„Nadšený opravdu nejsem. Celá letošní sezona byla jako na houpačce a zrovna doma se mi moc nevedlo," posteskne si v rozhovoru pro Deník Rovnost Štěpánek, který v letošním hodnocení Světového poháru obsadil sedmé místo.

O víkendu uzavře sezonu mistrovstvím České republiky a finále Českého poháru opět v Předklášteří. „Už se tam sejdeme všichni v klidu," říká jedenatřicetiletý travní lyžař.

Co se vám stalo při super G s lyží?

V jedné bráně jsem najel na terénní nerovnost, na které se mi rozvlnily nohy, a když o sebe lyže škrtly, jedna plastová součástka praskla. Postupně jsem ztrácel rychlost a každá desetinka se dole obrovsky načítá. Sedmnácté místo je můj nejhorší výsledek za poslední roky.

Kolik času zabere oprava takové součástky?

Ta je velice jednoduchá, za minutu je vyměněná, jenže při jízdě s tím nejde nic dělat. Člověk si může akorát nadávat, že si nedával větší pozor na nohy.

Největší potíže při travním lyžování způsobují poškozené lyže?

Pokud se vám něco stane s lyží, je to velký problém. Může se stát, že v momentě zastavíte a hned následuje pád na supermana. Letíte rovně za rukama, jsou z toho škaredé pády. Měl jsem štěstí, že jsem dojel a nic jsem si nezlomil.

Už se vám přihodil takový „superman"?

Bohužel už jsem jich pár zažil, ale naštěstí bez zlomeniny. Když člověk při travním lyžování aspoň jednou za sezonu nespadne, jako by nezávodil. (úsměv)

V jaké rychlosti závodník padá?

V super G držím rekord devadesát čtyři kilometrů v hodině, ale v závodech jezdíme běžně tak pětaosmdesát. V travním lyžování je navíc obrovský rozdíl v rychlostech na tréninkových či závodních lyžích.

Ve sjezdovém lyžování se závodníkům o lyže starají servis-mani. Kdo vám?

Většinou se každý o své lyže stará sám, taky nemáme tolik párů na sezonu. Nanejvýš deset patnáct na každou disciplínu, zatímco zimní lyžaři mají na každou disciplínu sto párů.

Jak náročné na údržbu jsou lyže na trávu?

Na každou jízdu ve světovém poháru měníme kolečka, kterých je sto osmdesát, a kluzné elementy, těch je devadesát. Jeden pár lyží vyměním asi za hodinu a půl. Na závody českého poháru dávám nové po deseti jízdách.

Kolik stojí lyže na trávu?

Dětské se dají třeba koupit od pěti a půl tisíce korun, závodní stojí od dvanácti tisíc korun. Záleží, jak si je chcete vylepšit, dají se k nim například přidělat kevlarové vozíky na kolečka, které jsou stabilnější, a stojí dalších pět tisíc. Ty jsem si měl dát v Předklášteří…

V čem vidíte největší rozdíl mezi lyžováním na sněhu a trávě?

Na trávě jde o čistý carving, jezdí se jedině po hraně, ani trošku se nedá smýknout. Nemůžete si tedy přibrzdit ani zastavit. Trénuju několik lidí a pro ně právě představuje největší blok, že nemají kontrolu nad tím, kde zastaví.

Travní lyžování mnoho lidí stále vnímá jako exotický sport. S jakými se setkáváte reakcemi?

Díky médiím se povědomí mezi lidmi rozšiřuje, ale hodně jich stále neví, jak náš sport vypadá.

Jak jste se k němu dostal?

To už je hodně dlouho, tak patnáct let. Dělal jsem normální lyžování, byl jsem i akademický vicemistr republiky ve slalomu, a trávu jsem zkusil jako součást tréninku. Na sněhu mě brzdilo, že není kde trénovat, proto jsem přešel na trávu. Když chci v létě jezdit v Předklášteří nebo jinde na svahu, většinou není problém si postavit trať. Když si ji chcete v zimě udělat na sjezdovce, dívají se na vás, že jste spadl z Marsu, nebo chtějí neskutečné peníze.

V zimě se na svahu svezete?

To ano, baví mě lyžování v zimě. Ale kdyby lyžaři na sněhu natrénovali, co já na trávě, jsou někde jinde. V létě projedu tak tisíc branek, v zimě jsem jich měl pár stovek. U nás máme lepší podmínky pro travní lyžování než vyspělé alpské země. Švýcary nebo Rakušany zemědělci na své louky nepustí.

Dá se travním lyžováním uživit?

Nedovedu si to představit. Sponzoring je v travním lyžování mizerný, najít osobního sponzora bývá hodně těžké. Pro mě je travní lyžování koníček.