VYBERTE SI REGION

Smál se s Lázničkou. Pak učil zlatého hocha

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Legendární hráč a kouč Vladimír Samek téměř třicet let sbíral mistrovské tituly pod vysokou sítí. Teď pomáhá kvítězství studentům.

1.7.2010
SDÍLEJ:

Legendární hráč a kouč Vladimír Samek.Foto: DENÍK/Tomáš Škoda

Další díly seriálu Když tady zářil najdete ZDE

Každý sport potřebuje někoho na černou práci. Svědomitý pracant svůj podpis pod týmovým úspěchem najde až na druhém místě, ale bez takových poctivců žádný sport nemůže fungovat.

V případě Vladimíra Samka to platí stoprocentně. Jméno padesátiletého volejbalového všeuměla je spojeno především s postem asistenta trenéra extraligových volejbalistek KP Brno, kde kryl třináct let záda Josefu Hrazdírovi, Miroslavu Čadovi a Ondřeji Markovi. Brněnský deník Rovnost v dalším díle seriálu Když tady zářil představuje muže, který slavil celkově deset volejbalových titulů. „Teď učím tělocvik a teorii sportovní přípravy a jsem spokojený člověk. Jezdíme na soustředění, na koně, na lyže a na vodu. Každý čtvrtý student je v nějaké reprezentaci, každý druhý je v extralize,“ chlubí se Samek, který opět zapáleně a obětavě pracuje na úspěchu druhých.

Rodák z Dačic začínal s volejbalem v Brně ve třinácti letech. V začátcích kariéry mu kouzlo sportu pod vysokou sítí ukázaly takové legendy jako Josef Hrazdíra nebo Zdeněk Václavík, který je Samkovým vzdáleným příbuzným. „V roce 1977 jsem poprvé jel na turnaj s družstvem mužů do Lipska. Byla to prestižní akce, kde hrála nejlepší mužstva jako CSKA Moskva nebo Dynamo Bukurešť. Poprvé mezi seniory a hned jsem skočil do jámy lvové,“ vypráví Samek.

Hvězdná Moskva brněnský tým vyučovala z produktivity. Trenér Karel Láznička tak poslal na palubovku sedmnáctiletého dvoumetrového smečaře. „Byl jsem rozklepaný. Dvakrát jsem balón pořádně netrefil, ale díky podivné rotaci tam padla dvě nečekaná esa,“ povídá bývalý hráč Zbrojovky Brno.

Právě se Zbrojovkou zažil i rozporuplné časy o sezonu později, kdy se Brňané pohybovali u dna tabulky. „Pro mě to bylo ale paradoxně přínosné. Dařilo se mi a dostal jsem se do širšího kádru nároďáku,“ pokračuje.

Když Samek otevřel obálku s reprezentační pozvánkou, nebral ji příliš vážně. Špatně si ji přečetl a myslel si, že jede jako vždy na sraz juniorského výběru. „V Bánské Bystrici jsem zamířil k hotelu, kde na mě hulákal Jarda Stančo (reprezentační nahrávač, majitel stříbra z ME 1971, pozn. red.), kde se flákám, že spolu máme pokoj.

Na hřišti si Stančo s talentovaným mladíkem náramně rozuměl. V přípravě proti Maďarsku se Samek blýskl jako nejlepší smečař. „Jarda byl výborný hráč, ale v osobním životě trošku tápal. Je to škoda, protože patřil k nejlepším nahrávačům na světě. S jinými jsem si už tolik nesedl,“ dodává posmutněle.

V roce 1980 se národní tým chystal na olympijské hry do Moskvy. Samek na vrcholu čtyřletého sportovního cyklu nechtěl chybět. „Tenkrát se v Brně moc netrénovala kondice. Profesionálové ani nechodili do posilovny. Byla to taková bohatýrská doba. Do užšího výběru jsem se nedostal. Navíc mě trápilo rameno,“ říká volejbalista, který se kvůli zranění přesunul na blok.

Jako vysokoškolák měl Samek hned od nástupu do Zbrojovky perný program. Z přednášek hráči utíkali na trénink, potom na druhý konec města na gymnastiku a plavání, aby se odpoledne vrátili na druhý trénink. „V sobotu i v neděli se hrálo. Chyběla regenerace, což se na nás podepsalo. Třeba Zdeněk Haník má problémy s kyčlí, já s kolenem,“ má jasno dlouholetý svěřenec Karla Lázničky.

S nedávno zesnulou volejbalovou legendou Samek v osmdesátých letech bojoval v dresu Zbrojovky o špici tabulky. V roce 1989 dokonce brněnské mužstvo slavilo ligový titul. „Zažil jsem s Karlem neuvěřitelné věci. Jezdili jsme na soustředění do Boskovic, kde se skákalo do výšky, ale s dopadem do písku. Žíněnka nebyla. Karel na nás křičel: Hej, šulini, žádný nůžky, dej tam stredla. Pár kluků ukecal, takže šli do písku po hlavě,“ culí se a vzpomíná na Lázničku.

S uznávaným trenérem si urostlý hráč rozuměl i mimo hřiště. Padli si do noty třeba v chuti na dobré jídlo. „V Českých Budějovicích jsme před zápasem chodili do Masných krámů. Karla jsme ukecali na pivo a guláš a hned prohráli 0:3. V autobusu trenér zuřil, nenechal nás vyčurat a my to pustili do lahve. Za rok jsme dojeli do Budějovic, ukecali Karla na pivo a zase 0:3. Takhle to trvalo dvanáct let,“ směje se na celé kolo.

Samek v Brně nestrávil celou kariéru. Vyzkoušel si profesionální volejbal na vojně v Dukle Liberec. „Během základní části jsme neprohráli jediný zápas, ale skončili jsme nakonec druzí. V Dukle se každý výkonnostně posunul. Často mě napadá, jestli jsem tam neměl zůstat,“ přemýšlí.

Na začátku devadesátých let hrála většina elitních volejbalistů v domácí soutěži. Do zahraničí odcházeli až po třicítce. Byl to i Samkům případ. „Přetáhla mě Vídeň., kde jsem strávil tři roky s Peterem Kleinmannem, jedním z nejlepších trenérů, které si pamatuju. Láznička byl praktik, Kleinmann zapojoval i psychologii a teorii,“ vypráví o rakouském angažmá.

Kouč s vizáží francouzského mušketýra dotáhl Vídeň k velkým bitvám v Eurolize a do domácí haly nalákal čtyři tisíce diváků. „Porazili jsme všechna československá družstva i Rigu, finalistu Poháru mistrů. Ve sportovních anketách jsme se dostali i před sjezdaře. To byla bomba, protože v Rakousku lidi volejbal vnímali asi jako u nás gorodky,“ líčí s úsměvem.

Po třech vídeňských titulech mistra ligy se Samek vrátil do Brna. V sezoně 1995 ho těžký výron po osmnácti sezonách vrcholového sportu poslal definitivně z palubovek. „Volejbalu jsem měl plné zuby, ale nabídku Jirky Gottwalda na trénování Královopolanek jsem neodmítnul. Vedle toho jsem už několik let učil na sportovním gymnáziu,“ vysvětluje svůj posun do role trenéra.

Na lavičku usedl jako asistent Josefa Hrazdíry, u kterého jako žák začínal. Symbolicky tak odstartoval druhou polovinu sportovní dráhy. „Po roce vedení přemluvilo Mirka Čadu, se kterým nám spolupráce vydržela dvanáct let. Já i Mirek jsme ženský volejbal viděli jen z rychlíku, takže první kroky byly zajímavé,“ přiznává Samek, který s dívčím volejbalem pracoval už na gymnáziu Ludvíka Daňka.

„Tam mě potkala i Katka Božková. Byla dlouhá a volejbal skoro neuměla. I když byla naštvaná, že nehraje, vydržela. Nakonec z ní byla výborná volejbalistka,“ vzpomíná na reprezentační blokařku, která ještě nedávno zářila ve francouzské lize. Pedagog s přirozenou autoritou vedl i hokejovou třídu. „Povedená parta divočáků, ale měl jsem je rád . Učil jsem třeba Davida Appela nebo Petra Hubáčka,“ vzpomíná na olympijského vítěze v hokeji .

Na lavičce extraligového týmu KP Brno se mezi tím skvěle doplňoval s volejbalovým stratégem Čadou. Během posledních deseti let trenérská dvojice přivedla Královopolanky k pěti mistrovským titulům. „Po dlouhé spolupráci nám z volejbalu už hrabalo. Mirek odešel do Prostějova a já věděl, že brzy také skončím. Já dojel ještě jednu sezonu a skončil,“ uzavírá povídání o volejbalové etapě života vzpomínkou na rok 2009.

Teď se Samek věnuje jen jednomu zaměstnání. Ve škole dohlíží na plavce, gymnasty nebo atlety. „Třeba fotbalisti jsou ranaři. Na ně se musí trošku přitlačit. Na holky se do Králova Pole dívat nechodím, je to uzavřená kapitola. O výkonech Venduly Strakové, Julky Jášové nebo Šárky Kubínové ale dobře vím,“ vzpomíná na bývalé svěřenkyně.

Letos padesátiletého sportovního univerzála práce ve školství naplňuje. Samek je rád, že nemusí sedět na více židlích a tříštit čas mezi hromadu povinností. „Člověk v šest ráno vyrazil z domu a v osm večer se vracel. Teď mám víc prostoru a taky mě těší naše děcka na gymnáziu. Máme neuvěřitelně šikovné sportovce,“ doplňuje

O budoucnost volejbalu brněnská legenda strach nemá. „Brno se výborně věnuje mládeži. Máme dvě krásné haly a solidní podmínky. Pro extraligu ale tým musí sehnat sponzora a kvalitní starší hráčky. Bez těch to nejde,“ uzavírá Samek.

Vladimír Samek
Narozen: 11. dubna 1960 v Dačicích
Sport: volejbal
Post: smečař, blokař
Výška: 198 cm
Hráčská kariéra: Zbrojovka Brno, Dukla Liberec, Donaukraft Vídeň, Swiag Starobrno
Trenérská kariéra: žáci Donaukraft Vídeň, dorostenky KP Brno, ženy KP Brno
Hráčské úspěchy: juniorský mistr republiky 1978, seniorský mistr republiky 1990, mistr Rakouska 1991, 1992 a 1993
Trenérské úspěchy: 5 x mistr republiky s KP Brno (2002, 2003, 2004, 2006, 2007)
Současná profese: Pedagog Sportovního gymnázia Ludvíka Daňka v Brně
Zajímavost: S trenérem Karlem Lázničkou sledoval během soustředění gurmánské speciality

Autor: Marek Těšík

1.7.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

O Seniorbus je zájem: Jedna cestující žádá, abychom vynesli smetí, vypráví řidič

Brno /REPORTÁŽ/ – Dvaasedmdesátiletá Zdeňka Bombíková zatím z ranního chladu opatrně nastupuje do vyhřátého bílého vozu. Na jeho boku červeně září nápis Seniorbus. Je čtvrtek krátce před devátou ráno. Merhautovou ulicí v Brně v dopravní špičce projíždí množství aut.

Tipy na víkend: Vánoční trhy začaly i na brněnském výstavišti

Brno – Kromě vánočních trhů v centru Brna mohou lidé od pátku zajít i na brněnské výstaviště. Téměř pět set různých prodejců otevřelo své stánky na tamním vánočním trhu. V provozu zůstanou až do 18. prosince. Největším lákadlem jsou podle pořadatelů řemeslné výrobky i regionální delikatesy. Stánkaři je dovezli ze všech koutů České republiky i ze zahraničí.

Týden s elektronickou evidencí tržeb: řada podniků zdražila. Ne kvůli EET, tvrdí

Jižní Morava – Stejný oběd ve stejné restauraci, ale za cenu i o čtvrtinu vyšší než před týdnem. Jihomoravané, kteří chodí do restaurací, už týden musejí sáhnout hlouběji do svých kapes. Útrata jim v mnoha případech narostla se zavedením elektronické evidence tržeb od minulého pátku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies