Šestáková: Sportovec má vždy olympijský sen. Mně se splnil

Písek v doskočišti střídá za písek dětského hřiště. To je příběh české trojskokanské jedničky Martiny Šestákové.

Dvaatřicetiletá atletka přerušila kvůli mateřským povinnostem kariéru. Úspěšná Jihomoravanka už asi osobní rekordy 666 centimetrů v dálce a 14, 18 metru v trojskoku nevylepší. Návrat do treter po letním porodu totiž nevidí reálně. „Vždyť nejsem nejmladší,“ usmívá se účastnice olympijských her v Pekingu.

Chybí vám už atletika?
Závody sleduju, takže si konec úplně nepřipouštím. Nechybí mi tréninky. Uvidím, co mi nová role přinese.

Těšíte se na odpočinek od závodního stresu?
Nevadil mi stres ze závodů. Nejvíc mi vadilo cestování. To mě někdy rozhodilo a vystresovalo, protože nesnáším balení kufrů.

Znamená vaše těhotenství pauzu, nebo úplný konec?
Uvidím, jak na tom po porodu budu. Kvůli věku se nejspíš nevrátím. Vždyť už nejsem nejmladší. (Úsměv)

Kdo bude trojskokanská jednička?
Nikdo mě nenapadá. Trenér Michal Pogány vyhlíží nové holky, ale jméno neřeknu. Několik závodnic skáče kolem třinácti metrů, ale dál se žádná výrazněji nedostala. Trenéři mají těžkou práci, aby někoho dostali ke čtrnácti metrům.

Vy čtrnáct metrů umíte. Kterého úspěchu si vážíte nejvíc?
Účasti v Pekingu. Každý sportovec má jeden velký sen, dostat se na olympijské hry. Mě se to v Číně povedlo.

A kdy jste se naopak zklamala?
Stejná odpověď. Divné, že? Na olympiádě jsem třikrát přešlápla, což mě do teď mrzí.

Vás přešlapy pronásledovaly. Proč?
Asi jsem neuměla skákat na velkých závodech. Nesvazovala mě nervozita. Nerozuměla jsem si s tím, že jsem v kvalifikaci měla jen tři pokusy.

Cítila jste, že ještě někdy posunete osobní maxima?
Dálku asi ne. 666 centimetrů je dobrý výkon. V trojskoku jsem cítila, že rekord překonám. Nikdy to ovšem nevyšlo. Několikrát se nesešly podmínky, omezilo mě zranění a bylo po nadějích. Takové situace mě štvaly nejvíc, protože se člověk v tréninku cítil dobře a formu neprodal.

Kde jste formu prodávala ráda?
Mám oblíbené stadiony v Táboře a v Kladně. Tam jsem skočila osobní rekordy.

Vy jste ovšem spíš halový typ, že?
Ano, jsem. Na sektor nefouká vítr a všichni mají stejné podmínky. Hala mi sedí víc.

Víte, co vás po mateřské dovolené bude živit?
Nemám jasnou představu. A třeba trénování? Myslím, že ze mě trenér nebude. (Směje se)