Olympiáda neolympijských sportů. To jsou Světové hry, jejichž osmý ročník hostil tchajwanský Kaohsiung. Festival méně tradičních nebo rozvíjejících se sportovních disciplín a plejáda sportovců z celého světa. A mezi nimi jen dva z Brna. Korfbalistky VSK VUT Brno Eva Kejdušová s Petrou Škrobovou přivezly s českou reprezentací páté místo.

Obhajoba třetí příčky z německého Duisburgu, u které asistovala Škrobová, zůstala nesplněným přáním. „Měli jsme jiný tým, chyběly zkušenosti. Třetí místo jsme chtěli, ale nepovedl se nám zápas s Ruskem, který jsme měli rozhodnutý v náš prospěch. Pro mě osobně je to zklamání, ale raději prohrát ve skupině než v posledním zápase,“ vykládá osmadvacetiletá Škrobová, která k vítěznému zápasu o páté místo nad Portugalskem (19:18) přispěla jedním gólem. Další přidala proti Rusku.

Tchajwanské středisko Kaohsiung jí zrovna k srdci nepřirostlo, přesto si pochvalovala vstřícnost tamních obyvatel. „Tchajwanci jsou vděčný a mírumilovný národ, když se s námi vyfotili, hned nám na oplátku šoupli aspoň odznak. Mezi nimi jsme si připadali jako opravdoví sportovci. Lidé jsou fajn, asi neznají stres, ale nechtěla bych tam žít kvůli podnebí. To dusno je nesnesitelné, oblečení se k vám pořád lepilo. A mají tam hrozně špinavé ulice,“ popisuje jedna z nejzkušenějších českých korfbalistek.

„Docela mě překvapilo, že přímo na hlavních ulicích mají vedle obyčejných domů chrámy, čekala bych trochu posvátnější místa,“ doplňuje brněnská hráčka.

Účast na sportovním svátku je pro ni čest, jenže zároveň velká finanční zátěž. „Až po nátlaku předsedy nám stát přispěl pouhými pěti tisíci, zbytek jsme si hradili sami. Třeba Slováci měli zaplacené všechno. Ale pro mě jsou Světové hry nejvíc, čeho můžu dosáhnout, jsou jednou za čtyři roky, proto nechápu, že někdo, byť kvůli penězům, odmítá reprezentovat,“ kroutí hlavou Škrobová.

„Organizaci měli perfektně zvládnutou, ale dobrovolník stál skoro na každém metru, to bylo asi až moc,“ přidává postřeh.

Světové hry nabízí festival méně rozšířených sportů, například přetahování lanem či závody dračích lodí. Nebo fistball – sport odvozený od volejbalu, kde se odbíjí pěstí a až po dopadu míče. „Na ten jsem se moc těšila, bývá tam perfektní atmosféra. Ale měli jsme jen dva dny volna a moc jsem toho neviděla. Ani fistball, rybářské závody nebo ploutvové plavání, na které jsem se těšila. Stihli jsme jen dračí lodě a kousek ragby, na bodybuilding jsme dorazili až po jeho skončení“ říká trochu posmutněle Škrobová.

Zajímavé setkání však prožily brněnské vyslankyně s tchajwanskou kuchyní. „Zmrzlina z fazolí byla hodně vtipná a čaj s pivní pěnou byl také dost hnusný. Nabízí hodně kořeněná jídla a vodní příšerky, ale vybral si každý. Pivo měli v šestidecovkách a zpívali většinou anglicky,“ usmívá se Petra Škrobová.