VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Téměř sedm hodin bolesti. A v cíli splněný sen

Zell am See, Brno /NA VLASTNÍ KŮŽI/ - V osmnáctistupňové vodě doufáte, že se neutopíte. Na kole se před každou zatáčkou děsíte, zda tam čeká další kopec. A při běhu už si přejete, ať vaše utrpení co nejdřív skončí. Tohle pro spoustu lidí představuje vrcholnou krásu sportu. Od neděle i pro mě.

4.9.2014
SDÍLEJ:
Fotogalerie
9 fotografií

Sportovní redaktor Deníku Rovnost Jaroslav Kára absolvoval polovičního ironmana s českými parťáky Jiřím Čepurou, Markem Petrovičem, Viktorem Dohnalem a Petrem Seibertem. Foto: Archiv Jaroslava Káry

V rakouském Zell am See jsem poprvé v životě vyzkoušel triatlon a hned distanci polovičního ironmana. Takže 1,9 kilometru plavání, 90 kilometrů na kole a 21,1 kilometru běhu na závěr. A upřímně: šlo o pořádnou fušku, ale taky s ničím nesrovnatelný zážitek.

Do Zell am See dorazíme tři dny před závodem, což se ukázalo jako důležitý počin. Voda jezera, které obklopují alpské masívy se sněhovou pokrývkou, na konci září nepřeleze osmnáct stupňů. Mám čas zkusit neoprén, ve kterém jsem nikdy neplaval. A je to dost jiné. „Hlavně se neutopíš," usmívá se Petr Seibert, který už absolvoval čtyři dlouhé ironmany.

ironman 70.3
Ironman 70.3, neboli poloviční ironman, je série dlouhých triatlonů, kterou pořádá Světová triatlonová společnost WTC. Označení 70.3 odkazuje na celkovou vzdálenost závodu v mílích, dohromady měří 113 kilometrů. Poloviční ironman se skládá z 1,9 kilometru plavání, 90 kilometrů na kole a 21,1 kilometru běhu. Sportovní redaktor Deníku Rovnost Jaroslav Kára absolvoval trať v Zell am See za 6 hodin, 39 minut a 29 sekund.

Noc před závodem se mi dlouho nedaří usnout. Můj cíl není časový, chci hlavně triatlon dokončit, ale doléhá na mě nervozita z limitů, které mě mohou vyřadit po plavecké i cyklistické části.

V neděli se probouzíme do zamračeného rána, navzdory předpovědím ovšem neprší. Při cestě k jezeru mi buší srdce, už však nemůžu couvnout. V deset hodin pustí startovní výstřel do vody elitní závodníky, o pět minut později tam skáče nejmladší kategorie se žlutými čepičkami. V ní i já.

Podle rady se zařadím na konec a kraj pole, abych se vyhnul kopancům a loktům. Pozvolna mi studená voda vtékající pod neoprén přestává vadit a hlídám si vlastní tempo. Jenže si nedávám pozor na směr. Na rozdíl od bazénu nevidím lajnu, takže se v jednu chvílí ocitám velmi blízko vyhlídkového parníku. „Říkal jsem si, že se někoho chytnu. Najednou plavu s tebou a úplně blbě," culí se po závodě můj kamarád Marek Petrovič.

Z vody lezu za 43 minut a 28 sekund, téměř půlhodiny před limitem, takže si oddechnu a mířím do depa. Tam do sebe cpu gel a energetický nápoj.

Úvodních dvacet kilometrů na kole ubíhá dobře, jenže pak začíná patnáctikilometrové stoupání, v němž na svůj hlemýždí styl doplácím předjetím i od mužů, kteří nemají zrovna atletickou postavu, ale také množství žen. Po víc než hodinové cestě vzhůru přichází pohled na značku, jež oznamuje, že poslední dva kilometry na vrchol mají čtrnáctiprocentní sklon. Paráda. Hned máte chuť do šlapání…

Na kopci sice aplauduje množství diváků, jenže mě čeká snad ještě horší cyklistická část. Patnáct kilometru dolů s ostrými zatáčkami. A začíná pršet. Když v jedné ostré šikaně vidím odstavené kolo a sanitku, stává se pro mě sjezd nervózní záležitostí. V krátkém dresu mi navíc mrznou i prsty na brzdách.

Pod kopcem mám vyhráno a rvu do sebe další tyčinky a gely, abych nedostal krizi. Posledních dvacet kilometrů se trápím, bolí mě zadek i za krkem. Z kola sesedám za 3 hodiny, 36 minut a 16 sekund, do limitu mi zbývá ještě tři čtvrtě hodiny. „To už dopadne," říkám si a mám chuť se smát.

Jenže poprvé v životě jsem ujel v kuse devadesát kilometrů, takže se v depu nemůžu rozběhnout. Ale co, v klidu se převlékám do suchého a jdu na běh. Začnu zvolna, kopečky okolo jezera mi nevoní, ale cítím, že to půjde. Při náběhu do druhého kola se zdravím s Tomášem Štanclem, jehož do závodu nepustila nemoc.

Postupně předbíhám desítky soupeřů, kteří mi frnkli na kole. Běžecký trénink se vyplatil. Poslední kilometr už se usmívám a před cílem si vybavuji rady jednoho z organizátorů: „Žádné sledování hodinek." Pár metrů před páskou tak přejdu do kroku a procházím vzpřímeně jako vítěz. Půlmaraton zvládám za 1 hodinu, 54 minut a 55 sekund.

Celkovým časem 6:39:29 sice o víc než dvě a půl hodiny zaostávám za nejrychlejším, ale připadám si jako borec. „Jo, kur..!" řvu a plácám si s parťáky. Plním si další sportovní sen. S bolavými stehny a zády mířím pro finišmanské tričko. A už dumám, zda mé tělo vydrží celého ironmana…

Autor: Jaroslav Kára

4.9.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

S ukradeným autem ujížděl policistům, zastavila ho až svodidla.
4

VIDEO: S ukradeným autem ujížděl policistům, zastavila ho až svodidla

Ilustrační foto.
AKTUALIZUJEME

Udusily se, nebo je zabily výkaly? V rybníce u Předklášteří zemřely stovky ryb

Nejsem dobrý hlavičkář, smál se autor vítězné trefy proti Liberci Řezníček

Brno – Když se trefí, Zbrojovka zákonitě boduje. V letošním ročníku nejvyšší české fotbalové soutěže sice útočník Jakub Řezníček vstřelil teprve čtvrtou branku z osmnácti utkání, ale Zbrojovka z těchto duelů brala osm bodů. V sobotu poprvé v aktuálním ročníku skóroval na domácím stadionu v Srbské ulici a jeho hlavička přinesla nesmírně důležitou výhru 1:0 s Libercem.

Při ničení okna se pořezal. Chtěl obvaz, proto ještě rozbil výplň dveří obchodu

Kobynice – Přezdívku Old Shatterhand si zřejmě nevyslouží dvaadvacetiletý vandal, který v noci řádil v Kobylnicích.

AKTUALIZOVÁNO

Chceme přitáhnout do kraje mozky, teď se sem ale nemají jak dostat, řekl hejtman

Brno – Kraj potřebuje chytré mozky a šikovné ruce, nemá je ale jak sem dostat. Tak se dá shrnout závěr pondělní diskuse, kterou pořádal Deník Rovnost. Debatovali v ní jihomoravský hejtman Bohumil Šimek, krajský náměstek pro dopravu Roman Hanák a další hosté. Hlavními tématy byla doprava, zásady územního rozvoje a jižní Morava jako kraj vyspělých technologií. Celou panelovou debatu jste mohli také sledovat online.

Brno dnes začíná vyplácet příspěvky na levnější roční jízdné MHD

Brno - Brno začíná dnešním dnem vyplácet příspěvek 1425 korun na roční jízdné městskou hromadnou dopravou. V tiskové zprávě to sdělila Zuzana Taušová z tiskového centra brněnského magistrátu. Roční jízdenka stojí 4750 korun. Brňané platící řádně za odpad mohli letos nově zažádat město o příspěvek, díky němuž se jim třetina peněz vrátí. V konečném součtu je tak roční jízdenka vyjde na 3325 korun. Podle Taušové od začátku roku zažádalo o příspěvek přes 19.000 lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies