VYBERTE SI REGION

Stříbrní dráhaři: Už jsme složili vysokoškolskou zkoušku

Apeldoorn /ROZHOVOR/ – Brněnští dráhoví cyklisté Jiří Hochmann a Martin Bláha přidali v letošní sezoně k titulu mistrů Evropy bodovacím závodě dvojic stříbrné medaile na mistrovství světa.

29.3.2011
SDÍLEJ:

Čeští dráhoví cyklisté Jiří Hochmann a Martin Bláha (zleva).Foto: ČTK

Starší se křečovitě usmíval, druhý nezvládal ani to. Sotva se bránil zvracení. Hned po dojezdu bodovacího závodu dvojic nic nenasvědčovalo velké oslavě. Přitom brněnští dráhoví cyklisté Martin Bláha a Jiří Hochmann vydřeli pro Českou republiku stříbrné medaile ve vrcholu šampionátu v nizozemském Apeldoornu. Jenže padesátikilometrový madison zanechal na české dvojici patrné známky enormního vypětí.

„I když dojedu totálně popravený, bodovačka dvojic mě prostě baví,“ přesto prohlašuje Martin Bláha. „Madison je disciplína, která není pouze o maximálním výkonu, ale nejvíc také o hlavě,“ doplnil ho o devět let mladší parťák z pražské Dukly.

Získali jste stříbro v jednom z fyzicky nejnáročnější závodů dráhové cyklistky. Převládala u vás po dojezdu euforie, nebo únavu nepřebila?
Hochmann: Byli jsme v listopadu mistři Evropy, za půl roku jsme přijeli na mistrovství světa a naše situace pro případný úspěch se hodně ztížila. Před dvěma lety jsme získali taky bronz na mistrovství světa, zbytek startovního pole už s námi počítá. Přesto se nám medaile povedla a pocity jsou tedy parádní.
Bláha: Stoprocentně ve mně vítězí radost. Žádná medaile není jednoduchá a nedá se s ní pokaždé počítat. Jak už říkal Jirka, v předchozích závodech jsme nějaké cenné body urvali, takže ambice jsme měli vyšší, proto jsme se o medaili museli pokusit.

Rychlostní průměr dvousetkolového závodu jste společně s Australany díky okruhu náskoku navýšili na víc než 54 kilometrů v hodině. Zažili jste už těžší madison?
Bláha: Závody jsou těžké úplně všechny, osobně jsem si nejvíc dával asi při třetím místě v polském Pruszkówě na mistrovství světa, v Nizozemsku se mi jelo možná o malinko lépe. Vždycky však člověk jede na doraz a snaží se vyhrát.
Hochmann: Jedna věc je hodnocení dle fyzického úsilí, ale když jsme před dvěma lety jeli do Polska, skoro nikdo s námi nepočítal a ostatní nás nechali být. Jenže letos jsme po předloňském bronzu a zlatu z Evropy přijeli do Apeldoornu a ostatními jezdci, s nimiž se potkáváme celý rok, už na nás samozřejmě ukazovali. Zisk medaile v závodě, kde patříte mezi favority a všichni si vás hlídají, považuju za svůj nejcennější úspěch. Nebylo to žádné překvapení a přirovnám nás k Australanům, kteří sbírají medaile jako na běžícím pásu, i když jejich zisk je pro ně čím dál obtížnější, protože se o nich ví.

Jak daleko jste měli k titulu mistra světa, který díky sedmibodovému náskoku získali Australané?
Hochmann: To je relativní pojem, jedno místo a sedm bodů. (úsměv) Musím sportovně uznat, že byli úplně někde jinde než my. Druhé místo pro nás znamená malé vítězství, protože jsme v podstatě vyhráli nad zbytkem světa. Australané mají nesrovnatelné podmínky, jiné finanční možnosti. Třeba je otázkou času, kdy se titul podaří nám, ale do určité míry je to zatím nereálně.
Bláha: Australané nastoupili v momentě, kdy jsme přijeli do pelotonu zezadu. Chvíli ještě počkali a zkusili nám rundu vrátit. Snažili jsme se je nejprve sjíždět, ale i když jsme jeli opravdu na doraz, nepřibližovali jsme se k nim ani o metr. Lepší varianta asi byla na ně čekat a pak se s nimi v bodovacích spurtech poprat o vítězství, ale když dojížděli balík zezadu, chytře si počkali na bodování, které následovalo. Tím získali pět bodů, vzdálili se nám na šest a už bylo nereálně je v dalších spurtech stáhnout. Udělali to pěkně a hlavně měli výkon, byli určitě lepší.
Hochmann: Měli jsme smůlu v tom, že jak jsme vedli, zbylých čtrnáct států nechalo všechno na nás v momentě, kdy Australané odjeli. Nikdo nám nechtěl pomoct. Kdyby aspoň pět dvojic s námi párkrát prostřídalo, mohlo to dopadnou jinak. Jak se z toho stal souboj Česko proti Austrálii, prohráli jsme na výkonnost.

Měli jste domluvenou taktiku, že pojedete na zisk okruh?
Bláha: Nic moc jsme si neříkali, spíš jsme se řídili podle situace. Podle našeho začátku, kdy jsme se příliš netlačili do bodovacích spurtů, se pro druhou půlku závodu odvíjela víceméně jasná taktika. Jeli jsme na rundu.

Po dojezdu jste vypadal totálně zničený na rozdíl od svého parťáka Bláhy. Nechal většinu dřiny na vás?
Hochmann: (Směje se) To ne. Jestliže jsem si do úniku v závodě nastoupil třikrát předtím, tentokrát do něj šel Martin. Byl první, kdo odjel, takže se vůbec nedá uvažovat, že by na mě něco nechal. Je o devět let starší, asi o devět let lepší a zvládá takovou zátěž lépe. Neměl jsem úplně optimální den, a možná proto je pro mě medaile cennější než jindy.
Bláha: Madison je disciplína, v níž se málo kdy stane, aby se sešla dvojice, která má v danou chvíli stejnou výkonnost.

Lze vůbec v takhle zničujícím závodě hledat nějakou krásu?
Bláha: Tu cyklista prožívá, když se zadaří a klapne nějaký výsledek. Pro mě jde o famózní disciplínu a i když člověk přijede popravený, posekaný a úplně na tmu, bodovačka dvojic mě prostě baví.
Hochmann: Madison není jenom o maximálním výkonu, ale nejvíc také o hlavě. Závodník má několik vteřin, kdy zrovna jede jeho spolujezdec, a už v té chvíli si může v hlavě promítnout, co bude následovat. Nejde kolikrát pouze o hrubý výkon, určitou strategii lez připravit i během závodu.

Souhlasíte, že v bodovačce dvojic slaví úspěchy česká chytrost?
Hochmann: To skutečně platí. když to řeknu jednoduše, nejde o závod pro blbé. K výkonu potřebujete i hlavu, která v dalších disciplínách tolik rozhodující není.
Bláha: Asi madison umíme. Za poslední tři roky už můžeme říct, že jsme jakousi vysokoškolskou zkoušku z této disciplíny složili. (úsměv)

Vypadá velmi nebezpečně, když se najednou dvacet dvojic na velodromu v plné rychlosti za ruku posílá kupředu. Už se vám předávka někdy nepovedla?
Bláha: Myslím, že nám se nestalo, abychom spadli, ne? (podívá se na Hochmanna) Když jedeme pomalu, občas uskočí zadní kolo, ale při předávce jsme nespadli.
Hochmann: Co si pamatuju s Martinem, každý z nás spadl, ale ne naší vinou ani ve chvíli, kdybychom se drželi za ruce. Spíš nepomohly okolnosti. Jinak nemáme problém.
Bláha: Ale jiným státům se to stává docela často.

Madison není v programu olympijských her v Londýně 2012, což Českou republiku může mrzet…
Hochmann: Co k tomu říct? (mávne rukou) Když za poslední tři roky máte čtyři medaile, k tomu nám ještě jedna loni v Gentu těsně unikla, a unie vyřadí madison z olympiády, zůstanou akorát oči pro pláč. K tomu není co dodat.
Bláha: Je to škoda, protože jde o disciplínu, která z pohledu historie patří spolu se sprintem k nejstarším v dráhové cyklistice, jezdila se od počátku. Zároveň je atraktivní a podle mě budou diváci ochuzení, když bodovačka dvojic není na největší akci, která pro sportovce existuje. Bohužel o tom rozhodli jiní, musíme se přizpůsobit, protože s verdiktem nic nenaděláme.

Spolupráce vám očividně vyhovuje. Ještě spolu zkusíte další bodovačky, nebo už si spíš lezete na nervy?
Hochmann: Měl jsem sice před šampionátem trošku jinou představu, nicméně z legrace musím říct, že se ho asi nezbavím a budeme se za ruce tahat do smrti. Nebo už prostě nevím. (smích) Pokud se samozřejmě daří, není důvod měnit.
Bláha: Nabízí se varianta, že může přes rok jezdit každý s někým jiným, abychom vyzkoušeli něco nového. Pokud si vyžádá reprezentační trenér nebo některý pořadatel Šestidenní (exhibiční závody pro vybrané profesionály – pozn. red.) naší účast, zřejmě přijmeme, pokud se domluvíme.
Hochmann: Mám ve hře ještě jednu variantu, protože už před mistrovstvím světa jsem měl silniční choutky. Byl jsem v kontaktu s týmem Pro Tour, což jež největší cyklistická škola. Jde o komunitu lidí, která se pohybuje někde jinde, a úspěchem v madisonu se ve mně vše ještě umocnilo. Mám o čem přemýšlet, může to o naší dvojici rozhodnout. Pokud zvolím silniční strategii, s největší pravděpodobností mě dráhové závody minou.

Autor: Jaroslav Kára

29.3.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Z okolí hlavního nádraží mizí zápach moči, žvýkačky a nedopalky

Brno – Stovky nedopalků a žvýkaček, které ještě minulý týden zdobily okolí hlavního vlakového nádraží v Brně, mizí. Město a městská část od prvního prosince spustily nový systém nepřetržitého úklidu. Ve středu jej politici kontrolovali.Podle Iva Rubeše ze společnosti Ave cz odpadové hospodářství je na úklidu nejtěžší hlavně množství odpadu. „Na takových místech totiž jen přibývá, nemůže se přestat ani na chvíli," sdělil.

Fenomén Ondra: Lezení na OH? Mám z toho strach, je to trochu paskvil

Praha, Brno /ROZHOVOR/ - Není to až tak dávno, co o něm věděl jen úzký okruh lezeckých nadšenců. A vida když v pondělí uspořádal tiskovku po návratu z úspěšné mise Dawn Wall (v kalifornských Yosemitech vylezl za rekordních osm dní nejtěžší stěnu světa v proslulém masivu El Capitan), tísnil se na ní solidní hrozen novinářů a několik televizních štábů. Z brněnského sportovního lezce Adama Ondry je definitivně hvězda tuzemského sportu.

Ministr Jurečka odvolal ředitele Povodí Moravy. Nebyl spokojen s jeho vedením

Brno, Praha – Ministr zemědělství Marian Jurečka ve středu odvolal generálního ředitele státního podniku Povodí Moravy Jana Hodovského. Ministr podle všeho nebyl spokojený s výsledky jeho práce. „Generální ředitel nedokázal čerpat finanční limity pro Povodí Moravy ze státního rozpočtu, časté byly chyby v zakázkách a často se střídali také ředitelé na klíčových postech podniku," nastínila důvody odvolání mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies