VYBERTE SI REGION

Tomáš Bábek: Přežil jsem díky tomu, že celý život trénuju

Minsk (od zvláštního zpravodaje Deníku) - /ROZHOVOR/ V noci na 27. dubna 2011 se nejspíš podruhé narodil. Českého reprezentanta v dráhové cyklistice Tomáš Bábka srazilo v Brně auto. Následek? Otevřená zlomenina stehenní kosti, trojitá zlomenina dolní čelisti se ztrátou zubů, zlomenina páté zánártní kůstky, proražená plíce. Po třech dnech v kómatu se probudil, a i když mu lékaři nedávali velkou naději, vrátil se také na kolo a do roka závodil.

27.2.2013
SDÍLEJ:

Dráhový cyklista brněnské Dukly Tomáš Bábek po vážné nehodě téměř přišel o život. Po dvouleté odmlce se v běloruském Minsku postavil na start mistrovství světaFoto: Dukla Brno/Lenka Valová

V běloruském Minsku se sprinter brněnské Dukly po dvou letech postavil i na start mistrovství světa, nastoupil do závodu na kilometr s pevným startem a týmového sprintu. „Neříkám, že jsem měl špatnou formu, ale špičkové to nebylo. Jinak bych mluvil o Světovém poháru v Mexiku," připomíná pětadvacetiletý Bábek v otevřeném rozhovoru pro Deník Rovnost lednový úspěch, kdy jako první český dráhař pokořil magickou desetisekundovou hranici na 200 metrů s letmým startem.

Roční pauza se na výkonech určitě projeví.

To rozhodně. Kdybych si však myslel, že pauzu nedoženu, už nejezdím. Poslední rok jsem ztrátu dotrénoval a vrátil jsem se zpátky na svou úroveň. Teď už jsem dosáhl na lepší výkonnost než před zraněním, což jsem dokázal některými časy, ale v Minsku se něco pokazilo a zajel jsem jen svůj standard.

Dráhový cyklista brněnské Dukly Tomáš Bábek po vážné nehodě téměř přišel o život. Po dvouleté odmlce se v běloruském Minsku postavil na start mistrovství světa

Co vás vrátilo zpátky do závodění?

Hrozně důležitá byla vůle a láska ke kolu, bez nich jsem se nevrátil. Nikdy jsem jiný sport nedělal a kolo pro mě znamená hrozně moc. Když mám chmurné nálady, uvědomím si, jak je pro mě důležité, pomáhá mi se odpoutat. Nehoda mě přesvědčila, že život je nevyzpytatelný. Když si člověk říká, že se mu něco takového v životě nestane, může se pak divit. Od té doby si uvědomuji, že každý den může být poslední a člověk podle toho musí žít. Snažím se užívat si, že jsem zdravý.

Věřil jste, že opět pojedete na velodromu?

Samozřejmě. V nemocnici jsem strávil asi měsíc a půl, potom následovala série drobných operací, kdy mi lékaři odstraňovali z těla kusy kovů, což mi pořád znemožňovalo návrat. V půlce toho předlouhého období lékaři i pochybovali, zda ještě někdy budu na kole jezdit, což mě moc nepodpořilo, ale někde v hloubi jsem nepřestal věřit. Přesto bylo docela těžké, když rok makáte naplno a výkonnost je pořád slabá. Stále jsem čekal, kdy se to zlomí, někdy už jsem přestával doufat. Naštěstí se to zlomilo.

Kdy jste sedl poprvé na kolo?

Poprvé jsem otočil nohama v červenci, asi po třech měsících od zranění, a prožil jsem zvláštní pocit. Ze začátku jsem byl rád, že vůbec funguju a žiju, změnily se moje hodnoty. Do té doby jsem řešil i dost nepodstatných věcí. Přibližně rok mi pak trval návrat do závodění.

Co vám činilo největší obtíže při návratu?

Kvůli zlomené zánártní kůstce jsem nesměl měsíc a půl došlapovat na nohu, protože se nedává do sádry. Kost mi navíc prorazila stehenní sval, z čehož jsem dostal svalovou kýlu. To bylo daleko těžší zranění, nevěděl jsem, zda bude noha vůbec dobrá. Šlo i o zkoušku psychiky.

Pamatujete si na svoje probuzení v nemocnici?

Beru to jako uzavřenou záležitost, vůbec se k tomu nevracím, což se mi jeví jako nejlepší varianta. Probral jsem se asi za tři dny. Nejhorší bylo, že jsem otevřel oči a nevěděl, kde jsem. Připadalo mi to jako scéna z blbých filmů, kdy je nejprve záběr kamery rozmazaný. Ležel jsem na lůžku na áru zaintubovaný (zavedení trubice, která uvolňuje dýchací cesty pozn. red.) a nemohl jsem se ani pohnout. Nevěděl jsem, co se děje, jen jsem zahlédl rodiče. Pohled na ně byl horší než bolest, kterou jsem cítil. Pak jsem byl ještě pár dní mimo a probudil se až na jipce.

Kdy se váš stav začal zlepšovat?

První dva tři týdny nebyly nic moc, pak se najednou tělo hojilo hrozně rychle. Bolest jsem skoro necítil, vnímal jsem jen, jak mi dva šrouby z titanového hřebu dráždily sval u kolena. To bylo nepříjemné, takže jsem šel na další operaci kvůli jejich vytažení, což mi ještě tři čtyři týdny vzalo.

Co jste cítil?

Pneumotorax (proražená plíce pozn. red.) byl asi to nejlehčí, ten jsem vůbec nepocítil. Nejhorší byla noha a děkuju, že si nic nevybavuju. Zřejmě šlo o neuvěřitelnou bolest, i když si pocity nepamatuju. Vím, že jsem s někým mluvil, ovšem některé věci jsou asi tak hrozné, že je mozek vymazal.

Dráhový cyklista brněnské Dukly Tomáš Bábek po vážné nehodě téměř přišel o život. Po dvouleté odmlce se v běloruském Minsku postavil na start mistrovství světa

Dozvěděl jste se, že jste bojoval o život?

Nikdo mi to přímo neřekl, ale prvních šest hodin na sále jsem měl šance na přežití padesát na padesát. Zlomená stehenní kost mě připravila asi o litr a půl krve, proražené plíce o další litr, hodně krve jsem ztratil ústy. Doktoři rodičům řekli, že kdybych neměl tak trénované tělo, neměl jsem šanci přežít. Vyplatilo se mi, že jsem celý život makal, získal jsem největší vítězství v životě. Vrátil jsem se z nuly nejen do sportu, ale i do života.

A teď jste jel na mistrovství světa.

Maximálně mi pomohla rodina, bez ní bych to zpočátku asi nezvládl. Šlo o nejtěžší období mého života. Zdálo se, že neskončí, pořád se objevovaly nějaké další špatné věci. Na druhou stranu mě toto období psychicky zocelilo.

Objíždíte raději oklikou vinohradský kopec v Brně, kde jste skoro přišel o život?

Nevyhýbal jsem se mu vůbec, můžu tam chodit i pěšky, jen rodiče tam nějakou dobu nejezdili. Musím však říct, že když jsem tam zpočátku projel autem, pokaždé jsem se otřepal. Teď už se mnou to místo nic nedělá, ani přesně nevím, kde se nehoda stala.

Jakou máte v cyklistice motivaci, láká vás olympiáda v Riu de Janeiru?

K Riu vzhlížím, i když mě trošičku vrátila zpátky na zem nová pravidla pro kvalifikaci. Ta jsou devastující pro státy, které nemají takové rozpočty, musíte se nejprve probojovat na závody Světového poháru. Na olympiádu tak pojede minimální počet lidí. To mi ovšem nebere vůli a naději, že se cyklistika dá dělat i u nás bez základny, jakou mají jiné státy.

Autor: Jaroslav Kára

27.2.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Knihkupectví Ryšavý v centru města končí. Může za to vysoký nájem

Brno – Po čtvrt století mizí z brněnského náměstí Svobody poslední rodinné knihkupectví v centru města – knihkupectví Ryšavý. Podle majitele za to může vysoký nájem. Lidé v budově naposled nakoupí knihy o Štědrém dni.

Vyrůstá u homosexuálů. Šestiletá Agnes má místo nefunkční rodiny dva tatínky

Brno – Zatím co poslanci řeší, jak co nejlépe právně uchopit problém adopcí dětí homosexuálními páry, asi tisíc dětí v České republice už u partnerů stejného pohlaví vyrůstá. V jedné takové rodině žije i šestiletá Agnes se dvěma tatínky, Martinem a Filipem, kteří jsou registrovanými partnery necelé tři roky.

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies