„Měla jsem únavovou zlomeninu v noze. Teď jsem opatrnější. Běhám kolem padesáti šedesáti kilometrů za týden,“ vypráví pětadvacetiletá závodnice Ekol týmu. „Dbám víc na regeneraci. Myslím, že mě to poučilo a snad se už nic takového nebude opakovat,“ pokračuje Vodičková.
I přes vážné zranění a výpadek se letos dokázala vrátit. „Vypadá to, že potřetí za sebou vyhraju celkové hodnocení Evropského poháru. Jsem docela spokojená, i když se musím stále zlepšovat,“ usmívá se triatletka, která se velkou část sezony připravuje v zahraničí. „Nejraději trénuju ve Španělsku. Zase bych tam hned odjela,“ vypálí studentka fakulty sportovních studií na Masarykově univerzitě. „Zatím nic neprotahuju. Snad školu nějak skloubím,“ doufá.
S podobnými pocity vzhlíží i k závodům Světového poháru i nejprestižnější sérii mistrovství světa, v nichž se chce v příští sezoně prosadit. „Český svaz neplatí zámořské výjezdy. „Mezi čtyři nelepší závody, které se počítají do hodnocení Světového poháru, musí být i mimoevropský start, který jsem letos neabsolvovala,“ vysvětluje Vodičková. „Budou se i počítat jen tři starty, proto v celkovém umístění klesnu dost hluboko. Na příští rok si na to dám pozor a určitě vyjedu i do zámoří,“ má jasno.
Ve světovém žebříčku se Vodičková drží na 24. pozici, což jí zatím zaručuje olympijský debut v Londýně. „Ale zbývají ještě dva roky a spousta závodů. Všechno může být jinak. Pokud se mi bude dařit i dál, samozřejmě se moc těším. Každopádně si zatím žádné iluze nedělám,“ zdůrazňuje Vodičková.