VYBRAT REGION
Zavřít mapu

S krvavýma očima vydřel i ztracené zápasy

Brno - /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ Nohejbalista Petr Bubniak se z Modřic prokousal až k pěti titulům mistra světa. Soupeře přitom deptal čtením hry a údery levačkou. Jednou jel na malý turnaj s nohou v mohutné ortéze na motorce. Téměř nechodil a u kurtu jen seděl, ale chtěl nohejbal aspoň vidět. Jindy si v extraligovém singlu při utkání v Benešově udělal těžký výron v kotníku. Na balony přes bolest málem nedosáhl, ale soupeře porazil.

9.3.2013 1
SDÍLEJ:

Nohejbalista Petr Bubniak.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Když před dvěma lety Petr Bubniak končil kariéru, přišel český nohejbal o hrající legendu i sportovního blázna. „Dokud jsem chodil, z kurtu jsem neslezl," směje se bývalá opora extraligových Modřic.

Nejzářivější moment pozdějšího pětinásobného mistra světa přišel v roce 2000 na světovém šampionátu v Prostějově. Získal své první zlato v singlu. „Koukala na mě narvaná hala. Dva tisíce lidí bouřily a byl jsem v přímém přenosu v televizi. A teď jsem měl tohle zvládnout. Povedlo se," oddechuje si i po letech brněnský rodák.

Bubniak v reprezentačním dresu válčil v základních sestavách a později i jako kapitán přes deset let. Druhou nejzajímavější chvilku kariéry si užil v roce 2008 při dvou titulech mistra světa na šampionátu v Nymburku, který národnímu týmu připravil elektrizující atmosféru. „Myslím, že v Nymburku jsem kluky pobláznil. Jezdili jsme všichni pro každý míč po zadku a na palubovce neskutečně řádili. Byl to asi vrchol mojí kariéry," uznává.

Pětatřicetiletý hráč v se-niorské kategorii získal přes dvě desítky světových, evropských a republikových titulů. Přitom rozhodně nesplňuje světové parametry, ani stylem hry nepřipomíná prototyp nohejbalové hvězdy. Nemá dlouhé dolní končetiny, při smeči krčil nohu a rozhodně nepálil rány jako z kanonu. Jenže ve své éře byl nejlepší na světě. „Dobře jsem předvídal hru a měl jsem štěstí, že mám talent pro nohejbalovou chytrost. Dokázal jsem číst hru a spoustu míčů uhrál intuicí," hledá důvody svých úspěchů.

Při všech zápasech byl o krok napřed před soupeřem. V obraně i v útoku. „Když vysocí kluci smečovali ránu jako z děla, která přeskočí obraně hlavu, já tyhle údery vybíral halfvolejem, protože jsem si vyčíhal správný prostor. Podobný typ hráče je Petr Gulda, strašně chytrý nohejbalista. I když je malý postavou, vyhrával mistrovství republiky," dodává.

Silná hlava

Bubniak se většinu kariéry specializoval na singl. Medaile získával často i ve dvojicích, jenže herní předvídavost a umění jeho levačky se uplatnilo právě ve fyzicky náročné disciplíně. „Singl je o psychické odolnosti. Nikdo vám nepomůže. Nebyl jsem nikdy herně nejlepší. Potkal jsem řadu lepších nohejbalistů, ale v koncovce neudrželi nervy a selhali. Já hlavou vydržel. Ve dvojkách zase neleží zodpovědnost na jedné hlavě. Dvojky nejsou o razanci, jsou o chytrosti, což mi sedělo. Navíc s levačkou se člověk lépe prosadí. Kdybych byl pravonohý, nikdy se tolik neukážu," povídá.

Kromě úspěchů si parta nohejbalistů vždy ze zájezdů vozila pikantní zážitky. Nohejbalisté si legraci umí pořádně vychutnat. „Jednou jsme na mistrovství světa v Maďarsku byli i s ženským nároďákem. Jedna naše hráčka se hrozně líbila rozhodčímu z Konga. Byl to dvoumetrový a svalnatý obr. Chtěl znát po trenérovi Pepovi Lošťákovi číslo jejího pokoje. Ten ale zuřil a holky hlídal," cukají Bubniakovi koutky už dlouho před pointou. „My jsme rozhodčímu řekli, že je všechno domluvené a nahlásili mu naschvál číslo pokoje trenéra. Ten nám pak popisoval, jak mu na dveře klepal obrovitý černoch s kyticí. Tak ho hnal z hotelu, že rozhodčí snad nikdy předtím rychleji neutíkal," culí se.

Bubniak začínal s fotbalem. Hrál za Zbrojovku a chodil do sportovní třídy. Jenže v patnácti letech přišly problémy s koleny. „Na konci osmdesátých let parta z Modřic i s mým otcem založila nohejbalový oddíl. Ve volném čase jsem si s nimi občas kopl. Nevydržel jsem kvůli zranění na trávníku, takže jsem přešel plynule k nohejbalu," vysvětluje.

V Modřicích si nejprve vytrpěl klasickou roli náhradníka. Zlom nastal, když odešel do Obřan za dorosteneckou ligou. „Tam jsem se vykopal a hrál stabilně v základní sestavě. Po roce jsem se vrátil do Modřic, které zatím postoupily do první ligy. Hned po návratu jsem naskočil do základu," usmívá se muž, který ze základní sestavy vypadl až v roce 2011 před koncem kariéry.

Tituly i pendrek

S modřickým áčkem Bubniak získal sedm extraligových titulů v soutěži družstev. Nejlépe si přitom herně rozuměl s trenérem Petrem Guldou a smečaři Michalem Plachým a Radkem Pelikánem. V reprezentaci mezitím řádil i po boku Jakuba Mrákavy. „Míša mi seděl svojí chytrostí a Radek mi zase uměl ze všech nejlépe nahrát. Kuba je veliký bojovník a dokázali jsme vydřít s krvavýma očima a tepovkou přes dvě stě i ztracené zápasy," chválí své spoluhráče.

Zajímavého parťáka v Modřicích přitom potkal už v začátcích kariéry. Zahrál si se zkušeným Jaromírem Poulem. „Moc jsme neprohrávali a Jara mě na hřišti hodně věcí naučil. Je snad o dvacet let starší a ještě teď se občas potkáme ve druhé lize, když si zahraju proti Bedřichovu. Dodnes jsme velicí kamarádi," vzpomíná.

Kariéru končil před dvěma lety kvůli zraněným achilovkám i ztrátě motivace. To už dávno pracoval jako dozorce v brněnské věznici. „Pochopil jsem, že ve státní správě si udržím sociální jistoty a tuhle práci jsem mohl skloubit se sportem a vysokou školou. Měl jsem k tomuto povolání respekt. Když jsem poprvé přišel na bránu, sevřel se mi žaludek. Na oddělení plné cel jsem si už zvykl. Tahle práce je o komunikaci s lidmi," doplňuje.

Teď si Bubniak užívá badminton, beachvolejbal, oblíbené motorky i roli televizního spolukomentátora. „Ka-riéra je za mnou a vracet se rozhodně nechci. Mám čas na rodinu, což je super. A musím popíchnout ženu. Potkal jsem ji na internetu na seznamce, ale mlžíme," vtipkuje nohejbalista.

Autor: Marek Těšík

9.3.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Na jihu Moravy padly rekordní teploty. Meteorologové naměřili přes 21 stupňů

Hokejista Richard Jarůšek.

Kometa má samá skvělá jména, říká před semifinále proti mateřskému klubu Jarůšek

Hodina cvičení denně? Po skákání na trampolínách sotva udržela kartáček na zuby

Brno /NA VLASTNÍ KŮŽI/ - Dva měsíce. Každý den hodina cvičení. Bez přestávky. Jako asistentka v redakci Brněnského deníku Rovnost jsem se rozhodla sedavé zaměstnání vyvážit dvouměsíční výzvou v tělocvičně a bojovat o změnu postavy.

Kometě budou lidé fandit hlavně v hospodách. Veřejná projekce se zatím nechystá

Brno – Ve středu odstartuje v královéhradecké hokejové aréně semifinálová série Tipsport extraligy. Domácí Mountfield HK poprvé hostí Kometu a v Brně po delší pauze znovu začíná hokejová horečka. Brněnský deník Rovnost zjišťoval, jestli budou fanoušci moct podpořit brněnský tým před velkoplošnými obrazovkami, které byly v minulých sezonách na náměstí Svobody či na Moravském náměstí.

Samořízené automobily by se mohly testovat na dálnici D2

Vozidla bez řidiče by se do budoucna mohla v provozu testovat na dálnici D2 mezi Brnem a Bratislavou. Na dnešním jednání se na tom shodli ministr dopravy Dan Ťok (za ANO) a místopředseda slovenské vlády pro investice a informatiku Peter Pellegrini se zástupci automobilového průmyslu a mobilními operátory.

AKTUALIZOVÁNO

Dopravní podnik koupí 60 autobusů na plyn. Cestující potěší klimatizace

Brno – Šedesát nových autobusů na stlačený zemní plyn nakoupí do konce příštího roku brněnský dopravní podnik. Příjemnou novinkou bude jejich klimatizace. „Chceme, aby každý nově pořízený trolejbus nebo autobus měl klimatizaci takzvaného salónu, čili prostoru pro cestující. Kromě toho, že jsme vyslyšeli jejich prosby, také usilujeme o moderní hromadnou dopravu, kterou bude lidé rádi jezdit," okomentovala mluvčí dopravního podniku Barbora Lukšová.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies