Tento závod není pro každého, i když žádná omezení v účasti nejsou. Moravský ultramaraton je nejdelší a nejtěžší běžecký etapový závod pořádaný na území České republiky. Počet těch, kteří zvládnou celou trať, jde tedy do desítek a ne do stovek. „Na sto padesát lidí běželo ještě v jednotlivých etapách, letos jsme překonali účastnický rekord," řekl organizátor a vítěz Daniel Orálek.

Brněnský vytrvalec je tradiční vítěz, v posledních letech se nenašel nikdo, kdo by mu konkuroval. I v letošním dvaadvacátém ročníku vyhrál způsobem start-cíl, tedy všechny etapy. „Zásadní krizi jsem neměl, ale třeba v druhé polovině poslední etapy jsem docela bojoval," ohlédl se jeden z nejlepších ultramaratonců za závodem. Po doběhu do cíle posledního maratonu přijal gratulace od přátel a hned si dal na krk foťák a poctivě dokumentoval další běžce, kteří se po týdenním martýriu dostali do cíle. To jen ilustruje, jaká je při závodě atmosféra. „Nepopsatelná," shodují se ti, kteří šíleným závodem prošli. Moravský ultramaraton neboli MUM má centrum tradičně v Lomnici u Tišnova, křižuje Brněnsko, Tišnovsko a velkou část Blanenska a Boskovicka. Masívní účast měla i třetí Blanenská etapa, která startovala z náměstí Republiky, a která se počítala do Okresní běžecké ligy.

Úžasný výkon předvedli všichni, někteří až za hranicí chápání běžného člověka. Ženskou kategorii s obrovským náskokem ovládla olešnická běžkyně Zdeňka Komárková. Všechny etapy odběhla ve skvělých časech okolo čtyř hodin a vítězstvím potvrdila letošní skvělou formu. „Myslela jsem si, že ty poslední dvě etapy zaběhnu rychleji, ale už jsem nemohla," popsala Komárková, kterou na občerstvovacích stanicích provázela i rodina.

Orálka marně stíhali další běžci, drtivá většina z nich ale věděla, že jejich místo je až za ním. Ve skvělé formě se vrátil na ultramaratonské tratě i adamovský běžec a dobrodruh Robert Šamonil, který skončil pár míst za vítězem. „Teď už je mi dobře. V předposlední Bystřické etapě to bylo nejhorší. Dobře mně neudělalo už stoupání na Karasín, ale potom se mi udělalo špatně od žaludku a vypadalo to zle. Nakonec to dobře dopadlo a v Nedvědici jsem se trošku rozběhl," rozebíral momenty z trati po doběhu poslední etapy.

Bez speciálního tréninku se chtěl pustit do Moravského ultramaratonu i zkušený cestovatel a běžec Milan Daněk. Ve dvojici se Stanislavem Juránkem nakonec ultramaraton zdárně dokončil. „Teď jsem šťastný," ulevil si v cíli. Vzápětí vysvětlil, jak je možné celý seriál zvládnout. „Já si myslím, že u toho, kdo se delší dobu věnuje běhu, tak je to hlavně o hlavě. Ví, co může očekávat od svého těla. Jde to pomaleji, musí se běžet s rozvahou, pomáhá i znalost trati. Takové dlouhé závody jsou o psychice a ti zkušení mají trochu navrch. To dokazují ti nejzkušenější, kteří to běhají naprosto famózně," sdělil s klidem Daněk.

Moravský ultramaraton úspěšně dokončila i Alena Žákovská. „To dohánění ztráty při bloudění ve čtvrté etapě mě dost vyčerpalo, asi sedmnáct nás zabloudilo, takže jsem zaběhla celkem třiapadesát kilometrů. Pak jsem se to snažila dohnat a zadřela jsem se," vzpomněla na Tišnovskou etapu, kde vinou deště a přeznačení tratě cizími lidmi někteří běžci naběhali o dost víc kilometrů.

Moravský ultramaraton je minulostí, dalším extrémním běžeckým podnikem je Transmoravský masochistický terénní běh na sto mil. Běží se v sobotu dvanáctého července z Olešnice do Lulče a zpět a opět při něm nebude chybět Orálek. „Tentokrát asi půjdu jen lidový běh na sto kilometrů," říká naprosto vážně.

Pro ty, kteří mají chuť absolvovat ultramaraton třeba příští rok, přidává recept Robert Šamonil. „Dva měsíce jsem běhal z Adamova do Blanska a zpět do práce, takže takhle se dá něco natrénovat. Myslím si, že těch dvě stě kilometrů měsíčně je úplné minimum. Ale tohle je ještě něco jiného, je to záběr. Jako všechny dlouhé závody je to v hlavě," uzavřel běžec.