V současné době sice hraje pouze brněnský přebor, ale byly doby, kdy Zmrzlý objížděl i zahraniční turnaje. Ve sbírce má i titul mistra Evropy hendikepovaných a čtvrté místo z mistrovství světa družstev.

V městském přeboru hraje i proti lidem bez hendikepu. „Jak říkáme, tak proti choďákům je to v něčem i jednodušší. Při hře máme víc času, protože vozíčkáři hrají blízko stolu a údery se rychle vrací. Chodící si stoupne dál, sklápí pálku a využívá razance hry. Jinak je mi asi jedno, proti komu hraji, každá hra má svoje specifika," povídá.

Není to sice pravidlo, ale také už zažil, že chodící nenesl porážku od vozíčkáře úplně dobře. „V Brně s tímto problém nemám. Kdysi jsem v Liberci od jednoho člověka zažil, že přece s mrzákem neprohraje, ale to byla výjimka. Jakmile skončí hra, všechno je v pohodě a jde se na pivo," bere Zmrzlý zkušenost s nadhledem.

Nikdo další už mu skutečnost, že nemůže chodit, najevo nedává. „Rozhodně se mi nestává, že by se mnou někdo nerad hrál. Člověk, se kterým mám negativní zkušenost, se takto choval i vůči zdravým. Byl trochu zvláštní. Jinak mi do kriplů na vozíku nikdo nenadává," líčí sedmapadesátiletý stolní tenista.

Než se stolním tenisem začal, hrál aktivně házenou, ale nehoda před 34 lety jej upoutala na invalidní křeslo. „Zkoušel jsem i basketbal vozíčkářů. Tenkrát moc sportů kromě atletiky nebylo. Jako menší jsem chodil i do Sokola, kde jsem si vždycky jen pinknul. Před pětadvaceti lety se začal vytvářet nějaký systém a soutěže ve stolním tenisu. Pokud se člověk chtěl dostat na přední místa, musel začít trénovat," popisuje Zmrzlý, který aktuálně bydlí v Brně.

I proto nastupuje v městském přeboru za A tým Sokolu Líšeň, v němž pomohl k záchraně mužstva v nejvyšší brněnské soutěži. „Letošní sezona mi příliš nevyšla, loni to bylo lepší. Možná půjdu hrát o soutěž níž. Stolní tenis už beru spíš jako zábavu," usmívá se.

PATRIK EL-TALABÁNI