VYBERTE SI REGION

Těšila se z olympijského stříbra a okusila Sibiř

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Gymnastka Matylda Růžičková má na chlup stejnou medaili jako Dana Zátopková a jako legionáři se projela přes Transsibiřskou magistrálu.

28.4.2011
SDÍLEJ:

Gymnastka Matylda Růžičková má na chlup stejnou medaili jako Dana Zátopková a jako legionáři se projela přes Transsibiřskou magistrálu.Foto: DENÍK/Attila Racek

Nikdo jí neřekne jinak než Týna. Když ovšem vyhledávač google necháte pátrat po Týně Růžičkové, okno zahlcené nepřesnými odkazy raději zavřete. Správnou stránku objevíte jinak. Naťukejte Matylda Růžičková. Potom se váš ukazováček na myši nejspíš uroluje.

Matylda Růžičková patří mezi nejslavnější československé sportovce. Dvě olympijské medaile má na poličce málokdo. Když chce bývalá sportovní gymnastka pobrat všechny cenné placky, nestačí jí dlaně, náruč ani ohrnuté tričko jako improvizovaný ruksak. „Na olympijské stříbro z Říma mám groteskní vzpomínku. Družstvo dostalo jedinou medaili. Další nám pořadatelé měli poslat. Co myslíte? Vůbec nic neposlali. Půjčila jsem si od Dany Zátopkové její stříbro a nechala si udělat za osm stovek vlastní medaili,“ směje se majitelka druhého místa z roku 1960 a bronzu z helsinské olympiády v roce 1952.

Okopírovanou trofej Růžičková po letech docenila dvojnásobně. „Mám tři vnučky. Aspoň měla každá jednu velkou medaili na hraní,“ culí se mimo jiné druhá žena moskevského mistrovství světa v roce 1958.

Zpět k netradičnímu jménu. Matylda Růžičková má zdrobnělinu Týna dokonce na vizitce. „Jsem třetí generace. Babička je Matylda i máti je Matylda. Všechny jsme druhorozené. Sousedka z Králova Pole byla Klemtýna a říkali jí Tyla. Mě zůstalo mátino Týna,“ vysvětluje pravidlo rodokmenu. „Jako děcku se mi kvůli jménu kamarádi smáli. Tvrdila jsem, že ho v rodině už nedáme. Jenže vnučky řekly, že až budou mít děti, Matylda přijde na řadu,“ říká osmasedmdesátiletá bývalá gymnastce.

Aby toho nebylo málo, sportovní svět nedávno přivítal další Matyldu. Nejslavnější československé gymnastce Věře Čáslavské se narodila vnučka. „Týno, víš, jaké jméno jí chtějí rodiče dát? Matylda,“ vychrlila na mě Věra.

Růžičková s gymnastikou začínala v Králově Poli. Jenže dlouho nevěděla, který sport si zvolí. Zářila v atletice, volejbalu i basketbalu. „Měla jsem na gymnastickém náboru udělat kotoul vzad. Jenže já nosila načesaného kohouta s mašlí. Nechtěla jsme si účes poškodit. Dávala jsem hlavu pořád stranou a za cvik měla nula bodů. Řekla jsem si, že gymnastiku dělat nebudu. No, a jak to dopadlo,“ vypráví.

Brno a reprezentace

Ve čtrnácti letech Růžičková, rodným příjmením Šínová, přešla k Jiřímu Růžičkovi do Sokola Brno I. Trénovala dvakrát denně a čtyřikrát týdně. Gymnastika ji pohltila. „Nepřišlo mi, že tělo trpí. Když děláte sport, který vás baví, bolest nevnímáte. Oblíbila jsem si některá nářadí a gymnastikou žila,“ povídá brněnská rodačka.

Růžičková měla ráda prostná. Zdobily ji výkony na bradlech a perfektní přeskok, na kterém využila dynamiku a rychlost. „Dokonce jsem jednou na atletických přeborech vyhrála běh na padesát metrů. Na cílové pásce jsem chtěla zastavit, škobrtla jsem, plácla sebou na škváru a krásně se podřela. Byla to výhra s krvavou tečkou,“ lomí rukama.

Po maturitě nadějná závodnice nakoukla do československé reprezentace, ve které vydržela od roku 1951 až do konce kariéry v roce 1960. Brno vyměnila za Prahu a byla důležitý článek národního družstva žen, ve kterém zářila především pozdější olympijská vítězka a trojnásobná mistryně světa Eva Bosáková. „Eva byla postrach hvězdných Maďarek. Rusky se tehdy ještě ve špičce tolik neprosazovaly. Nepřekonatelně dřela stejně jako dnešní gymnastky. Ovládala nářadí i akrobacii. Byla tvořivý typ a sama vymýšlela nové věci. Jako jedna z prvních dělala přemet vpřed,“ chválí bývalou kolegyni.

Gymnastka Matylda Růžičková má na chlup stejnou medaili jako Dana Zátopková a jako legionáři se projela přes Transsibiřskou magistrálu.

Za rok už Růžičková mířila na své první olympijské hry. Devatenáctiletá reprezentantka ve finských Helsinkách vybojovala bronz v soutěži družstev a vplula do trvalého přátelství s Emilem a Danou Zátopkovými. „Emil vyhrál tři zlaté. Viděli jsme z hlediště všechny jeho závody a žasli jsme. Dana pak v oštěpu hodila taky zlato. Bylo nás ve výpravě jen patnáct dívek a rychle jsme se skamarádili. Dodnes si voláme a pravidelně se vídáme,“ upozorňuje.

Na dalších Hrách v Melbourne všichni od československých žen čekali minimálně stříbro. Jenže podivný verdikt maďarské předsedkyně rozhodčích odsoudil reprezentaci k páté příčce. Na přelom let 1956 a 1957 českoslovenští olympionici vůbec nevzpomínají rádi. Cesta z Austrálie domů se proměnila v Odysseu. „Letadlo mělo poruchu, kvůli které se odlet odložil o dva dny. Po roce 1948 odešlo do Austrálie hodně emigrantů a naši pohlaváři se báli, že když nám dají volno, utečeme. Sovětští a českoslovenští vedoucí výprav nás rychle nahnali na loď Gruzie a jelo se tři týdny do Vladivostoku,“ vzpomíná.

Sportovci nesli sovětsky organizovaný transport těžce. „Už na olympiádě za námi emigranti chodili a ptali se, jak se žije v československých městech. Pamatuji si na nějakého Kužela z Medlánek. Chodil po útěku v Rakousku k hranicím a díval se z dálky zpět do komunistické republiky,“ dodává.

Jako legionáři

Nucený odjezd po moři už tak napjatou náladu citelně našponoval. „Byli jsme rozzlobení a se Sověty jsme se nebavili. Nikde se nekotvilo, aby se nedalo utéct. Třeba boxer Julius Torma stál, nemluvil a byl nešťastný. Nechtěl na loď ani nastoupit, jenže musel,“ pokračuje ve vyprávění Růžičková.

Ruský přístav a konečná stanice Transsibiřské magistrály znamenal jen přestupní uzel. Čechoslováci se vlakem vydali po kolejích po vzoru legionářů z první světové války napříč celou Sibiří. Jen opačným směrem, než legendární vojáci takřka před čtyřiceti lety. „Byla hrozná zima. Neměli jsme nic na oblečení, vždyť jsme jeli z letní olympiády. Do Prahy jsme už letěli, potom jsme přesedli na malé letadlo do Brna. V lednu byl sníh a na dráze led, takže jsme při přistání sklouzli do pole a ze dveří se drápali po žebříku,“ kroutí hlavou.

Gymnastka Matylda Růžičková má na chlup stejnou medaili jako Dana Zátopková a jako legionáři se projela přes Transsibiřskou magistrálu.

Po světovém stříbru v roce 1958, druhém místě na olympiádě v Římě o dva roky později a po narození dcery Zuzany Růžičková ukončila bohatou kariéru a vrhla se do víru kantorské profese. Ještě před tím ovšem byla u prvních úspěchů hvězdné Věry Čáslavské. „Nikdy jsem učit nechtěla, ale nakonec jsem se ve škole jaksi octnula,“ usmívá se.

Růžičková se do pedagogiky pustila se stejnou vervou, jako do gymnastiky. Učila na základních školách i na brněnské Masarykově univerzitě. „Jeden chlapec se na pražské pankrácké osmiletce neučil a škole se vysmíval. Dala jsem mu čtyřku ze zeměpisu. Druhý den přišel jeho tatínek, prstem z okna ukázal na pankráckou věznici a říkal mi: Vidíte naproti tu budovu? Já tam pracuji, tak si dávejte pozor, abyste neskončila za mřížemi. Něco s tou známkou udělejte,“ líčí nepříjemný zážitek. „Měla jsem strach, ale kluk se začal učit a zlepšil se,“ doplňuje.

Růžičková je už čtyřiatřicet let vdaná za další ikonu československé gymnastiky Zdeňka Růžičku. Pracuje pro Český olympijský výbor i v brněnském Sokolu. „Máti mi říkala, abych všechno dělala pořádně. Toho jsem se držela ve všech svých profesích,“ uzavírá slavná gymnastka.

Matylda Růžičková
Narozena: 29. března 1933 v Brně
Profese: sportovní gymnastka, vysokoškolská pedagožka
Úspěchy: OH 1952 Helsinky – 3. místo, 0H 1956 Melbourne – 5. místo, OH 1960 Řím – 2. místo, MS 1958 Moskva – 2. místo (vše v soutěžích družstev)
Zajímavost: v roce 1977 se provdala za gymnastu a dvojnásobného olympijského medailistu Zdeňka Růžičku

Autor: Marek Těšík

28.4.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Z okolí hlavního nádraží mizí zápach moči, žvýkačky a nedopalky

Brno – Stovky nedopalků a žvýkaček, které ještě minulý týden zdobily okolí hlavního vlakového nádraží v Brně, mizí. Město a městská část od prvního prosince spustily nový systém nepřetržitého úklidu. Ve středu jej politici kontrolovali.Podle Iva Rubeše ze společnosti Ave cz odpadové hospodářství je na úklidu nejtěžší hlavně množství odpadu. „Na takových místech totiž jen přibývá, nemůže se přestat ani na chvíli," sdělil.

Fenomén Ondra: Lezení na OH? Mám z toho strach, je to trochu paskvil

Praha, Brno /ROZHOVOR/ - Není to až tak dávno, co o něm věděl jen úzký okruh lezeckých nadšenců. A vida když v pondělí uspořádal tiskovku po návratu z úspěšné mise Dawn Wall (v kalifornských Yosemitech vylezl za rekordních osm dní nejtěžší stěnu světa v proslulém masivu El Capitan), tísnil se na ní solidní hrozen novinářů a několik televizních štábů. Z brněnského sportovního lezce Adama Ondry je definitivně hvězda tuzemského sportu.

Ministr Jurečka odvolal ředitele Povodí Moravy. Nebyl spokojen s jeho vedením

Brno, Praha – Ministr zemědělství Marian Jurečka ve středu odvolal generálního ředitele státního podniku Povodí Moravy Jana Hodovského. Ministr podle všeho nebyl spokojený s výsledky jeho práce. „Generální ředitel nedokázal čerpat finanční limity pro Povodí Moravy ze státního rozpočtu, časté byly chyby v zakázkách a často se střídali také ředitelé na klíčových postech podniku," nastínila důvody odvolání mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies