VYBERTE SI REGION

Vaculíkovi: V létě se na nás dívají jako na atrakci

Ruka, Brno /DVOJROZHOVOR/ - Ve Finsku startuje sezona akrobatickým lyžařům. Brno vysílá do kolotoče sourozence Terezu a Lukáše Vaculíkovy, kteří čekali na zatoulanou výbavu.

11.12.2010
SDÍLEJ:

Sourozenci Vaculíkovi.Foto: DENÍK/Attila Racek

Akrobatické lyžování v České republice? Takový malý rodinný podnik. Nevypovídají o tom pouze sestry Nikola a Šárka Sudovy. Skoro se dá říct, že druhou polovinu reprezentace tvoří brněnský sourozenecký pár.

Trojnásobný domácí šampion Lukáš Vaculík se jako první český jezdec v historii představil loni ve Vancouveru na olympijských hrách, jeho sestra Tereza platí za obrovský talent a v Kanadě také prožila premiéru pod pěti kruhy. O jejich drobné nadvládě nad Sudovými vypovídá místo bydlení – jednoduše ulice Vaculíkova v Brně. „To je vážně náhoda,“ usmívá se čtyřiadvacetiletý akrobat. „Mě k boulím přivedl brácha,“ doplňuje o šest let mladší Tereza v exkluzivním dvojrozhovoru pro Deník Rovnost.

Dnes (sobota 11.12.10) oba odstartují ve finské Ruce seriál Světového poháru.

Opravdu dělají akrobatické lyžování v Česku pouze rodiny?
Lukáš: To je spíš velká náhoda, i když na olympiádu jsem jeli jen my čtyři.
Tereza: Ještě pár lidí v republice máme, i když sourozenecké páry nejspíš jen dva.

Vaše cesta na úvodní podnik Světového poháru se změnila až ve švejkovskou anabázi…
Lukáš: Měli jsme původně letenky s Finnairem, který stávkoval, takže jsem ještě v pondělí běhal po letišti ve Frankfurtu a přebookovával. Všechno už vypadalo pozitivně, ovšem jen než jsme přiletěli do Oulu, protože nikomu nepřišly věci. Minulý týden totiž stávkovala druhá společnost, které se poztrácelo asi 600 zavazadel. Vaculíkovi jeli do Finska pouze s batůžkem na hezký výlet. (směje se)
Tereza: Ve čtvrtek přiletěl aspoň Lukynův vak, kde jsme oba měli pár lyží, naštěstí jsme je namíchali. Děláme to vždy, ale při stávce na letišti jsme vycítili, že šance na ztrátu je o něco vyšší a vzali jsme si do letadla lyžáky i helmy.

Co čekáte od nadcházející sezony?
Tereza: Chci se nominovat na lednové mistrovství světa, ale nejdůležitější závod mě čeká v březnu, kdy startuje světový šampionát juniorů, kde zkusím uspět. Spokojená budu s výsledkem do desítky.
Lukáš: Doufám, že předvedu dobré výkony na Světových pohárech před Vánoci a po Novém roce se chci udržet v elitní dvacítce Světového poháru, čímž se dostanu do Deer Valley na mistrovství světa. Tam udělám maximum pro excelentní výsledek.

Připravili jste si pro start sezony nějaký nový skok?
Lukáš: Skáču salto vzad a Cork, kdy lyžař jakoby ve vzduchu válí sudy. Chystám se repertoár trošku obměnit. Sice budu skákat stejné věci, ale přidám do nich grab, tedy chycení lyží rukou, či cross, což je překřížení lyží. Přemýšlím, že přidám do Corku otočku navíc, což bude 1080 stupňů, ale zatím počkám.
Tereza: Mám jednodušší skoky než Lukáš, helikoptéru a salto vzad s crossem. Helikoptéra je otočka o 360 stupňů, možná přidám roznožku. Uvažuju o vrutu, což je stejně jako v gymnastice rovné salto s vrutem, zatím jsem ho zkoušela jen do vody a musím ho dopilovat.

Existuje skok, na který si netroufnete?
Lukáš: Nikdy nesáhnu na salto vzad se dvěma vruty, kdy je člověk úplně propnutý.
Tereza: Některé holky začínají dvojitou helikoptéru, na závodech ji dělá Nikola Sudová. Hodně zdržuje, než se dvakrát otočíte. Dvě závodnice skáčou D-spin, kdy se tělo nachází diagonálně od svahu hlavou dolů a rotuje okolo své osy, ale do toho se neumím položit. Nemá cenu skákat těžší prvky, když za správně provedenou helikoptéru a salto vzad dostanete víc bodů a zároveň jdete do menšího rizika. Rozhodčí nemají Cork nebo D-spin jak bodovat, protože je moc holek neskáče. Nemají je s kým srovnávat, proto se ohlíží na kluky, kteří ve vzduchu vypadají mnohem víc v klidu. Holky skáčou co nejrychleji, aby skoky ustáli, proto mají málo bodů.

Už jste skok neustáli?
Tereza: Naposledy jsem spadla teď ve Finsku, protože jsem ho nedotočila. Letěla jsem na špičky, následoval kotoul vpřed a mám trochu ztuhlý krk. Naštěstí jsem takhle spadla teprve podruhé.
Lukáš: Zatím se mi to vyhýbá a doufám, že dlouho bude. Musím zaklepat, že mě nepotkalo ani žádné zranění. Boule jsou náročné na kolena, na druhou stranu jaký pohyb není, pokud zrovna nehrajete šachy.

Tereza Vaculíková

Narozena: 30. října 1992 v Brně
Profese: česká reprezentantka
v akrobatickém lyžování
Tým: Dukla Liberec
Výška/váha: 163 cm/55 kg
Studium: Gymnázium Brno, třída Kapitána Jaroše
Úspěchy: vicemistryně ČR 2010, celková vítězka ČP 2008, 5x mistryně ČR v kategorii žákyň a juniorek, 2. místo na EP v Německu 2010, 19. místo v dualu na SP ve Švédsku 2009, účast na olympiádě ve Vancouveru 2010

Máte někdy ve vzduchu potíže s orientací?
Tereza: Většinou s ní nemám problém, protože jsem dělala gymnastiku a své tělo ovládám. Jenom jednou jsem se ztratila, protože jsem se špatně odrazila. Spadla jsem na hlavu, naštěstí byl dopad měkký. Na pád jsem se nachystala a jela dál.
Lukáš: Párkrát se mi stalo, že jsem se ztratil, ale vždy jsem se ještě stihl zorientovat. Vycítím, kam se podívat, abych přistál bezpečně. Pár lidí se úplně ztratilo a nebyli připravení na náraz, což je nejhorší. Musíte si najít záchytné body. Akrobat ví, jak se točí a jen se podívá, aby se ujistil, zda rotuje správně.

Co potřebuje kvalitní boulař?
Lukáš: V první řadě dvě prkýnka, jedny hůlky a trochu odvahy pustit se do toho. (úsměv) Není nic lepšího než to zkoušet, najít si někoho, kdo poradí. Ze začátku jsme jezdili parta lidí a motivovali jsme se navzájem.
Tereza: Důležitá je orientace ve vzduchu, v jízdě dynamika, aby byla pro rozhodčí zajímavá. Nesmí se bát skočit vysoko, protože malý skok vypadá hůř. Hodí se třeba i skoky na trampolíně.

Máte předepsáno, jakým způsobem jet mezi boulemi?
Lukáš: Jsou pravidla, podle nichž jezdíme. To znamená lyže pořád překlápět, aby měly co nejvíc kontaktu se sněhem. Tělo musí být zvednuté, ne zmuchlané do kuličky. Důležitý je pohyb v boulích. Rozhodčí hodnotí, zda lyžař skáče, letí skrz či v nich lyžuje.
Tereza: Když se vám během jízdy rozjedou nohy, dostanete srážky. Vršek těla musí být stabilní, hůlkami jenom píchat, neměly by ulétávat. Dobrá jízda je dynamická, rychlá, aby rozhodčí viděli, že se neploužím. Lépe hodnocené jsou obloučky, ne jízda bokem a držet se co nejvíc na hranách.

Podle čeho si vybíráte stopu, jakou pojedete?
Lukáš: Bývá čtyři pět lajn a máme tréninky, abychom si osahaly jednotlivé úseky. Záleží na nás, jakou si vybereme. Někomu vyhovuje, když je poslední boule před můstkem vlevo, někomu naopak.
Tereza: Vybírám podle boule před můstkem, ledových ploten, dojezdu po skoku.

Na jaké straně před skokem máte raději bouli?
Tereza: Před můstkem nalevo a za ním podle vzdálenosti dopadu. Když skáču míň, vyhovuje mi boule nalevo, při delším skoku napravo, protože mám dominantnější oblouk doleva.
Lukáš: Myslel jsem, že mi vyhovuje na levé straně, trochu jsem zaexperimentoval a teď je mi to jedno.

Co všechno se hodnotí v akrobatickém lyžování?
Lukáš: Padesát procent známky tvoří technika jízdy, další čtvrtinu skoky a poslední čtvrtinu dosažený čas. Ten se vypočítává z délky kopce a sklonu, výkon v cíli se podle koeficientu přepočítá na body. Skoky jsou rozdělené do jednotlivých kategorií podle obtížnosti a rozhodčí dávají srážky, pokud byl slabý, průměrný, nebo hodně dobrý. Potom se sečtou body za techniku, skoky a čas.

Potřebují akrobaté chladnou hlavu, nebo pomáhá i nervozita?
Lukáš: Co se týče velkých závodů, trochu nervozity cítím, ale není tolik velká, aby se mi na startu rozklepala kolena. Tréma není úplně nejlepší, i když někoho vyburcuje k výkonu, který není schopný předvést v tréninku.
Tereza: Nervózní jsem, ale snažím se zklidnit, aby mě to moc neovlivňovalo. Uvědomuju si, když jsem na kopci sama, všude je ticho a dav lidí se dívá jenom na mě. Snad už to budu zvládat.

Jak vypadá příprava akrobatů?
Lukáš: Na začátku léta trénujeme fyzičku, takže běhání, posilovna. Během prázdnin skáčeme do vody v Acrobat parku ve Štítech u Šumperku, kam se na nás chodí dívat lidi jako na atrakci. (úsměv) Na podzim už jezdíme na svahu krátké i dlouhé oblouky, abychom se dostali do kontaktu se sněhem, potom děláme speciální cvičení kvůli pozicím v jízdě a až na závěr přicházejí boule, kde trénujeme techniku.

Co se dá natrénovat do vody?
Tereza: Všechny skoky, které předvádíme na sněhu, nejdřív skáčeme do vody. Přece jen padáme v přípravě na hlavu, na záda, musíme cvičit, než jdeme na sníh.
Lukáš: Jenom chvílí trvá, než člověk s lyžemi na rampu vyleze.

Lukáš Vaculík

Narozen: 5. října 1986 v Brně
Profese: český reprezentant v akrobatickém lyžování
Tým: Dukla Liberec
Výška/váha: 169 cm/63 kg
Studium: Mendelova univerzita v Brně, Provozně­ekonomická fakulta
Úspěchy: trojnásobný seniorský mistr ČR, 19. místo na MS v Japonsku 2009 a SP v Norsku 2009, v roce 2010 se ve Vancouveru jako první český akrobat zúčastnil olympijských her

Co vás přivedlo k akrobatickému lyžování?
Lukáš: Máme chatu v Beskydech, kam jsme jezdili na Vánoce. Lyžaři měli v Beskydech tratě, trochu jsem se s nimi skamarádil a dovolili mi, abych si s nimi zajezdil. Za rok jsme dojeli znova a místo branek už byly boule. Nadchlo mě to, jezdila dobrá parta, a proto jsem s nimi trénoval. Už jsem musel vybrat mezi baseballem a akrobatickým lyžováním a zatím snad nemusím litovat. (úsměv)
Tereza: Mě brácha. Skončila jsem s gymnastikou a nevěděla, jaký sport dělat dál. Asi před šesti lety jsme se jeli za ním podívat na Červenohorské sedlo. Nabídli mi tam, jestli nechci akrobatické lyžování zkusit, že mají málo holek. V létě jsem si přijela zatrénovat do Ackrobat parku a hned jsem na závodech skončila druhá, což mě nakoplo a začala jsem naplno.

Lukáši, radíte sestře?
Snažím se, aby o rady stála a hlavně z nich něco měla. Nestačí říct, co dělat, ale vysvětlit, jakým způsobem. Snažím se věci podávat srozumitelnou cestou.
Tereza: Jsem za rady ráda. Věřím bráchovi, že má pravdu a většinou má. (smích)

Jak na vaši extrémní zálibu pohlíží rodiče?
Lukáš: Baví je to a podporují nás, i když se samozřejmě někdy bojí.
Tereza: Jsou rádi, že jsme na čerstvém vzduchu a sportujeme, než bychom seděli doma. Od začátku byli u všech závodů a pomáhají nám pořád. Možná se trošku bojí, ale nedávají to najevo.

Kolik času strávíte přes rok v Brně?
Lukáš: O prázdninách jsme pryč, podzim bývá na čas nejnáročnější, jezdíme na ledovec ve Švýcarsku či Rakousku. Vánoce strávíme doma, ale od ledna se rozjede kolotoč závodů. Většinou jsme deset dní pryč, týden doma a pořád dokola. Za rok vyjdou hory versus Brno půl na půl.
Tereza: Od září jsme byla doma tři čtyři týdny. V lednu máme asi šest závodů, takže se tam neohřeju.

Jak se vlastně dělají boule?
Lukáš: Rolbou. Vepředu má radlici, při cestě jedním směrem zabírá do sněhu a udělá jakési velbloudí hrby. Potom se posune o půl šířky radlice, která má asi tři metry, hrby rozpůlí a část posune o kus níž. Vedle boule vznikne ďolík, hrb se posune mezi boule, aby byly na přeskáčku.
Tereza: Nebo rolbař vytvoří z velbloudích hrbů krychle, potom je lopatami uplácá do obloukového tvaru a boulaři vyjezdí rovný tvar. Když nemáme dost času, nebo je hnusně, vyjede za sebou deset lidí v lajně a dělá krátké obloučky, pak máme aspoň vyjeté jámy.

Skoky akrobatů
1. SALTA: jsou povolená pouze jednoduchá salta, kdy závodník může skočit pouze jedno salto dopředu nebo vzad. Do salta lze přidat například cross (překřížení lyží), grab (chycení lyže rukou) nebo jejich kombinaci.
2. LOOP: neboli salto bokem. Zase je možné přidat cross, grab či jejich kombinace.
3. ROTACE V OSE: závodník rotuje okolo svislé osy. Lze použít označení helikoptéra. Nejčastěji se skáče v otočení o 360°, ale nejsou výjimkou ani rotace o 720° nebo 1080°. Opět lze přidat cross, grab či jejich kombinace.
4. ROTACE MIMO OSU: dělí se na další tři podkategorie, ve kterých se rozlišuje směr a míra vyosení. První kategorie obsahuje skoky jako je D-spin, kdy závodník rotuje kolem svislé i horizontální osy, hlava se dostane v určité fázi skoku pod nohy. Ve druhé kategorii zase závodník rotuje mimo osu, ale nevyosí se natolik, aby mu klesla hlava pod nohy, jde například o skoky Cork, Místy, Bio. Třetí kategorie zahrnuje skoky, které vypadají jako válení sudů ve vzduchu. Závodník začíná rotovat hlavou dolů a otočí se přes záda. Nejčastěji se skáčou rotace mimo osu o 720°. Světová špička umí i o 1080°, ale zatím je do závodů zařazuje jen výjimečně.
5. PŘÍMÉ: v dnešní době už se repertoár skoků z této kategorie příliš nevyužívá. Jedna se třeba o roznožku, zánožku, kozák, twist.

Autor: Jaroslav Kára

11.12.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Výpadek internetu zavřel restaurace v Brně. Problém s kabelem už vyřešili

Brno /ANKETA/– Cedule s nápisem „Kvůli technických potížím zavřeno" se v úterý objevily na některých restauracích v Brně. Pokračoval totiž problém s nefunkčním internetem od společnosti UPC. Kvůli přeseknutému optickému kabela přišlo už v pondělí o internet zhruba padesát tisíc domácností. I přesto, že firma dokázala připojení u většiny zákazníků v pondělí obnovit, v úterý ještě stále některé domácnosti a podniky internet neměly.

Odstřelená katedrála a další zločiny rudého ateismu

Měl to být nejviditelnější triumf komunistického ateismu nad náboženstvím. Přesně před 85 lety – 2. prosince 1931 – zbořil Stalinův sovětský režim pravoslavnou katedrálu Krista Spasitele v Moskvě.

V Králově Poli opraví nádraží. Náklady se vyšplhají na téměř dvě miliardy korun

Brno /FOTOGALERIE/ – Růžové oprýskané zdi a zanedbaná autobusová nástupiště nyní vítají cestující, kteří z vlaku vystoupí na nádraží v brněnském Králově Poli. Změnit se to má po roce 2020. Správce železnic chce opravit koleje i výpravní budovu, město okolí nádraží.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies