Sbírala medaile. A tančila i v Labutím jezeru

Dřinu z pódia v tělocvičně nezapřela, vždyť čtyřiadvacet let vystupovala jako sólistka baletního souboru tehdy Státního divadla v Brně. „V naší závodní éře byla podle některých názorů gymnastika tanečnější a pohlednější, nekladl se totiž takový důraz na náčiní. Mně se líbí i teď. Měly jsme obrovskou výhodu, protože balet má podobné základy, takže jsme zvládaly pohyby s nataženýma rukama i nohama,“ povídá Bubníková.

Mnohonásobná mistryně republiky ve víceboji i jednotlivých náčiních mluví často v množném čísle. Důvod má prostý. Její životní příběh je neoddělitelně spojený s její sestrou Jiřinou Langovou-Machatovou. Jsou totiž jednobuněčná dvojčata, Hana o dvě a půl minuty starší.

V baletním souboru strávily stejně dlouhou dobu, obě se věnovaly moderní gymnastice a sbíraly domácí tituly. Stále chodily spolu, oblékaly se přinejmenším do shodných barev. To takřka beze změny platí dodnes. „Jediné poznávací znamení bylo malé mateřské znaménko na mém krku. Z preventivních důvodů jsem si ho nechala odstranit,“ popisuje Bubníková.

Aby toho ve sportovní rodině nebylo málo, její manžel se jmenuje Vlastimil Bubník. Ano, největší postava historie hokejové Komety a zároveň bývalý skvělý fotbalista. „Někdo mi před časem napsal e-mail, jak ho mrzí, že pořád žiju v jeho stínu. Jenže já jsem si své slávy užila dost i na poli uměleckém, nevadí mi být ve stínu. Navíc se vykřikovalo Bubník, Danda na led, chceme vidět balet,“ usmívá se i ve třiasedmdesáti letech vitální a okouzlující dáma.

Ke sportu směřovaly Machatěnky, jak se sestrám přezdívalo, odmalička. Jejich otec Oldřich Machat byl vynikající fotbalový brankář, který v roce 1926 slavil titul amatérského mistra republiky s týmem SK Židenice, předchůdcem dnešní Zbrojovky. „Naše maminka dělala gymnastiku i atletiku a chtěla, abychom se zapojovali do aktivit, které ona tehdy nemohla. Hrály jsme na klavír, plavaly, tančily, věnovaly jsme se skokům do vody,“ sděluje Bubníková.

Bez závisti

Studovala taneční konzervatoř a v roce 1955 se dostala k nově rozvíjejícímu sportu umělecké gymnastice. „Hned první rok jsem vyhrála celostátní závody dorostenek,“ pokračuje. Se sestrou se pravidelně střídaly na stupních vítězů. „Nezáviděly jsme si, vzájemně jsme si pomáhaly a podporovaly se. A lidem tehdy bylo taky úplně jedno, jestli vyhrála Hana nebo Jiřina, znali nás jako Machatovy,“ ohlíží se zpátky starší z dvojčat.

Zdroj: nullV roce 1963 se Bubníková zúčasnila prvního světového šampionátu v historii moderní gymnastiky. „Sešli jsme se v Praze s tím, že pojedeme na evropské setkání do Budapešti. Pak jsme se dozvěděli, že je prohlásili za světový šampionát. Dovezla jsem si z něj čtvrté místo,“ usmívá se.

O dva roky později se uskutečnilo mistrovství světa v Praze. Titul ve víceboji získala domácí Hana Sitnianská, bronz brala Bubníková. „Do startu poslední závodnice jsem byla celkově druhá, ale věděla jsem, že přede mnou určitě skončí Kravčenková ze Sovětského svazu. Nijak mě to nerozčilovalo,“ povídá bez sebemenší zášti.

V Praze získala ještě stříbrnou medaili ze cvičení bez náčiní a československé úspěchy některé soupeřky těžko snášely. „Na dalších závodech mi bulharská trenérka plivla pod nohy, když jsem porazila její svěřenku,“ vykládá Bubníková.

Absolvovala ještě světový šampionát v Kodani o dva roky později, kde skončila ve víceboji šestá. Reprezentační trikot odložila po čtrnácti letech. „Nejraději jsem cvičila s míčem. Líbilo se mi propojení hudby a pohybu, když i divák cítil emoce. Měla jsem však hlavně balet, který se dal s moderní gymnastikou stíhat, protože nešlo o profesionální sport. Jednou za rok jsme měly jen mistrovství republiky,“ podotýká.

Na jevišti i mimo něj vystupovala převážně se sestrou Jiřinou. Dokonce vyhrály konkurz do Laterny Magiky, ale daly přednost divadlu v Brně. „Zvaly nás na různé estrády a galavečery do televize, protože jsme byly jednovaječná dvojčata. Pohybovaly jsme se stejně, takže jsme pak v baletu tančily dohromady třeba sestry z Popelky, čertice v Nedbalově Z pohádky do pohádky, andílky ve Stvoření světa či ve Spících krasavicích. Spolu jsme se vždycky vyřádily,“ hlásí Bubníková, která vystudovala na Akademii múzických umění v Praze taneční pedagogiku.

Učila i herce

Na brněnském JAMU se z ní stala docentka a přednášela na herecké fakultě. Jejími hodinami prošla spousta známých televizních či filmových tváří. „Učila jsem je pohybovou průpravu. Studovala u mě třeba Dagmar Veškrnová, kterou považuji za největší herečku té doby, nebo Trávníček se Zedníčkem. Taky Bolek Polívka, u něhož se komise dohadovala, zda složí závěrečné zkoušky. Nakonec mu je vedoucí dal s tím, že se stejně bude věnovat jen pantomimě. A podívejte se, kde všude hraje,“ líčí Bubníková.

Vzpomíná také na populárního baviče Miroslava Donutila. „Měla jsem ho na jazzgymnastiku a nastřádal velké množství absencí. Aby mohl před komisi, dostal za trest seminárku,“ směje se.

Po skončení kariéry dlouho trénovala v královopolském Sokolu, pomáhala také reprezentačním družstvům. „Byla jsem baletní specialistka, ráda jsem pracovala na nápravě chyb, aby pohyb vypadal čistě,“ oznamuje. Dělala rozhodčí, v Medlánkách, kde bydlí, založila sportovní oddíl. Také je předsedkyně Jihomoravské soutěžní oblasti moderní gymnastiky a teď pracuje na tvorbě československého archivu tohoto odvětví.

Výčet jejích aktivit je tak stále požehnaný. „Pořád cvičím malé děti, což mě baví. Pod Fakultou sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně učím jako externistka balet pro začátečníky i pokročilé, cvičím také se seniorkami. Na JAMU zase vedu v prvním ročníky neslyšící, jeden semestr balet a druhý cvičení s náčiním,“ vyjmenovává.

Každý den dělá, co ji baví. „Nikdy jsem do ničeho nešla z donucení. Měla jsem krásný život díky rodičům a už pětatřicet let si ho užívám se svým manželem. A taky mám hodnou a šikovnou dceru,“ uzavírá Bubníková-Machatová, jejíž dcera Hana pracuje jako kondiční trenérka hokejistů Komety Brno.