VYBERTE SI REGION

Sbírala medaile na kole, pak zdolávala Pamír

Ždánice, Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Bývalá cyklistka Iva Stafová-Zajíčková vybojovala dvě stříbra a čtyři bronzy na mistrovství světa ve sprintu. Nyní dělá starostku Ždánic.

3.8.2013
SDÍLEJ:

Bývalá cyklistka Iva Stafová-Zajíčková vybojovala dvě stříbra a čtyři bronzy na mistrovství světa ve sprintu. Nyní dělá starostku Ždánic.Foto: archiv Ivy Stafové-Zajíčkové

Jako první žena vybojovala medaili z mistrovství světa pro československou cyklistiku, na dráze získala dvě stříbra a čtyři bronzy, její desáté místo v silničním závodě dosud nikdo nepřekonal. Přesto lidé na Ivu Stafovou-Zajíčkovou zapomněli. Povinně. Když v roce 1980 emigrovala do Rakouska, komunistický režim ji odsoudil na tři a půl roku do vězení a její výsledky anuloval.

Až po revoluci v roce 1989 se vrátila do vlasti, i když opětovného uznání se dočkala ještě později. „Přijela jsem do Brna na tradiční novoroční vyjížďku cyklistů. Maminka nevěděla, že dorazím, takže jsem jí překvapila. Ale když jsem odjela zase do Rakouska, oddechla jsem si. Pořád mi platil trest vězení ve třetí nápravné skupině. Bála jsem se, že skončím ve vězení," přiznává nyní pětašedesátiletá bývalá reprezentantka.

Emigrací skončila její cyklistická kariéra a připravila se tak i o olympijské hry v Moskvě. „Můj důvod byl podobný jako u tenistky Martiny Navrátilové. Chtěla jsem se účastnit závodů ve světě, jimiž jsem mohla výkonnostně růst. Tehdejší režim mi to nedovoloval," vysvětluje.

Bývalá cyklistka Iva Stafová-Zajíčková vybojovala dvě stříbra a čtyři bronzy na mistrovství světa ve sprintu. Nyní dělá starostku Ždánic.Rakouský cyklistický svaz jí slíbil občanství a v jeho barvách plánovala pokračovat, jenže z toho sešlo. „Československý svaz podal protest na mezinárodní cyklistickou unii. Rakušané se tak pokoušeli o získání roční neutrální licence, ale českoslovenští funkcionáři v hlasování prosadili její zamítnutí. Mohla jsem rok trénovat, ale budoucnost byla nejistá, takže jsem skončila s cyklistikou a starala se o sebe," popisuje Stafová, jež se proslavila pod dívčím jménem Zajíčková.

Začátky ve Vídni měla krušné. „Neuměla jsem řeč, doklady jsem si přitom zařizovala sama. Deprese na mě doléhaly. O návratu jsem ale neuvažovala," prohlašuje.

Ze začátku sekala trávu, pak pracovala v továrně na autorádia. A na mistrovství světa v Rakousku se jako divák setkala i s československými cyklistickými funkcionáři. „Když jsem na ně narazila, dělali, že mě neznají. Po revoluci se ke mně zase hlásili," trpce se pousměje.

V Rakousku se pokusila o narovnání vztahů s Československem. Jenže na rozdíl od jiných emigrantů nepochodila. „Byla jsem na nějaké černé listině, takže jsem neměla nárok. Přitom jsem žádné rozhovory médiím neposkytovala. Maminka to těžce nesla. Abych jí uklidnila, řekla jsem jí, že se za deset let stejně vrátím. A vyšlo to," líčí brněnská rodačka.

Místo kola fotbal

Mezitím hrála fotbal i za rakouský národní tým žen. Nastoupila také proti Československu. „Prohráli jsme 2:3 a spoluhráčky se mě ptaly, co soupeřky křičí. Raději jsem nadávky nepřekládala," směje se.

Od poloviny devadesátých let do Ždánic na Hodonínsku dojížděla a opravovala dům po dědovi. Před sedmi lety se vrátila definitivně. „Už jako dítě jsem tam strašně ráda jezdila, pomáhala jsem při žních na polích a krmila zvířata. Dědeček už tehdy říkal, že nejsem městské dítě a vrátím se. Měl pravdu," říká žena, která se před třemi lety stala tamní starostkou.

Ke kolu se dostala přes krasobruslení a basketbal. „Moje sestra dělala krasobruslení, ale mně nešly volné sestavy, navíc mi vadilo brzké vstávání. Když začala baletní průprava, nechtěla jsem chodit. Ale vystupovala jsem dokonce v lední revue," podotýká.

I přes malou postavu přešla k basketbalu za Univerzitu Brno. „Byla jsem rozehrávačka a vyhrávala i rozskoky, v sedmnácti jsem si však utrhla vazy v kotníku. Když se noha ani přes rehabilitaci nezlepšovala, doporučil mi lékař cyklistiku," vzpomíná vystudovaná elektroinženýrka.

Přišla tedy do brněnského Favoritu, ale po prvním tréninku už nepočítala, že na kolo opět sedne. „Holky mě vzaly do kohoutovického kopce a myslela jsem, že pak od velodromu nedojedu ani domů na ulici Tábor. Čtrnáct dní jsem o kolu nechtěla slyšet. Pak se mi rozleželo, že ten kopec vyjela i jedna silnější holčina. Řekla jsem si, že když ona, tak já taky. Začala jsem sama trénovat a po měsíci jsem se objevila v oddíle mnohem připravenější," sděluje majitelka 23 československých titulů.

Hned první kritérium v Jihlavě vyhrála, což předurčilo její budoucnost. „To jsem měla na kole blatníky a jela v černých polobotkách," culí se.

Její doménou se stal sprint na dráze, v němž vybojovala dvě stříbra a čtyři bronzy na světových šampionátech. Žádná česká sprinterka na ní nenavázala. Prvního světového šampionátu se zúčastnila v roce 1969 v Brně a skončila pátá. O rok později v anglickém Leicesteru dojela čtvrtá. „Zdědila jsem dráhovku po Heleně Badalové a byla jsem na ní strašně pyšná, přesto na poměry světových týmů vypadala dost zastarale. Anglické noviny potom psaly, že mé vybavení lze přirovnat k tomu, jako by fotbalista hrál v holinkách," vybavuje si.

Na stejném šampionátu vyrazila i do silničního závodu s hromadným startem a její desáté místo znamená stále nejlepší výsledek české cyklistky. Setkala se i s britskou královnou Alžbětou II. a vévodou Philipem. „Nikdo je nečekal. Královna nám podala ruku a ptala se, jak jsme spokojené. Tak jsme si postěžovaly na deštivé počasí," směje se.

Americký protest

Zlaté medaili se nejvíc přiblížila v roce 1973 ve španělském San Sebastianu, kde prohrála se Sheilou Youngovou. „První jízdu jsem jasně vyhrála, ale Američanka v závěru zavadila o mé zadní kolo a spadla. Její výprava podala protest a rozhodčí jízdu anulovali, což v pravidlech nikdy neexistovalo. Kdyby naše výprava podala protiprotest, nejspíš uspěje a mám zlato. Jenže za to se platilo tři sta franků a poražená strana o ně přijde. To naše výprava nechtěla riskovat. Psychicky jsem situaci neunesla a další dvě jízdy prohrála," posteskne si.

O dva roky později brala stříbro v Lutychu, když se na ní podepsal karambol. Nejděsivější pád ovšem zažila při závodě Československého poháru na silnici. „Ve sjezdu pět kilometrů před cílem mě srazil opilý mladík na motorce. Když jsem letěla vzduchem, říkala jsem si, že je konec. Naštěstí jsem přežila bez vážnějších zranění," oddechne si.

Titulu mistryně světa se dočkala až na jiném kole. Na historickém vysokém a plášťovém vybojovala devět triumfů. „Naposledy jsem se jej zúčastnila před čtyřmi lety," říká žena, která adoptovala dvě dívky z Bangladéše.

Do Vídně se často vrací, patří mezi členy horolezeckého oddílu. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let, dvakrát zdolala africké Kilimandžáro, stanula na nejvyšším evropském vrcholu Mont Blanc a šplhala také na Pik Lenina, se 7134 metry druhou nejvyšší horu Pamíru. „Na Kilimandžáru máte nosiče, ale Pamír je něco jiného. Tam si každý nese své jídlo i vybavení a je odkázaný pouze sám na sebe. Strávila jsem tam měsíc, ale došla jsem jen do výšky 6400 metrů. Měli jsme tam stan, který jsem nemohla najít. Když začalo sněžit, raději jsem se vrátila do nižšího tábora. Nevylučuji, že se tam jednou vrátím," hlásí.

Potřetí se chce ještě vypravit na nejvyšší africký vrchol Uhuru, který měří 5895 metrů. „Česky to znamená vrchol svobody a tamní obyvatelé říkají, že až když tam člověk vstoupí třikrát, stane se volným," vysvětluje.

V současnosti jí hodně času berou povinnosti starostky, na kolo však stále sedá. „Jezdím trochu méně, ale snažím se. Občas si zaběhám se psem, jinak moc volna nemám," dodává Stafová-Zajíčková.

Iva Stafová-Zajíčková

Narozena: 9. března 1948 v Brně (65 let)

Sport: bývalá dráhová a silniční cyklistka

Bydliště: Ždánice

Klub: Favorit Brno

Největší úspěchy: 2x stříbro na mistrovství světa ve sprintu (1973 a 1975), 4x bronz na mistrovství světa ve sprintu (1971, 1976, 1977 a 1978), 10. místo na mistrovství světa v silniční cyklistice (1970), devítinásobná mistryně světa v jízdě na vysokém a plášťovém kole, dohromady 23 titulů mistryně republiky ze sprintu, kilometru, stíhačky a silničního závodu

Zajímavost: na dálku adoptovala dvě chudé dívky z Bangladéše, dvakrát vylezla na vrchol Kilimandžára Uhuru, jednou na Mont Blanc a Pik Lenina v Pamíru

Autor: Jaroslav Kára

3.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZUJEME

Ve vlaku na brněnském nádraží se střílelo. U Malé Ameriky cvičily aktivní zálohy

Brno – Posily! Ozbrojený útočník! Výkřiky a výstřely se nesly v sobotu okolím brněnské Malé Ameriky. Ozbrojené zálohy na tamních kolejích trénovaly, jak se chovat při nečekaných situacích, které jejich členy mohou potkat při rutinních konrolách cestujících.

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Betlémské světlo dorazilo do Brna. V neděli si pro něj lidé přijdou na Petrov

Brno – Jihomoravští skauti dovezli v sobotu večer do Brna Betlémské světlo. Do Evropy jej od osmdesátých let vozí letadlem z izraelského města.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies