samotný Mastr neřekl, kterému dává přednost. Jisté však je, že pod koši se objevil na olympiádě v roce 1948 v Londýně a v lize pomohl Zbrojovce vybojovat 
v letech 1950 až 1954 dvě třetí místa. Rodák ze Židenic však oblékal v Brně i jiné dresy. Byl rozhodčím basketbalu, dokonce 
s mezinárodní licencí. Zemřel 
v roce 2002, bylo mu 81 let.

JIŘÍ JANDÁK

V lize Jiří Jandák odehrál třináct sezon v letech 1972 až 89 v dresech Zbrojovky,  RH Pardubice a VŠT Košice. Se Zbrojovkou ligu čtyřikrát vyhrál, dvakrát jeho tým obsadil druhé místo (1979 až 1980) a jednou byl třetí (1981). Celkově zaznamenal v lize 2902 bodů. Zúčastnil se šesti ročníků evropských klubových pohárů, v roce 1977 jeho tým obsadil v semifinálové skupině Poháru mistrů šesté místo, dvakrát končil ve čtvrtfinálové skupině a v roce 1987 neuspěl ve druhém kole s Realem Madrid. Podobně v Koračově poháru 1981 a 1982 Brňané končili ve druhém kole a ve čtvrtfinále. 
V reprezentaci odehrál celkem 91 zápasů, mimo jiné v kvalifikaci pro olympijské hry 1980 v Moskvě a mistrovství Evropy 1983 v Nantes. Po skončení hráčské kariéry se v Brně také úspěšně věnoval trenérské činnosti.

JOSEF JELÍNEK

Basketbalista Josef Jelínek.Odchovanec Kutné Hory přišel do Brna v roce 1984 a v týmu vedeném Zdeňkem Bobrovským s oporami Havlíkem, Brabencem, Krejčím a dalšími pomohl vybojovat páté místo. V dalších sezonách Zbrojovka vylepšila sbírku titulů o tři v řadě a s jednou přestávkou přidala tato sestava s trenérem Janem Kozákem ještě jeden v roce 1990. Po osmi letech ve Zbrojovce byly další štace elitního střelce už kratší: rakouský Klosterneuburg, Vyšehrad, Stavex Brno, Kunín, GA Nymburk, Kroměříž, Chomutov a Houseři Brno. Nejlepší basketbalista 1990 a 1995,  šestkrát nejlepší střelec ligového ročníku. V utkání Kroměříž–Pardubice nastřílel 41 bodů.  Reprezentoval na mistrovství Evropy 1987 v Aténách a v kvalifikacích před evropským šampionátem 1995 a 2003. Dobře si vede jako expert při televizních přenosech. Syn David je hráč reprezentace.

LIBOR JEŘÁBEK

Počínaje startem ve Zbrojovce v roce 1987 odehrál Libor čtrnáct sezon v klubu, který za tuto dobu stihl sedmkrát změnit název a dvakrát se stěhoval. Napřed z Kounicovy ulice na Vídeňskou a poté na Vodovu. Podstatné je, že se podařilo rozšířit sbírku titulů o pět na úžasné číslo 23. Spolehlivé křídlo nemělo reprezentační ambice, ale nechyběla mu přesná střelecká muška, takže situací, kdy zasahovalo do hry vedle reprezentantů, bylo dost. 
V roce 2002 skončil jako hráč, dalších šest sezon byl asistent trenéra Miroslava Pospíšila a v závěru Zdeňka Hummela. V této roli uplatnil schopnost hodnotit stručně a věcně vše podstatné, co bylo třeba k jednotlivým zápasům říct, a to je třeba ocenit. Po zániku klubu dostal šanci 
v krátce existujícím brněnském Basketbalu a později na Vídeňské v současném klubu s názvem mmcité. 

Borci 4. týdne

MILAN FRÁŇA

Člen královopolského Sokola „Lamin" Fráňa byl skvěle kondičně i pohybově trénovaný, v české házené a hlavně v košíkové vynikal v obraně a díky této přednosti i spolehlivosti se ocitl v elitní sestavě basketbalistů Sokola Brno I a rovněž v reprezentaci. V roli jedné z opor týmu se podílel v letech 1946-50 na čtyřech mistrovských titulech Sokola a v roce 1947 byl v sestavě, která vybojovala na mistrovství Evropy v Praze stříbrné medaile. Tím však jeho sportovní dráha skončila. V roce 1951 byl obviněný z účasti na činnosti skupiny zaměřené proti režimu a odsouzený k desetiletému vězení. Domů se vrátil díky amnestii v květnu 1960, nedočkal se rehabilitace, musel se smířit i s tím, že nemohl dokončit vysokoškolské vzdělání, a krutou tečkou za nešťastným životem byl v červnu 1970 v zaměstnání smrtelný pád ze střechy.

JOSEF FLEISCHLINGER

S cvičením v Sokole Brno I začínal v šesti letech, ještě za časů monarchie, psal se rok 1917. V dohledu už byla výstavba vlastního areálu, který byl dobudovaný v roce 1929 a slouží svému účelu dodnes. V moderní tělocvičně se dařilo zejména oddílu košíkové, do jeho činnosti se zapojil i „Sepl." Takto byl Josef Fleischlinger oslovovaný jako hráč i trenér úspěšného oddílu. Se Seplem v čele vybojovali košíkáři Sokola po válce pět titulů mistrů Československa v řadě a měli zastoupení i v reprezentaci, kterou vedl při olympiádě v roce 1948 v Londýně a 1952 v Helsinkách rovněž Sepl, stejně jako při mistrovství Evropy 1947 v Praze a 1955 v Budapešti. K životní stovce mu před Vánocemi 2011 připravil ovace při začlenění do Síně slávy města Brna plný sál gratulantů. Jubilant byl v té době v dobré kondici. Zemřel v roce 2013.

DANIEL GAJDOŠÍKBrněnští basketbalisté (v bílém Daniel Gajdošík).

Talentovaného mladíka zařadil v roce 1999 do sestavy trenér Miroslav Pospíšil a Dan díky rychlosti debut v nejvyšší soutěži zvládl. Podával spolehlivé výkony na křídle i na rozehrávce. Zvládl i návrat po operaci kolena a nejlépe se mu dařilo v sezoně 2007/2008, kdy od trenéra Zdeňka Hummela dostával více důvěry i minut na hřišti. Další Danova cesta vedla do rakouské ligy a do nového celku Basketball Brno. Po odchodu téměř celé základní pětky včetně Petra Bendy a cizinců, se od nové sestavy nedaly v sezoně 2007/08 čekat zázraky, přesto tým skončil osmý. Třetí zápas série v Nymburku byl pro Brno tečkou nejen za sezonou, ale za celou 82letou činností klubu. Vnitřní neshody vedly k odsunu A týmu na vedlejší kolej. Už bez prostředků se podařilo soutěž na dobré úrovni dohrát, ale dál pokračovat bez peněz nešlo.

DAVID HÁJEK

Kondičně velmi dobře připravený 201 cm vysoký basketbalista přišel do Brna v roce 1996 z Olomouce. Stal se platným členem týmu, v jehož sestavě docházelo k řadě změn a umístění na třetím až pátém místě bylo za daných okolností přijatelné. David se stal hráčem širšího výběru reprezentace a po pěti sezonách v Brně zamířil do Nového Jičína, kde jeho hráčská kariéra vrcholila, byl i kapitán týmu. V současnosti je asistentem trenéra Zbyňka Cholevy v Prostějově.

VLASTIMIL HAVLÍK

Už začátky tohoto hráče v Tišnově signalizovaly při jeho příchodu do Brna v roce 1975, že bude posila a opora, což se potvrdilo a i když to nebyla jen jeho zásluha, hned první tři sezony měly zlatý lesk. Odehrál ve Zbrojovce osm sezon, odešel na vojnu do Dukly Olomouc a po návratu v období 1984-88 si připsal další tři tituly. Po krátkém zastavení v Trenčíně pomohl Opavě k postupu do ligy a

s elitní sestavou vyhrál ligu ještě dvakrát. V reprezentaci odehrál rekordních 370 zápasů. Na olympiádě v roce 1980 v Moskvě obsadil s týmem 9. místo a dal 64 bodů. Účastnil se i dvou mistrovství světa a pěti evropských šampionátů. Krátké angažmá absolvoval na Kypru. V roce 1986 se stal nejlepším basketbalistou Československa. Na aktivní dráhu navázal trénováním u Houserů Brno a u žen byl asistent trenéra Imosu.

Borci 3. týdne

PETR CZUDEKPetr Czudek.

Trenér Miroslav Pospíšil přivedl Petra Czudka do Brna ještě v dorosteneckém věku a talent z Opavy se při vysokoškolském studiu stal oporou týmu nesoucího při prvním titulu v roce 1994 název Bioveta COOP Banka a při třetím a zatím posledním primátu Brna v lize mužů šlo o Stavex. Právě finálovou sérii s USK Praha ukončil Czudek na Folimance v dramatické koncovce čtyřmi tříbodovými koši v řadě. To bylo v roce 1996. Pak dostudoval a vracel se do Opavy, kde se po suverénním postupu Slezanů formoval tým s jasným cílem vybojovat titul. Dirigentské taktovky se ujal samozřejmě Czudek a do Opavy putovaly v období 1997 až 2003 čtyři tituly. V roce 1997 byl vyhlášen nejlepším basketbalistou České republiky. Klub se nevyhnul ani krizi, ale poté vybojoval s Czudkem na místě trenéra a se sestavou bez hvězd ligový bronz.

JIŘÍ ČERNOŠEK

Jiří Černošek ještě v zeleném libereckém dresuTalent z Kopřivnice přišel do Brna v roce 1999 a po třech sezonách bez medaile pomohl týmu nesoucímu název BVV k bronzu. Dvoumetrové křídlo se řadilo k oporám týmu a mířilo i do reprezentace. Po třech sezonách bez medaile v roce 2004 v Brně končil a bylo to loučení opět s bronzem. Příští angažmá byl Prostějov a hanáckému celku posila z Brna pomohla k dalšímu bronzu. Cesty vedly dále do Liberce, Pardubic, zpět do Brna, ale plány štíhlého elegána ovlivnily zdravotní problémy natolik, že předčasně ukončil činnost.

LUDĚK DAVID

Debaty kolem basketbalu a hry pivotů asi u Davidů nebraly konce. Sestra Pavla byla opora klubu i reprezentace, stihla i olympijskou premiéru 1976 v Montrealu s úžasným čtvrtým místem. Starší Luděk dostal šanci v roce 1969 v sestavě Zbrojovky s mnoha hráčskými změnami proti minulým sezonám. V podkošových bitvách tým spoléhal na novou trojici Novický, Bílý, David s velmi uspokojivou bilancí bronz a stříbro. Seniorské kategorii předcházel program v juniorské reprezentaci s účastí na mistrovství Evropy. Dvě prvoligové sezony absolvoval s větším herním vytížením v týmech Moravské Slavie a Techniky.

MIROSLAV DOSTÁL

Ročník narození 1923 vyzrazuje, že podstatný díl sportovní dráhy padl za oběť válce a s o to větším elánem se v Sokole Brno I zformoval hned v roce 1945 tým, jehož oporou se stal i Miroslav Dostál a borcům vedeným Josefem Fleischlingerem a Lubošem Polcarem se podařilo ukončit dlouholetou vládu Prahy pod koši. Ke čtyřem sokolským prvenstvím přidal budoucí právník další dva tituly v dresu Zbrojovky. Hlavně však dostal pozvánku do reprezentačního týmu, s nímž absolvoval v roce 1947 mistrovství Evropy v Praze. Zážitky z obrovského diváckého zájmu a nádherné atmosféry znásobily ještě perně vybojované stříbrné medaile. Zemřel v roce 2015.

IVO DUBŠ

Podobně jako Cvrkal, byl do skupiny pivotů zařazen v roce 1963 další mladík Ivo Dubš. Společně s Konečným a Milotou se tak podařilo podkošovou sílu týmu pozvednout a i tito hráči přispěli v příštích čtyřech letech k dalším dvěma titulům a dvěma druhým místům. Pro Dubše byly dobrá průprava pro ligu i mezinárodní starty v juniorských soutěžích včetně dvou evropských šampionátů a zápasů akademické reprezentace. Patřil rovněž k oporám ambiciózních družstev Techniky a Blanska. Na soupisce brněnského Spartaku ZJŠ byl v roce 1961 uveden i tehdy sedmnáctiletý Jiří Zídek, který po sezoně přestoupil ze studijních důvodů do VŠ Praha a po 39 letech vyšel z ankety jako nejlepší československý basketbalista dvacátého století. Brňané tedy objevili 207 centimetrů vysokého hráče v Plzni jako první klub.

Borci 2. týdne

JAN BOBROVSKÝJan Bobrovský.

Nejmladší z bratrského tria Bobrovských vstoupil do elitního basketbalu v roce 1963 v osmnácti letech, v témže roce už startoval na mistrovství Evropy v Polsku a v sezoně 1963/1964 získal první ligový primát. V minulém roce oslavil sedmdesátku v plném trenérském a manažerském klubovém zaujetí. Hrál ve Zbrojovce, Dukle Olomouc a v Žilině.
Pokud jde o bilanci jeho 52 let pod koši, jde o nenapodobitelný výčet: Hráčské období: OH 1972 – 8. místo, MS 1970 – 6., ME 1967 – 2., ME 1969 – 3., nominace do výběru Evropy 1965, šestkrát vítěz ligy, start ve finále PMEZ 1964 a 1968, Interkontinentální pohár 1969 – 2., finále PVP 1974 – 2., nejlepší československý basketbalista 1972 a 1973. Trenér mužů: ME 1985 – 2. (asistent), ME 1991 – 6., třikrát vítěz ligy. Trenér žen: OH 2004 – 5., MS 2006 – 7., ME 2003 – 2., ME 2005 – 1. S Brnem ovládl Evropskou ligu (2006), má čtrnáct českých titulů. Člen Síně slávy ČBF a Síně slávy města Brna.

ZDENĚK BOBROVSKÝZdeněk Bobrovský.

Pátý mistrovský titul byl v roce 1951 i poslední, který basketbalisté vybojovali pod názvem Sokol Brno I a nováček v sestavě byl sedmnáctiletý Zdeněk Bobrovský. Hrál vždy s úžasným přehledem, jeho forma vykazovala minimální výkyvy a tyto přednosti ho řadily do role jedné z nejvýznamnějších postav v historii československého basketbalu. Stal se oporou reprezentace na olympiádách 1952 v Helsinkách a 1960 v Římě, evropských šampionátů absolvoval pět a získal dvě stříbra a jeden bronz. Devětkrát vybojoval ligové prvenství a Zbrojovce pomohl dvakrát do finále Poháru mistrů evropských zemí. Aktivní činnost ukončil v roce 1970 v rakouském Radentheinu. Coby trenér získal tři mistrovské tituly ve Zbrojovce. Zemřel v roce 2014, devět dnů před 81. narozeninami. Byl člen Síně slávy České basketbalové federace  a Síně slávy města Brna.

IVAN BOBROVSKÝ

K věkem prostřednímu ze sourozenecké trojice Bobrovských Ivanovi tolik chvály,  jako na oba bratry, nesměřovalo, přesto patřil k oporám B týmu, který dvakrát vybojoval postup do první ligy a v jednom z „bratrovražedných" soubojů  dokonce slavilo béčko hodně nečekaný úspěch. V sezoně 1967/1968 se celá trojice sešla v A týmu pohromadě a byl to rok s mistrovským titulem číslo 13. Aby si Ivan Bobrovský užil také sport 
s pravidly umožňujícími tvrdší souboje, vyzkoušel ragbyovou ligu.

KAMIL BRABENECKamil Brabenec starší.

Rodák ze Znojma začínal s basketbalem v Ústí nad Labem. Po vojně v Pardubicích zakotvil v Brně, kde odehrál patnáct sezon a podílel se na šesti titulech. K přednostem rychlého a technicky vybaveného křídla patřila střelba. Startoval na olympijských hrách 1972 (8. místo), 1976 (6.) a 1980 (9.). Zúčastnil se mistrovství světa 1974 a 1978. Evropských šampionátů absolvoval osm s bilancí jedno stříbro, dva bronzy a tři čtvrtá místa. V reprezentaci odehrál 403 zápasů a zaznamenal 2051 bodů. Dvakrát byl nominován do výběru Evropy. V sezoně 1975/1976 se stal nejlepším basketbalistou Československa. V lize nastřílel 10 726 bodů. V Brně končil v 37 letech, ale díky vynikající kondici pokračoval v Trenčíně, maďarském Debrecínu, Žďáru nad Sázavou a Ústí nad Labem. I po pětašedesátce vypadá svěže a spokojeně. V anketě o nejlepšího českého basketbalistu dvacátého století obsadil druhé místo za Jiřím Zídkem starším. Je člen Síně slávy města Brna.

VLASTIMIL CVRKAL

Kyjovský odchovanec byl stálý člen brněnské sestavy po dobu studií v období 1963–1968, kdy se v podkošovém obsazení pomalu hledal nástupce Zdeňka Konečného. Jak je vidět z výsledků – tři tituly a dvě druhá místa, bylo to období nanejvýš úspěšné. Pro mladé hráče šlo o skvělou školu také díky startům v Poháru mistrů evropských zemí. Cvrkal si zahrál jak v semifinále se Simmenthalem Milán, tak i ve finále proti Realu  Madrid, v němž zaznamenal čtyři body. Byl to pro celý tým českého mistra velký zážitek a výsledek 88:85 ve prospěch Realu jen dokresluje, jak blízko měla Zbrojovka k triumfu. Po ukončení studia přestoupil do Baníku Ostrava.

Borci 1. týdne

MICHAL ARPÁŠ

Do Brna přišel 204 centimetrů vysoký, atleticky vybavený pivot v roce 1972 z Pezinku a dres Zbrojovky oblékal pět sezon. V podkošových soubojích úspěšně doplňoval reprezentanty Novického a Petra. S výjimkou roku 1974 se vždy radoval z medailového umístění a dočkal se i mistrovského titulu. Dalším jeho klubem byla Dukla Olomouc (2. místo) a s dalšími brněnskými hráči se objevil i na soupisce Ostravy. S juniorskou reprezentací absolvoval evropský šampionát, úspěšný byl v akademickém výběru a víc než ve dvou desítkách startů se představil v se-niorské reprezentaci. Studoval medicínu a psychologii a měl také trenérskou licenci. V letech 1992-1996 trénoval v německém Würzburgu. Bavila ho práce televizního sportovního komentátora a vydavatele, koncem loňského roku však přišla smutná zpráva o jeho úmrtí po krátké těžké nemoci ve věku 65 let.

JIŘÍ BALAŠTÍK

Premiéru v nejvyšší soutěži absolvoval v sezoně 1969/1970, kdy současně převzal Radek Sís trenérské místo po dlouholetém působení Ivo Mrázka. Sestava už bez Konvičky a Pištěláka vybojovala třetí místo za VŠ Praha a Duklou Olomouc, v dalších sezonách pak dvě druhá a opět třetí místo. Vtipná a rychlá hra vynesla brněnskému křídlu i starty v reprezentaci na olympiádě 1972 v Mnichově (7. místo, celková zápasová bilance 4:5 při těsných prohrách s Brazílií 82:83 a s Jugoslávií 63:66) a na mistrovství Evropy 1973 ve Španělsku (4.). Po pěti letech ve Zbrojovce a dokončení právnického studia odehrál úspěšnou sezonu se ziskem titulu v Dukle Olomouc a nejvyšší soutěž si zahrál ještě v brněnské Technice. Z pracovních a rodinných důvodů poté zamířil do Prahy, kde se ještě objevoval i pod koši. Mezi bývalé spoluhráče se rád vrací.

PAVEL BENEŠ

Basketbalista Pavel Beneš.Mladší z brněnské bratrské dvojice basketbalistů prokázal od vstupu na ligovou scénu v roce 1991 znamenitou schopnost prosazovat taktické záměry trenéra Miroslava Pospíšila na čerstvě nastoupené cestě k ligovému prvenství. Tři tituly v období 1994–1996 byly důkaz herní jistoty čistě moravské sestavy a právě Benešovy pevné nervy zejména při střelbě ve vypjatých koncovkách přinášely úspěchy. Role tvůrčího člena týmu neunikla pozornosti Opavy a poté ČEZ Nymburk, a tak po devíti letech pod domácími koši následovalo stěhování s příjemným nádechem rozšíření sbírky mistrovských titulů. Nakonec je jich devět. Tečka za aktivní činností jsou ještě Poděbrady. Dál následuje trenérská práce a dokonce role asistenta trenéra seniorské reprezentace.

JAROSLAV BERÁNEK

Příchod zatím málo známého jedenadvacetiletého talentovaného odchovance Jindřichova Hradce v roce 1972 do Brna (současně s už úspěšným Kamilem Brabencem) byl spolu s nástupem Josefa Křivánka do čela oddílu příslib k zisku dalších titulů. Po bronzu, čtvrtém a druhém místě se oslava návratu na trůn slavila v roce 1976 a byly to hned tři tituly v řadě pod vedením trenéra Františka Konvičky. Beránek byl typ rychlého a razantního křídla se schopností dostávat se i proti vyšším protihráčům do dobrých střeleckých pozic. Z Brna se prosadil i do reprezentace. Startoval na mistrovství světa 1974 v Portoriku (10. místo) a mistrovství Evropy 1975 v Bělehradě (5.). V lize odehrál osmnáct sezon, do Brna přišel ze Svitu a hrál pak v Pardubicích, v Žilině a v Handlové. V utkání Žilina – Handlová zaznamenal rekordních 54 bodů. Zemřel předčasně v 58 letech.

PETR BENDA

Basketbalista Petr Benda.Pivota s citem nacházet v podkošovém území dobré pozice pro úspěšnou koncovku si vyhlédl trenér Miroslav Pospíšil v Jihlavě, a i když krátce po příchodu do Brna v roce 2001 vyřadilo Bendu na řadu týdnů zranění, dál už vše šlo podle představ. Z nováčka se také díky znamenité schopnosti získávat pod útočným košem odražené míče, stala rychle opora v klubu i reprezentaci. A to při na pivota „pouhých" 203 centimetrech výšky. V období, kdy po USK Praha přebírala vládu Opava a po ní Nymburk, byl už nejen pro Brno titul těžko dostupná meta. Úspěch byla i třetí a čtvrtá místa. Do Nymburku Benda odešel 
v „bronzovém" roce 2007. Je obdivuhodné, že hráč s trvalým bydlištěm v brněnských Medlánkách odevzdává sportu stále tolik sil, aby jak v klubovém, tak i v reprezentačním programu obstál. Ze záplavy mezinárodních startů stojí vpředu sedmé místo na mistrovství Evropy 2015.

Autor: Redakce

27.4.2016 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Bída na závěr chabého podzimu. Zbrojovka remizovala s Karvinou

Brno /FOTOGALERIE/ – Fotbalisté Zbrojovky v posledním podzimním utkání nejvyšší soutěže remizovali na domácím trávníku s Karvinou 1:1. Skórovali Jan Šisler a v nastavení Lukáš Vraštil.

EXKLUZIVNĚ

Kempný si zvyká na dril v NHL: I na rozbruslení před zápasem se jedou bomby

Chicago, Brno /ROZHOVOR/ - Nasedl na vysněný kolotoč nejprestižnější hokejové soutěže světa, z kterého ani na chvíli nesmí vyskočit. Bývalý obránce brněnské Komety Michal Kempný vstřebává první zápasové dávky v NHL. Zatím odehrál dvacet utkání a už si vyzkoušel i dril tří zápasů v pěti dnech.

Policie obvinila souzeného Íránce Zadeha z ovlivňování svědka

Brno – Policie v sobotu obvinila podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, který je souzený za daňové úniky, že se měl podílet na ovlivňování svědka. Nyní ještě probíhají výslechy. Po poledni to sdělil Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu. V současné době je na svobodě díky vysoké kauci, kterou složil na začátku roku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies