Motocyklový jezdec a zpěvák. Že to nejde dohromady? O opaku se ve čtvrtek odpoledne přesvědčili lidé, kteří procházeli náměstím Svobody.

Při Dni šampionů, který pořadatelé nachystali jako předkrm víkendovým závodům mistrovství světa superbiků, se osm jezdců včetně Maxe Biaggiho podepisovalo přímo v centru Brna. Dvojnásobný mistr James Toseland navíc fanouškům i zazpíval.

Moderátor na pódiu se snaží bavit srocený šik diváků kolem kovových plotů. Oči všech se po kaskadérských kouscích Mirka Lysého na trialové motorce nyní soustředí na hlavní program. Vyhlížejí své motocyklové idoly.

„A už je to tady, jsou tu, přivítejte je,“ křičí bavič do mikrofonu. A k pódiu se pomalu blíží skupinka osmi zádvodníků. Zpod žluté vlajky s číslící tři se křičí náctileté fanynky. „Mááx. Biagíí.“

Postupně všech osm vyvolených předstoupí na pódium před stovky motocyklových nadšenců, sběratelů podpisů nebo náhodných kolemjdoucích. „Co se to děje?“ ptá se asi padesátiletý muž sám sebe. „Asi zas nějaký ty dětský koncerty,“ odpovídá si a jde dál. Další už mezitím, co moderátor postupně představuje všechny jezdce, nedočkavě drtí v ruce tužku. „Chci podpis Biaggiho,“ jen utrousí na dotaz, na co čeká.

„Fotbal nebo závody? Je to těžké dilema,“ přemýšlí španělský závodník Carlos Checa, kterého v neděli čekají dva souboje na superbicích. Poté si už ale bude vychutnávat finálový zápas fotbalového mistrovství světa proti Nizozemsku. Po krátkém představování sestoupí jezdci dolů, sednou pod slunečníky a teprve teď začíná ta pravá dřina.

Uspokojit zájemce o autogramy. „Fíle glyk. Jů maj fajvorit,“ snaží se lámanou angloněmčinou jeden z fanoušků podpořit Biaggiho. Ten se jen usměje. Tužky kmitají, před každým z jezdců se tenčí hromada plakátů s jeho fotkou. Ani po půlhodině nejsou uspokojeni všichni. „Je to paráda, mám snad všechny jezdce,“ těší Tomáše Pětníka. „Podpisů už mám asi čtyři bloky,“ hrdě dodává.

Když už to vypadá, že hlavní část programu je u konce, přichází na pódium anglický jezdec James Toseland. Místo na vedle stojící motorku ale překvapivě usedá ke klávesám a spustí písničku Walking in Memphis od zpevačky Cher. Překvapení diváků by se dalo krájet. Krásný zpěv, bezchybná hra na klávesy. Div, že neukápne slza. „Ty jo, to sem nečekal,“ zkoprněle poslouchá jeden z pořadatelů. J.T., jak přezdívají devětadvacetiletému jezdci, odehraje tři písničky, které jsou vždy oceněny bouřlivým potleskem. Pak se jen zvedne a hlesne. „Thank you.“