VYBERTE SI REGION

Šplíchalová: Kvůli olympijskému finále oželela i zmrzlinu

Minneapolis, Brno /KDYŽ TADY ZÁŘILA/ - Bývalá znojemská plavkyně Olga Šplíchalová-Espinosa začínala po vzoru sestry. Dosud drží nejlepší výsledek české plavkyně na hrách.

20.7.2013
SDÍLEJ:

Olga Šplíchalová-Espinosa (vpravo).Foto: rodinný archiv

Sestra je talentovanější. Z tebe nic nebude. Tyto věty trenérů si pamatuje dodnes. „Hodně mi daly. Jelikož jsem byla odjakživa dost soutěživá, v duchu jsem si říkala: Já vám ukážu," vzpomíná na začátky své plavecké kariéry Olga Šplíchalová-Espinosa.

Na jejím konci se ukazuje, že „sudičky" se v jejím případě zmýlily. Nyní sedmatřicetiletá znojemská odchovankyně má ve své sbírce medaile z mistrovství Evropy, vítězství ve Světovém poháru nebo třetí místo na univerziádě.

K tomu přidala ještě dvě účasti pod pěti kruhy a díky šestému místu z Barcelony 1992 se stále pyšní nejlepším výkonem české plavkyně v historii olympijských her. „Z naší výpravy jsem byla jedna z nejmladších, takže se ode mě moc neočekávalo. Jela jsem se hlavně bavit, necítila jsem na sobě stres, takže se mi dobře plavalo," popisuje nečekaný úspěch pod pěti kruhy tehdy šestnáctiletá reprezentantka.

S bazénem se skamarádila po vzoru své starší sestry a také účastnice olympiády Magdy. „Občas to mezi námi vrzalo, takže jedno léto jsme musely trávit každá u jiné babičky. Ale jinak jsme se moc neporovnávaly, protože jsme každá dělala jinou disciplínu. Teď jsme velké kamarádky," usmívá se.

Poprvé se na mezinárodní úrovni zviditelnila v roce 1989, když na evropském šampionátu juniorů skončila druhá a třetí. Zároveň s úspěchem přišlo i první zlomové období života puberta. „Bylo mi patnáct, když jsem jela obhajovat stříbro a bronz. I když jsem trénovala, nedávala jsem tomu tolik, protože jsem si myslela, že teď půjde vše samo. Omyl," popisuje neúspěšný rok 1990.

Zároveň pro ni znamenal velkou lekci. „Uvědomila jsem si, že pokud chci plavat na úrovni, musím na sobě stále makat na sto procent. Radovánky života jsem omezila, soustředila jsem se na trénování, i když v mém věku to bylo často složité. Dřina se ale zúročila," vysvětluje směrem k první účasti na olympiádě. Na sportovní vrchol, který se uskuteční pouze jednou za čtyři roky, se přesto málem nedostala.

Na poslední chvíli

Limit splnila necelé dva měsíce před hrami. „V té chvíli už skoro nikdo nepočítal, že se mi to povede," vypráví. Rok předtím při premiéře na mistrovství Evropy seniorů zazářila šestým místem a s ním přišla i velká očekávání, která však ze začátku nenaplňovala.

Naopak ve španělské Barceloně předčila všechny cíle. Dokonce až natolik, že si účast ve finále závodu na 800 metrů volným způsobem i ze srandy vyčítala. „Celé léto jsem kvůli přípravě nemohla jíst zmrzlinu. Proto když jsem den před finále přišla do jídelny, kde stály velké mrazáky plné nanuků, byla jsem hrozně naštvaná, že ještě musím vydržet. V duchu jsem si říkala, že jsem taky mohla skončit devátá, což by byl super výsledek, a nemusela jsem už plavat," směje se.

Šesté místo a dva kusy zmrzliny o den později chmurnou náladu zahnaly. „Skvělý zážitek z finále za čekání rozhodně stál," dodává.

Následující sezona zastihla odchovankyni znojemského plavání v životní formě. Na evropském šampionátu skončila bronzová na volné osmistovce, ovládla závody Světového poháru na kilometrových tratích i mistrovství Evropy dálkových plavců na pět kilometrů. „Museli mě přemlouvat, abych do toho šla. Plavání v otevřené vodě s rybami příliš nevyhledávám," přiznává.

Díky svým úspěchům patřila na následující olympiádě v americké Atlantě v roce 1996 k velkým českým nadějím. „Měla jsem natrénováno, vypadalo to, že výsledek může být ještě lepší. Ale proti bylo zdraví…," mrzí ji.

Smolná ramena

Dvacetiletou plavkyni na nejlépe patnácté místo neodsunuly ani tak soupeřky jako spíš trable s rameny. „Měla jsem s nimi problémy už dřív, ale tehdy jsme to nepodchytili. Asi jsem je moc přepracovala," přemýšlí.

Poslední velký úspěch před koncem kariéry tak znamenalo třetí místo z univerziády v roce 1997. „Snažila jsem se plavat dál, ale bez operace už to nešlo. Do té se mi nechtělo, protože doktoři mi slibovali maximálně padesát procent výkonu, což je na plavání málo. Proto jsem skončila," říká. „V normálním životě mě ramena neomezují, občas jen trochu zabolí, když má sněžit nebo pršet," líčí s úsměvem.

Změny počasí posledních téměř dvacet let vnímá Šplíchalová-Espinosa už ve Spojených státech amerických, kam se začátkem roku 1994 přestěhovala. Z původního přesunu za studiem na univerzitě se Minneapolis stal jejím domovem. „Rozhodovala jsem se, zda se vydám na dráhu profesionálky, nebo dám přednost škole. Chtěla jsem se naučit pořádně anglicky. První rok byl hrozný, skoro jsem se nedomluvila. Svou urputností jsem to ale zvládla. Nakonec se z toho vyvinula obrovská zkušenost," pochvaluje si dávné rozhodnutí.

V největším městě státu Minnesota založila i plavecký klub St. Croix Swim Club, kde vychovává mladé americké naděje. Přesto se pravidelně vrací domů do Znojma a na Českou republiku nedá dopustit. „Můj sen je jednou se vrátit a pomoct českému plavání," říká.

Olga Šplíchalová-Espinosa.Olga Šplíchalová-Espinosa

Narozena: 1. září 1975 v Třebíči (37 let)

Sport: bývalá plavkyně

Bydliště: Minneapolis (USA)

Největší úspěchy: 6. místo na OH 1992 (800 m vol. zp.), 1. místo na ME 1993 v dálkovém plavání (5 km vol. zp.), 3. místo na ME 1993 (800 m vol. zp.), 3. místo na univerziádě 1997 (1500 m vol. zp.), 1. místo ve SP 1993 (1 km vol. zp.), 2x účast na OH (1992, 1996), 1. místo v anketě o nejlepší českou plavkyni (1991-1993)

Rodina: vdaná, dcera Isabel (7 let), syn Lucien (3 roky)

Zajímavost: přestože už skoro dvacet let žije ve Spojených státech amerických, k České republice má stále blízký vztah. Na děti doma mluví česky, pravidelně se vrací do své vlasti, kde se také ve Znojmě v roce 2003 vdala za Maria Espinosu

Autor: Tomáš Valaškovčák

20.7.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Zátah revizorů v rozjezdech: Pozvracím vás, hrozil černý pasažér

Brno /REPORTÁŽ/ – Téměř prázdnými ulicemi nočního Brna se řítí potemnělý autobus. Navzdory tomu, že v něm sedí devět revizorů a osm strážníků, světla v kabině jsou zhasnutá. „Je to proto, aby působil nenápadně," vysvětluje mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem. Autobus totiž jede na další ze zátahů revizorů v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. O víkendu při něm zkontrolovali dvanáct autobusů, chytli téměř sto černých pasažérů. Za jedinou noc revizoři dokáží zkontrolovat až devět set cestujících.

Německý dům? S portrétem Adolfa Hitlera, ukazuje také nová kniha

Brno – Když v roce 1900 vyšla série fantaskních pohlednic o tom, jak bude Brno vypadat za sto let, byla na nich spousta vzducholodí a snových vynálezů, ale Německý dům stál stále na Lažanského – dnešním Moravském náměstí. Nakonec se tato budova v Brně dočkala čtyřiapadesáti let. Poté ji město na přání mnoha Čechů zbouralo. Historii Německého domu a s ním spřízněných spolků představuje nová kniha, jejíž křest je ve čtvrtek v Moravském zemském muzeu.

Připomínka trhové tradice: Lidé se ptali po rybí polévce, říká prodejkyně

Brno – Současný název Dominikánského náměstí se poprvé objevil až ve druhé polovině devatenáctého století. V minulosti byli lidé zvyklí o něm mluvit spíše jako o Rybím trhu. Na dávnou tradici v letošním roce navázali organizátoři vánočních trhů. Ty se v letošním roce rozrostly i před budovu Nové radnice a lidé na nich podle dávné tradice opět dostanou ryby. Jen ne syrové, ale připravované na různé způsoby.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies