Šembera: Na invalidním vozíku jde skákat i salta

Devatenáctiletý Brňan absolvoval třiapůlhodinový vytrvalostní závod ve speciálně upravené motokáře na ruční ovládání.

I když se jezdci v řízení střídali, nebyl závod vůbec jednoduchý. Jak jste fyzickou zátěž snášel?
Oproti loňsku jsem se rozhodl souboje naplno zkusit, nakonec si mohu kdykoliv říct o vystřídání. Mám také už lepší fyzičku, akorát pod palcem cítím tupou bolest. Je to tím, že pravou rukou nedržím jen volant, ale navíc páčkou ovládám plyn. Po deseti minutách ale bolest ustupuje.

Máte na sobě basketbalový dres. Jak vaše nová sportovní kariéra pokračuje?
Hraji pravidelně basketbal za Hobity Brno v první lize v Rakousku. U nás soutěž vozíčkářů vůbec neexistuje, my jsme jediné družstvo. Momentálně rakouskou tabulku vedeme, už se mi podařilo dát dokonce dva koše. Jsem spokojený, protože ostatní hrají basket déle a je těžké přes ně přejít.

Doma nemáte soupeře, jak se tedy připravujete?
Dvakrát týdně trénujeme po dvou hodinách v tělocvičně Sokolu v Kounicově ulici. Nedávno jsme měli soustředění v bohunickém kampusu, takže tréninku jsme měli víc než dost. V půlce února nás čeká turnaj v Brně. Už se na něj moc těším, cítím, že se herně zlepšuji.

Zajímáte se nadále o motocyklové závody, například o mistrovství světa silničních motocyklů, kde pojede od nové sezony i brněnský jezdec Karel Abraham?
Samozřejmě že ano. Abajovi moc přeji, aby se v MotoGP dostal co nejvíc dopředu. Jsem zvědavý, jak šampionát bude po zajímavých jezdeckých přestupech vypadat.

V první únorovou sobotu si jako pravidelně asi nenecháte ujít motokrosový freestyle na brněnském výstavišti…
Rád se tam pojedu podívat. Freestyle se mi strašně líbí, považuji ho za velké umění. Je super, že mistrem světa je Libor Podmol. Freestylisté jsou blázni, kteří díky tvrdému tréninku a velké koncentraci dokáží úžasné věci. Mimo jiné jsem slyšel, že kdesi ve světě už někdo skočil zadní salto na invalidním vozíku. Takže to taky jde. (směje se)

Jak se vám daří po zdravotní stránce, stále ještě chodíte na rehabilitace?
Jednou týdně docházím na cvičení do Fakultní nemocnice v Bohunicích. Když jsem byl předtím v Kladrubech, bylo to náročné, ale cvičili jsme skoro každý den. Teď po týdnu se vždycky hrozně těžko rozhýbávám. Změny zatím žádné necítím. Je to dlouhodobá záležitost, zlepšení se nedá očekávat ze dne na den.

AMOS KREJČÍ