„Je to lepší než to bylo. Nevím, zda mě trenér postaví, ale měl bych být v pondělí připravený,“ hlásil po včerejším tréninku slovenský obránce, který se ani nedozvěděl přesnou diagnózu zranění. „Sono nic neodhalilo, takže doktoři ani neví. Prostě něco s lýtkem, naštěstí nic vážného,“ usmál se Križko.

Snahu 1. FC Brno o odčinění pětigólového přídělu od Sigmy tak sledoval pouze z tribuny. Viděl porážku s Jabloncem 0:1. „Mrzelo mě to, ale kluci nehráli špatně. Vytvořili si hodně šancí, snad osm, to jsme předtím nedokázali. Jenže jim to nepadalo, přitom v úvodu sezony jsme dávali góly zničehonic,“ líčí rozdíl mezi Beránkovo družinou nyní a zkraje prvoligového ročníku.

Právě slovenský zadák je vyjma útočníků Doška, Rabušice a Dalma jediným brněnským střelcem, když nekompromisně proměnil penaltu proti Příbrami. To je jediná výhra Jihomoravanů za posledních osm kol. „Chyby jsme dělali od začátku, ale pravdou je, že poslední dobou přibývají. Musíme se vrátit k poctivému fotbalu,“ vybízí čtyřiadvacetiletý Križko.

Jenže Brno netáhne ani předvedenou hrou, natož výsledky. „Nemáme takovou ofenzivní kvalitu. Jsme jednoduše lepší vzadu a pokud to přináší body, nemám s tím problém. Přesto se fotbal hraje pro lidi, takže na atraktivitě musíme přidat, aby diváci chodili aspoň v takovém počtu, jako když jsme vyhrávali,“ uvědomuje si.

Na vylepšení podzimní bilance má se svými spoluhráči už jen čtyři kola. „Z těch zápasů chceme udělat sedm bodů, abychom se udrželi v kontaktu se špičkou. Hrát se dá s každým, jednou můžete porazit Slavii a pak prohrát s Českými Budějovicemi. Česká liga je nevyzpytatelná,“ říká Juraj Križko.

Urostlý obránce přišel do klubu v létě z druholigového Trenčína. Do duelu s Jabloncem nechyběl ani minutu. „Šel jsem do Brna zabojovat o místo. Nečekal jsem, že nastoupím od začátku, ale jsem za to moc vděčný. Spojená je tu i moje rodina, město se jim líbí,“ libuje si otec dvou dcer.

Původní fotbalovou profesí je stoper, ale trenér Beránek ho angažoval na pravý kraj obrany. „Pomalu si zvykám. Není v tom takový rozdíl, stále jsem obránce. I když po krajním bekovi se vyžaduje větší podpora útoku. A často se střetávám s rychlými hráči, sprintery, kteří mi vzhledem k mé výšce dělají problémy. Už se však lepším,“ culí se věčně dobře naladěný zadák.