Momentálně prožíváte hodně hektické období. Už jste si stihla v hlavě srovnat, že jste dosáhla na největší úspěch své dosavadní kariéry?

Když jsem dorazila domů, teprve mi začalo docházet, co se mi podařilo. Posledních pár let na trávě pro mě nebyly úplně úspěšné. Tahle sezona mi vychází dobře. Už v Paříži jsem se dostala do čtvrtého kola. Teď si to užívám.

Wimbledon je speciální turnaj. Měla byste stejnou radost z postupu do semifinále na kterémkoli Grandslamu?

Wimbledon je zvláštní díky tradici, návštěvou členů královské rodiny, hraje se v bílém oblečení. Takže vlastně ano, jsem ráda, že se mi to povedlo právě tam.

Jak se cítíte v čistě bílém úboru?

K trávě sedí. Olympiáda v Londýně se hrála v barevném oblečení a ve Wimbledonu mi přišlo zvláštní. Až nepříjemně. Je fajn se na dva týdny obléct do bílé.

Chvíli po vašem čtvrtfinálovém vítězství nad Ruskou Jekatěrinou Makarovovou jsem volal do Londýna vašemu otci. Jak jste vnímala přítomnost rodiny přímo v místě turnaje?

Jsem strašně ráda, že za mnou rodina přiletěla. Prožívala to se mnou. Na semifinále za námi navíc přiletěla na otočku sestra z New Yorku. Vždycky jsem ráda, když můžu své úspěchy se svými nejbližšími.

KOMPLETNÍ ROZHOVOR NAJDETE VE STŘEDEČNÍM VYDÁNÍ BRNĚNSKÉHO DENÍKU ROVNOST.