VYBERTE SI REGION

Stříbrnému smolaři Kozákovi zkrátilo kariéru kulhání

Ostrava, Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Bývalý brněnský basketbalista Jan Kozák připravil faulem československý výběr o zlato. Trénování si vyzkoušel i v exotickém Kuvajtu.

24.11.2012
SDÍLEJ:

Bývalý basketbalista Jan Kozák posbíral jako hráč Zbrojovky sedm republikových titulů, zahrál si i na olympiádě v roce 1948 v Londýně.Foto: Mojmír Krecl

V pětadvaceti letech měl za sebou už sedm republikových titulů se Zbrojovkou, dvě účasti na olympijských hrách i stejný počet stříbrných medailí z mistrovství Evropy. Když v roce 1954 přišla čerstvě vystudovanému učiteli umístěnka na gymnázium do Hlučína, čekal Jan Kozák zastání svého klubu.

Marně. „Překvapilo mě a dlouho jsem nevěřil, že nikdo z brněnského basketbalu nebyl proti. Ale nepídil jsem se proč. Kvůli tomu jsem na město nezanevřel. Prostě jsem se sbalil a šel," říká třiaosmdesátiletý Kozák, který faulem zavinil spornou porážku československého výběru ve finále evropského šampionátu 1951. Konec aktivní kariéry mu uspíšilo vážné zranění na lyžích a jako trenér si vyzkoušel i angažmá v exotickém Kuvajtu.

Nečekaný odchod za prací v roce 1954 ukončil Kozákovo úspěšné období v rodném Brně, kde poprvé přičichl k basketbalu až ve čtrnácti letech. „Na tehdejší dobu to bylo docela pozdě, ale měl jsem za sebou úspěšnou průpravu z házené, lyžování, fotbalu nebo atletiky. Proto jsem neměl problém se rychle aklimatizovat," tvrdí. Pod vysoké koše jej přitáhla další basketbalová legenda Ivo Mrázek.

Při brněnské štaci si užil kromě sedmi republikových titulů také soupeření pod pěti kruhy. Londýnskou olympiádu v roce 1948 a helsinskou o čtyři roky později. Na britských ostrovech přitom nastupoval v devatenácti letech jako nejmladší hráč turnaje. „Měl jsem za sebou klubové úspěchy a asi jsem byl platný i pro tým," uvažuje tehdejší benjamínek národního družstva nad svou nominací.

Mnohem lepších výsledků než sedmé a desáté místo na hrách dosáhl Kozák na evropských šampionátech, ze kterých si dovezl čtyři medaile. Chybělo jen zlaté vyvrcholení. Ve čtyřletých cyklech mezi roky 1947 až 1959 dosáhl československý výběr vždy „pouze" na stříbro.

Nejblíž zlaté radosti bylo mužstvo při Kozákově druhé účasti. V Paříži tehdy Československo ve finále těsně podlehlo suverénům ze Sovětského svazu.

Kritický faul

A brněnský hráč sehrál jednu z klíčových rolí. „V závěru vyrovnaného utkání jsem fauloval soupeře, který proměnil trestný hod. Přitom do té doby snad ani jednou netrefil koš, a najednou mu to tam padlo," mrzí Kozáka.

Sudí dlouho váhali, zda rozhodující bod kvůli přešlapu hráče uznají. „Porážka nebyla fér. Při vítězné ruské hymně všichni diváci pískali," dodává hráč, který za reprezentaci nastoupil ke 113 utkáním.

Ani nucený odchod z Brna za prací na sever Moravy v roce 1954 neznamenal pro Kozáka konec aktivní kariéry. Už o dvanáct měsíců později opět válel na palubovkách. „Po roce na škole v Hlučíně se Ostraváci domákli, že jsem basketbalista, a stáhli si mě k sobě," popisuje.

Zlomový okamžik, který výrazně uspíšil jeho odchod do sportovního důchodu, přišel v roce 1959 při lyžařském kurzu v Nízkých Tatrách. Výsledek? Zvrtnutý kotník a otevřená zlomenina holenní kosti. „Už jsme sjížděli ze svahu dolů, když se to přihodilo. Tehdy nebylo žádné bezpečnostní vázání. Bota s lyží byla připevněná na život a na smrt, jak jsme tomu říkali," usměje se.

Dodnes si pamatuje detaily hrůzného okamžiku. „Nohu s lyží jsem měl v opačném směru, než jsem ležel. Jednoduše jsem tedy vzal nohu a přetočil jsem si ji. A vtom mi došlo, co se stalo. Říkal jsem si: Kamaráde, to je konec sportování. Seš v prd…," popisuje.

Následovalo několik operací poškozené nohy. Následky zůstávají Kozákovi dodnes. „Od té doby kulhám, bolí mě záda," naznačuje hlavní obtíže.

Hrál se šmatláním

I přes tento hendikep zvládl ještě tři prvoligové sezony, než definitivně skončil. „Hrál jsem i se šmatláním. Postupně se to zhoršovalo. Nebýt zranění, určitě jsem tak brzo neodcházel," mrzí tehdy třiatřicetiletého basketbalistu.

Od milovaného sportu jej ale kulhání neodradilo. Jen se z hřiště přesunul na trenérskou lavičku. K republikovým titulům v nejvyšší soutěži dovedl Zbrojovku a Opavu.

V případě Brna zažil téměř opakování situace z roku 1954. „Po mistrovském titulu mi najednou napsali, že mužstvo po mně přebírá Miki Pospíšil. Překvapilo mě to, ale problém jsem s tím neměl. Hned jsem zamířil zpátky do Ostravy," popisuje druhý nucený odchod z jižní Moravy.

I přesto na své rodné město nezanevřel. „V Brně jsem strávil nejlepší léta aktivní kariéry. Bylo to skvělé období," zasní se.

Podobně úspěšná léta si jako trenér připsal především v Opavě. Téměř zázrak podobný hokejovému Naganu v roce 1998 se Kozákovi povedl v sezoně 1996/1997. Tehdy završil tříletý cyklus, kdy slezské mužstvo vytáhl z krajského přeboru až k titulu republikových šampionů. „Nechci se nějak vytahovat, ale s jakýmkoli mančaftem jsem byl úspěšný," upozorňuje Kozák, který žije v Ostravě.

Na přelomu let 1978 a 1979 si ale do místa bydliště psal Kuvajt, kde rok vedl tamní celek Al-Shuhada. „Nebydlel jsem přímo v centru hlavního města, ale na okraji. Párkrát jsem měl proto plný kvartýr písku po pouštní bouři," směje se.

Se zalíbením na exotické angažmá, kam přijela i jeho rodina, však nevzpomíná. „Starali se o nás dobře, vydělali jsme si dost peněz, ale herní i hráčská úroveň byla mizerná. Nechtěl jsem tam dál zůstávat, i když o mě měli zájem. Třeba uprostřed tréninku se totiž najednou mužstvo sbalilo a začalo se modlit," připojuje jednu z kuriozit.

Jan Kozák

Narozen: 5. července 1929 v Brně (83 let)

Bydliště: Ostrava

Sport: bývalý basketbalista

Největší úspěchy hráč: OH 7. místo v roce 1948 v Londýně, 10. místo v roce 1952 v Helsinkách, ME 4x 2. místo (1947, 1951, 1955, 1959), 113 reprezentačních startů, 7x mistr ČSR se Zbrojovkou Brno.Trenér:2x mistr ČSR se Zbrojovkou Brno a Opavou

Rodina: ženatý, dvě děti

Zajímavost: rok trénoval v Kuvajtu tamní celek Al-Shuhada

Autor: Tomáš Valaškovčák

24.11.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Doprava na Zvonařce zkolabovala. Autobusy se opožďovaly i o hodinu

Brno – I desítky minut v kolonách. S takovým zdržením museli počítat řidiči, kteří ve středu odpoledne projížděli ulicemi Zvonařka a Plotní. Kvůli vážné dopravní nehodě a jejímu následnému vyšetřování doprava v ulicích zkolabovala. Auta, autobusy i tramvaje linky 12 uvízly v kolonách. Situace se zlepšila až před půl sedmou hodinou večer.

Z okolí hlavního nádraží mizí zápach moči, žvýkačky a nedopalky

Brno – Stovky nedopalků a žvýkaček, které ještě minulý týden zdobily okolí hlavního vlakového nádraží v Brně, mizí. Město a městská část od prvního prosince spustily nový systém nepřetržitého úklidu. Ve středu jej politici kontrolovali.Podle Iva Rubeše ze společnosti Ave cz odpadové hospodářství je na úklidu nejtěžší hlavně množství odpadu. „Na takových místech totiž jen přibývá, nemůže se přestat ani na chvíli," sdělil.

Fenomén Ondra: Lezení na OH? Mám z toho strach, je to trochu paskvil

Praha, Brno /ROZHOVOR/ - Není to až tak dávno, co o něm věděl jen úzký okruh lezeckých nadšenců. A vida když v pondělí uspořádal tiskovku po návratu z úspěšné mise Dawn Wall (v kalifornských Yosemitech vylezl za rekordních osm dní nejtěžší stěnu světa v proslulém masivu El Capitan), tísnil se na ní solidní hrozen novinářů a několik televizních štábů. Z brněnského sportovního lezce Adama Ondry je definitivně hvězda tuzemského sportu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies