VYBERTE SI REGION

Smolík pobláznil Československo. V roce 1964

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ – Bývalý cyklista brněnské Dukly Jan Smolík vyhrál Závod míru, na kole stále jezdí a pracuje jako traťový komisař na Masarykově okruhu.

11.8.2011
SDÍLEJ:

Bývalý cyklista brněnské Dukly Jan Smolík.Foto: DENÍK/Attila Racek

Smolíčku, pacholíčku, dojeď' nám ve žlutém tričku! Takový transparent visel v kopcích okolo Litoměřicka v květnu 1964. Ptáte se proč? No, protože se po nich proháněl v trikotu lídra slavného Závodu míru jedenadvacetiletý mladík brněnské Dukly Jan Smolík. Dovezl ho až do cíle na stadion Slavie v pražském Edenu a zapsal se mezi legendy československé cyklistiky.

Ta se triumfu na největším amatérském závodě po druhé světové válce ve východní Evropě dočkala po dlouhých patnácti letech. Předtím v roce 1949 zvítězil ve třetím ročníku klání legendární Jan Veselý. „Celkově vyhrávali hlavně Němci, Poláci, Rusové, my jsme hráli tehdy desáté housle. Po mém vítězství se tak strhlo celonárodní šílenství, doma jsem měl dva kufry dopisů. Jezdil jsem z besedy na besedu, až jsem z toho byl nešťastný, protože jsem se všech musel zúčastnit,“ vybavuje si stále vitální osmašedesátník Smolík.

Závod míru ovládl při své teprve druhé účasti, kdy jako první dorazil do cíle tří etap – Berlína, Erfurtu a Oberhofu. Tam končila pětačtyřicet kilometrů dlouhá etapa s neustálým stoupáním k horskému středisku. „Všechno se ten rok výborně sešlo a navíc jsem měl i štěstí. Jel se do té doby jeden z nejdelších závodů (14 etap a 2246 kilometrů – pozn. red.) a špatné počasí se podepsalo na množství pádů i defektů. Hromadný smotek ve druhé etapě se nevyhnul třeba druhému z časovky Belgičanu Spruytovi. Patřil k největším favoritům, ale nabral ztrátu čtvrt hodiny,“ popisuje Smolík.

Po vítězství se od něj čekal za rok opět atak na nejvyšší pozice. Smolík ovšem dokončil podnik až na 49. pozici. „V přípravných závodech jsem byl jednička a všechny porážel. Jenže když jsem přijel v Berlíně na start, všechno se od první etapy sypalo. Zmar dovršila trasa z Tatranské Lomnice do Krakova. Jeden z cyklistů mi na startu nechtíc přišlápl řemínek od pedálu a zatáhl ho. Asi kilometr jsem tak šlapal, ale pak jsem musel slézt a nohu zacvaknout,“ vzpomíná bývalý cyklista.

Za Tatranskou Lomnicí pak nastaly krušné chvíle. „Byly tam vykácené lesy, kde jsem chytil boční vítr a zůstal jsem v háji s nějakými Mongoly. V polovině etapy jsme měli pauzu, takže jsem od začátku druhé půlky nastupoval. Na kraj Krakova jsme dojeli v odjeté čtyřčlenné skupince, jenže pršelo a v zatáčce jsem sebou šlehnul,“ pokrčí rameny nad nevydařeným ročníkem. „Lidi si nespíš mysleli, že budu vyhrávat až do smrti, takže jsem neslýchal zrovna příjemné reakce.“

Hrůzné pády

Sice ho pády příliš často nepotkávaly, ale dva nejtěžší z paměti nevymaže. „Na mistrovství republiky v Terezíně celý náš čtyřčlenný mančaft zezadu sundala motorka, měl jsem roztržená záda a loket. A další byl při sjezdu na Tour de Bohemia, kdy jsem zadním ráfkem narazil na panel, ten se rozprskl a já vyletěl do příkopu. Kluci za mnou si mysleli, že jsem mrtvý, jen jsem si však odřel loket,“ přibližuje nebezpečí cyklistiky.

V dalším roce vyhrál jednu etapu Závodu míru a dokončil už na devátém místě, ročník 1966 mu přinesl dva vavříny a celkově čtvrtou pozici.

Naposledy, pošesté, jel Závod míru v roce 1970 a jako kapitán dovedl československé družstvo ke druhé pozici, mezi jednotlivci obsadil čtrnáctou příčku. „Dostal jsem příslib, že když skončíme nejhůř třetí, pustí mě k profíkům. Jenže začalo období normalizace a stát mi všechno zarazil. Mrzí mě to, protože jsem už měl dojednané angažmá ze soustředění v italské Parmě,“ lituje rodák z Lipníka nad Bečvou, který s cyklistikou začal v Hradci Králové.

Tehdy bez trenéra, s partou kamarádů. „Učaroval mi Závod míru, který kolem nás projížděl. Když jsem jednou za vysvědčení dostal kolo, přihlásil jsem se do Slovanu do oddílu. Trénovali jsme jen podle sebe, kdy jsme třeba špurtovali na cedule vesnic nebo někde zastavili a udělali si časovku na tři kilometry,“ líčí cyklista, který do Dukly Brno narukoval.

Do výčtu bohaté kariéry Smolíka se řadí také účast na dvou olympijských hrách. V roce 1964 vyrazil do japonského Tokia, ale silniční závod po hromadném pádu dojel až na 71. pozici. „Byl jsem tam pouze s Danielem Gráčem a bydleli jsme v malé vesničce asi čtyřicet kilometrů od Tokia. Nejprve jsme si tam zvykali na ježdění vlevo a také jsme se utvrdili, že japonští řidiči jsou opravdoví kamikadze. Jednou ráno jsme se pak probudili a koukali na Fudžijamu (sopka vysoká 3776 metrů – pozn. red.), připadala nám sotva dvacet kilometrů daleko. Daniel se k ní vydal na výlet, ale když se stmívalo, stále nebyl zpátky. Najednou se objevil a říkal, že ji viděl pořád stejně daleko jako z okna. Potom jsme se dozvěděli, že leží tři sta kilometrů od vesnice,“ směje se Smolík.

O čtyři roky později se podíval také na olympiádu do Mexika, kde československý reprezentant vybojoval 23. místo. „Od poloviny závodu jsme ujeli ve dvanáctičlenné skupině, ale v posledním kopci jsem odpadl. Byl jsem mrtvý, na lepší výsledek jsem už neměl,“ uznává Smolík, který má ve sbírce také etapové prvenství ze závodu Okolo Mexika.

Jako trenér

V roce 1972 ukončil závodní kariéru a přešel jako kouč do tréninkového střediska mládeže ve Favoritu Brno. Pod jeho rukama procházeli například mistři světa v dráhové cyklistice Svatopluk Buchta nebo Vítězslav Vobořil. Prvního z nich ještě coby kadeta zanechal po mistrovství republiky v Pardubicích. „Vyhrál soutěž družstev a byl motor mančaftu. Po dvou dnech odpočinku měl na vítězství mezi jednotlivci. Jenže kňučel, že nedojede. Sprdl jsem ho a řekl mu, že když zabalí závod, domů ho nevezu. Ale věděl jsem, že se do Brna dostane,“ ušklíbne se Smolík.

Sametová revoluce střediska zrušila a bývalý mistr republiky se ocitl bez práce. Čtyři měsíce jezdil v Belgii s kamionem a potom přijal nabídku na otevření obchodu se sportovním vybavením. „Vydržel jsem v něm až do důchodu před deseti lety,“ sděluje.

V současnosti u něj vyhrává relaxace na chalupě a brněnský Masarykův okruh. „Přijel jsem tam na brigádu a nabídli mi práci traťového komisaře. Takže jsem udělal zkoušky a teď na okruhu mávám a zvedám motorky. Kdybych tam však byl každý den, asi z toho hrčení blbnu,“ upozorňuje Smolík. Na kolo stále pravidelně usedá, i když už hlavně na horské. „Když je pěkně, vyjedu i na okruh, často se svezu u chalupy na Jevišovce, kde bývám skoro každý víkend. Jezdíme také společně s přáteli z Kohoutovic,“ povídá.

Nejvíc ho mrzí, že od roku 2007 kvůli nedostatku peněz přišla Česká republika o Závod míru. „Je to strašně velká škoda. Licenci vlastní svaz a kdyby v něm neseděli závistiví lidi, závod dál existuje. Něco rozbít je totiž strašně jednoduché. Po celé Evropě se teď všichni ptají, proč už se nejezdí,“ mrzí jednoho ze sedmi československých vítězů slavného podniku.

Jan Smolík

Narozen: 24. prosince 1942 v Lipníku nad Bečvou

Sport: silniční cyklistika

Kluby: Lovana Hradec Králové, Dukla Brno

Trenérská kariéra: Tréninkové středisko mládeže Dukla Brno

Úspěchy: vítěz Závodu míru 1964, mistr Československa v silničním závodě 1965, vítěz Velké ceny L'Humanité 1966, vítěz Okolo Česka 1971, vítěz Praha– Karlovy Vary–Praha 1962, 2. místo v týmové soutěži a kapitán Československa v Závodu míru 1970, 4. místo v Závodě míru 1967, 11. místo na mistrovství světa v silničním závodě družstev 1966, vítěz šesti etap Závodu míru, dvojnásobný účastník olympijských her v silničním závodě (1964 Tokio – 71. místo, 1968 Mexiko – 23. místo)

Rodina: manželka Marie, dcery Andrea (43) a Barbora (35), syn Tomáš (37)

Zajímavost: ačkoliv je v důchodu, pracuje na Masarykově okruhu v Brně jako traťový komisař

Autor: Jaroslav Kára

11.8.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Bída na závěr chabého podzimu. Zbrojovka remizovala s Karvinou

Brno /FOTOGALERIE/ – Fotbalisté Zbrojovky v posledním podzimním utkání nejvyšší soutěže remizovali na domácím trávníku s Karvinou 1:1. Skórovali Jan Šisler a v nastavení Lukáš Vraštil.

EXKLUZIVNĚ

Kempný si zvyká na dril v NHL: I na rozbruslení před zápasem se jedou bomby

Chicago, Brno /ROZHOVOR/ - Nasedl na vysněný kolotoč nejprestižnější hokejové soutěže světa, z kterého ani na chvíli nesmí vyskočit. Bývalý obránce brněnské Komety Michal Kempný vstřebává první zápasové dávky v NHL. Zatím odehrál dvacet utkání a už si vyzkoušel i dril tří zápasů v pěti dnech.

Policie obvinila souzeného Íránce Zadeha z ovlivňování svědka

Brno – Policie v sobotu obvinila podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, který je souzený za daňové úniky, že se měl podílet na ovlivňování svědka. Nyní ještě probíhají výslechy. Po poledni to sdělil Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu. V současné době je na svobodě díky vysoké kauci, kterou složil na začátku roku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies